České dějiny

Obsah okruhu

Kapitola po kapitole

První tři kapitoly jsou mapa: celá osa, úplný seznam panovníků a přehled státních útvarů od Velké Moravy po Českou republiku. Jedenadvacet dalších jde časem popořadě od lovců mamutů po dnešek, každá s osou událostí, panovníky a poznámkou o tom, co se zatím dělo ve světě. Tři kapitoly se dívají napříč: hranice, kultura a věda, souběžná osa Čech a světa. Na konci tahák a kvíz.

Kapitola 1 · Mapa času

Celá osa na jednu stránku

České dějiny mají čtrnáct století, počítáno od Sámovy říše. Přemyslovci z nich vládli čtyři sta let, Habsburkové také skoro čtyři sta, Lucemburkové sto třicet, Československo sedmdesát čtyři a Česká republika zatím třicet tři. Všechno, co se v kvízech ptají nejčastěji, je na této ose: Václav, Karel IV., Hus, Jiří, Bílá hora, Marie Terezie, 1848, 1918, 1938, 1948, 1968 a 1989.

Slované, Sámo, Velká Morava (do 895) Přemyslovci (895 až 1306) Lucemburkové (1310 až 1437) husitství, Jiří, Jagellonci (1437 až 1526) Habsburkové (1526 až 1918) Československo (1918 až 1992) Česká republika (od 1993)

Jednotné měřítko: jeden milimetr je všude stejný počet let. Rok 895 je odchod českých knížat z velkomoravského svazku (hold v Řezně), rok 1306 vymření Přemyslovců, 1437 smrt Zikmunda, 1526 nástup Habsburků.

Kdo vládl jak dlouho

Přemyslovci (Bořivoj až Václav III.): asi 434 let
Lucemburkové (1310 až 1437): 127 let
Jagellonci (1471 až 1526): 55 let
Habsburkové (1526 až 1918): 392 let
Československo (1918 až 1992): 74 let
z toho komunistická vláda (1948 až 1989): 41 let
Česká republika (od 1993): 33 let
Nejdéle vládnoucí panovník: František Josef I., 68 let
Nejdéle úřadující prezident: Masaryk, 17 let
Nejkratší vláda: Rudolf I. „Kaše“, 9 měsíců

Jak si osu srovnat v hlavě

Nejjednodušší je sedm kotev, každá o zhruba dvě století dál: 863 Cyril a Metoděj, 1085 první král, 1348 univerzita, 1526 Habsburkové, 1781 Josef II., 1918 republika, 1989 svoboda. Mezi ně se dá zavěsit všechno ostatní: svatý Václav mezi první dvě, Hus a Jiří mezi třetí a čtvrtou, Bílá hora mezi čtvrtou a pátou, 1848 mezi pátou a šestou, Mnichov, únor a srpen mezi šestou a sedmou.

Co se kdy stalo, událost po události

115 událostí

700 tis. letPrvní lidé na našem územíKamenné nástroje z Přezletic u Prahy a z Berouna, dílo Homo erectus. Nejstarší doklady člověka v českých zemích.

29 až 25 tis. letLovci mamutůDolní Věstonice, Pavlov, Předmostí u Přerova. Věstonická venuše (nalezena 1925) je nejstarší keramická soška světa.

5500 př. n. l.První zemědělciKultura s lineární keramikou, dlouhé domy (Bylany u Kutné Hory). Konec pravěkého lovu, začátek trvalého osídlení.

4. až 1. stol. př. n. l.KeltovéKmen Bójů dává zemi jméno Bohemia. Oppida Závist, Stradonice, Staré Hradisko; mince, hrnčířský kruh, železo.

9 př. n. l. až 19MarobudKrál Markomanů buduje v Čechách říši, s níž Řím jedná jako s mocností. Sesazen Katvaldou, dožívá v Ravenně.

166 až 180Markomanské válkyMarcus Aurelius bojuje na Moravě; římský tábor u Mušova. Nápis v Trenčíně (179) o zimování II. legie.

6. stoletíPříchod SlovanůPo odchodu Langobardů (568) osidlují Čechy a Moravu Slované z východu. Kultura s keramikou pražského typu, žárové pohřby.

623 až 658Sámova říšeFranský kupec Sámo vede Slovany proti Avarům a u Wogastisburgu (631) poráží krále Dagoberta. První slovanský stát; po Sámově smrti se rozpadá.

805 až 806Karel Veliký táhne do ČechTři franská vojska plení zemi, padá kníže Lech. První zmínka o Češích v písemných pramenech (Boemani). Čechy platí Frankům tribut.

asi 830Velká MoravaMojmír I. vyhání z Nitry Pribinu a spojuje Moravu s Nitranskem. Roku 845 se v Řezně nechá pokřtít čtrnáct českých knížat.

863Cyril a MetodějNa pozvání Rastislava přicházejí z Byzance s hlaholicí a slovanskou liturgií. Metoděj se stává moravským arcibiskupem (870), umírá 885; žáci jsou vyhnáni.

871 až 894SvatoplukVelká Morava na vrcholu: Čechy, Slezsko, Lužice, Panonie, Vislansko. Po jeho smrti se říše hroutí.

asi 883Křest BořivojePrvní historicky doložený Přemyslovec přijímá se ženou Ludmilou křest od Metoděje. Staví první kostel v Čechách (Levý Hradec) a přenáší sídlo na Pražský hrad.

895Češi v ŘezněSpytihněv I. a další knížata se po Svatoplukově smrti poddávají Arnulfovi; Čechy opouštějí velkomoravský svazek a orientují se na Bavorsko.

906 až 907Zánik Velké MoravyMaďaři ničí říši Mojmíra II.; bitva u Bratislavy (907) je konec. Slovensko se na tisíc let stává součástí Uher.

28. 9. 935Zavraždění knížete VáclavaVe Staré Boleslavi, na popud bratra Boleslava (některé prameny uvádějí 929). Václav se stává patronem země, „věčným knížetem“, jehož jménem vládnou ostatní.

955Bitva na LechuBoleslav I. posílá oddíl Otovi I. proti Maďarům; po vítězství připojuje Moravu, Slezsko a Krakovsko. Razí první české mince, denáry.

973Pražské biskupstvíBoleslav II. je zakládá se souhlasem Oty I.; podřízeno Mohuči, první biskup Sas Dětmar (976), druhý Vojtěch Slavníkovec (982). Ve stejné době klášter sv. Jiří (asi 973) a Břevnov (993).

28. 9. 995Vyvraždění SlavníkovcůBoleslavovi lidé vybíjejí Libici; Čechy jsou sjednoceny pod Přemyslovci. Vojtěch umírá 997 jako misionář u Prusů, pohřben v Hnězdně.

1003 až 1004Boleslav Chrabrý v PrazeZa bratrovražedné krize Boleslava III., Jaromíra a Oldřicha obsazuje Čechy polský kníže; vyhání ho Jindřich II. Přemyslovci ztrácejí Moravu, Slezsko i Krakov.

asi 1019 až 1029Morava zpětOldřich a jeho syn Břetislav dobývají Moravu na Polácích; od té doby je trvale spojena s Čechami. Oldřich zakládá Sázavský klášter s opatem Prokopem (1032).

1039Břetislav I. v HnězdněTažení do Polska, odvoz ostatků sv. Vojtěcha do Prahy, Břetislavova dekreta (první český zákoník). Roku 1041 ho Jindřich III. donutí k poslušnosti u Prahy.

1055SeniorátBřetislav před smrtí stanoví, že vládne vždy nejstarší Přemyslovec; mladší dostávají úděly na Moravě. Řád povede k sto padesáti letům sporů.

1085Vratislav II. prvním českým králemTitul (nedědičný) uděluje Jindřich IV. za pomoc proti papeži; korunován v Praze 1086. Vyšehrad sídlem, Kodex vyšehradský.

1119 až 1125Kosmova kronikaDěkan pražské kapituly píše latinsky Chronica Boemorum: praotec Čech, Libuše, Přemysl Oráč. První české dějepisné dílo.

1126Bitva u ChlumceSoběslav I. poráží krále Lothara III., který chtěl dosadit Otu Olomouckého. Kopí sv. Václava jako praporec: kníže vládne z boží vůle, ne císařovy.

1158Vladislav II. druhým králemTitul od Fridricha Barbarossy za pomoc proti Milánu. Strahovský klášter (1140), Juditin most (1172), první kamenný most v Praze.

1189Statuta Konráda OtyPrvní písemný zemský zákoník: šlechta drží půdu dědičně. Začátek české zemské šlechty jako stavu.

26. 9. 1212Zlatá bula sicilskáFridrich II. potvrzuje Přemyslu Otakarovi I. dědičný královský titul, volbu krále stavy a nedělitelnost země. Čechy jsou od té doby trvale královstvím.

1241Mongolové na MoravěPo Lehnici plení Batúovi Mongolové Moravu (Olomouc, Brno odolají). Václav I. drží Čechy a mongolská vlna se stahuje na Uhry.

1253 až 1278Přemysl Otakar II.„Král železný a zlatý“ získává Rakousy, Štýrsko (Kressenbrunn 1260), Korutany a Kraňsko; říše od Krkonoš k Jadranu. Zakládá města (České Budějovice 1265) a Královec (Kaliningrad). Neuspěje ve volbě římského krále (1273, Rudolf Habsburský).

26. 8. 1278Moravské polePřemysl Otakar II. padá v bitvě proti Rudolfovi Habsburskému a Uhrům u Suchých Krut. Braniboři (Ota Braniborský) spravují Čechy pět let, „zlá léta“.

1300Pražský grošVáclav II. zavádí horní zákoník Ius regale montanorum a novou měnu z kutnohorského stříbra, jednu z nejtvrdších v Evropě. Kutná Hora produkuje třetinu evropského stříbra. Václav získává polskou korunu (1300), syn uherskou (1301).

4. 8. 1306Vymření PřemyslovcůŠestnáctiletý Václav III. je v Olomouci zavražděn neznámým pachatelem při tažení do Polska. Po 400 letech vládne v Čechách cizí rod: nejdřív Habsburk Rudolf I., pak Jindřich Korutanský.

1310Jan LucemburskýČtrnáctiletý syn císaře Jindřicha VII. si bere Elišku Přemyslovnu a s vojskem obsazuje Prahu. Domažlické úmluvy (1318): šlechta vládne, král cestuje po Evropě.

1322 až 1335Chebsko, Horní Lužice, SlezskoJan získává Chebsko jako zástavu (1322), Budyšínsko a Zhořelecko a lenní svrchovanost nad slezskými knížectvími (1327 až 1329); smlouva v Trenčíně (1335) potvrzuje Slezsko výměnou za vzdání se polské koruny.

1344Pražské arcibiskupstvíPapež Kliment VI., Karlův vychovatel, povyšuje Prahu na arcibiskupství (Arnošt z Pardubic) a Čechy se vymaňují z Mohuče. Zahájena stavba katedrály sv. Víta (Matyáš z Arrasu, Petr Parléř).

1346Karel IV. králemJan padá u Kresčaku (26. srpna), Karel je už od července římským králem. Svatováclavská koruna, korunovace 1347.

1348Univerzita, Nové Město, Karlštejn7. dubna zakládá Karel první univerzitu na sever od Alp a na východ od Paříže, 8. března Nové Město pražské, v červnu Karlštejn pro korunovační klenoty. Listinami ustavuje Země Koruny české.

1355 až 1356Císař a Zlatá bulaKorunován v Římě 5. dubna 1355. Zlatá bula (1356) dává českému králi první místo mezi světskými kurfiřty a vyjímá Čechy z říšských soudů. Majestas Carolina, zákoník omezující šlechtu, stavy odmítnou.

1357Karlův mostZákladní kámen 9. července 1357 v 5:31 (palindrom 1357 9 7 5 31). Petr Parléř; dokončen kolem 1402. Praha má 40 tisíc obyvatel a je největší město střední Evropy; Hladová zeď (1360), Emauzy, hrad Kašperk, vinice.

1378Karel IV. umírá, Václav IV. králem29. listopadu 1378. Václav zdědí Čechy, Zikmund Braniborsko, Jan Zhořelecko. Papežské schizma začíná téhož roku; Václav se stane obětí sporů se šlechtou (zajetí 1394, 1402) a arcibiskupem (Jan z Pomuku utopen 1393).

1402 až 1412Hus v Betlémské kapliMistr Jan Hus káže česky proti bohatství církve, překládá Viklefa, reformuje pravopis (nabodeníčka). Dekret kutnohorský (1409) dává Čechům většinu na univerzitě, Němci odcházejí do Lipska; Hus rektorem. Klatba 1412, odchod na venkov.

6. 7. 1415KostniceHus je upálen jako kacíř, ačkoli měl Zikmundův ochranný glejt; o rok později Jeroným Pražský (30. května 1416). 452 českých pánů posílá koncilu protestní list. Přijímání pod obojí (kalich) se stává symbolem.

30. 7. 1419První pražská defenestraceJan Želivský vede dav na Novoměstskou radnici, konšelé letí z oken. Václav IV. umírá 16. srpna. Husitská revoluce začíná; Tábor založen na jaře 1420.

1420Sudoměř a VítkovŽižka vítězí u Sudoměře (25. března) s vozovou hradbou a na Vítkově (14. července) nad první křížovou výpravou Zikmunda. Čtyři artikuly pražské. Zikmund se dá korunovat, ale zemi nedrží.

1422 až 1431Křížové výpravy odraženyNěmecký Brod (1422), Ústí nad Labem (1426), Tachov (1427), Domažlice (14. srpna 1431: křižáci utekli při zpěvu chorálu). Žižka umírá u Přibyslavi 11. října 1424; vede Prokop Holý. Spanilé jízdy do Německa a Uher.

30. 5. 1434LipanyPanská jednota a pražané porážejí polní vojska táboritů a sirotků; padá Prokop Holý. Konec radikálního husitství, cesta k dohodě s koncilem.

1436Kompaktáta a ZikmundBasilejská kompaktáta vyhlášena v Jihlavě (5. července): kalich povolen. Zikmund přijat za krále, umírá 9. prosince 1437 ve Znojmě. Čechy jsou zemí dvojího lidu, katolíků a kališníků.

1448 až 1452Jiří z Poděbrad správcemKališnický šlechtic obsazuje Prahu (1448) a je zvolen zemským správcem (1452) za nezletilého Ladislava Pohrobka. Po Ladislavově smrti (1457) je 2. března 1458 zvolen králem.

1462 až 1464Mírový projektJiří navrhuje evropským panovníkům spolek proti Turkům s vlastním soudem a shromážděním; Francie odmítá. Papež ruší kompaktáta (1462), dává Jiřího do klatby (1466), Matyáš Korvín je zvolen protikrálem v Olomouci (1469). Jiří umírá 22. března 1471.

1468Kronika trojánskáPrvní kniha vytištěná v českých zemích, v Plzni. Jednota bratrská (od 1457, Kunvald) tiskne bible; kralická bible 1579 až 1594.

1471JagellonciVladislav, syn polského krále, zvolen podle Jiřího přání. Mír v Olomouci (1479) nechává Matyášovi Moravu, Slezsko a Lužice do jeho smrti (1490); pak se Vladislav stává i uherským králem a odchází do Budína.

1485Kutnohorský náboženský mírKatolíci a kališníci si zaručují svobodu vyznání; první náboženský mír v Evropě, 70 let před Augšpurkem.

1500Vladislavské zřízení zemskéZákoník prosazený šlechtou: stavovský stát, král rozhoduje jen se sněmem, města vyloučena. Svatováclavská smlouva (1517) spor šlechty s městy urovnává. Vladislavský sál Benedikta Rejta (1502).

1526Moháč a Ferdinand I.Ludvík Jagellonský tone 29. srpna na útěku před Sulejmanem. Stavy volí 23. října Ferdinanda Habsburského, manžela Anny Jagellonské. Čechy, Uhry a rakouské země spojeny pod jednou dynastií na 392 let.

1547První stavovský odbojStavy odmítají pomoc císaři proti německým protestantům (šmalkaldská válka). Po Mühlbergu Ferdinand trestá: popravy, konfiskace, města ztrácejí práva, Jednota bratrská zakázána, biskup Jan Augusta vězněn.

1556 až 1561Jezuité a arcibiskupJezuité přicházejí do Klementina (1556), Petr Canisius. Pražské arcibiskupství obnoveno po 140 letech (1561, Antonín Brus z Mohelnice). Česká konfese (1575) spojuje kališníky, luterány a bratry; Maxmilián ji uzná jen ústně.

1583Rudolf II. v PrazeCísař přenáší dvůr do Prahy. Sbírky (Arcimboldo, Spranger, Dürer), Tycho Brahe († 1601), Kepler (Astronomia nova 1609), alchymisté Kelley a Dee, rabi Löw a Golem. Praha na 30 let hlavním městem říše.

9. 7. 1609MajestátRudolf pod tlakem stavů (a bratra Matyáše) zaručuje svobodu vyznání i poddaným. Vpád Pasovských (1611) ho stojí trůn; umírá 20. ledna 1612.

23. 5. 1618Druhá pražská defenestraceStavové vedení Jindřichem Matyášem Thurnem vyhazují místodržící Slavatu a Martinice z oken Ludvíkova křídla. Direktorium, konfederace, sesazení Ferdinanda II. a volba Fridricha Falckého (1619).

8. 11. 1620Bílá horaVojsko Katolické ligy a císaře (Buquoy, Tilly) poráží stavovské za dvě hodiny. Fridrich prchá, Praha se vzdává. Konec stavovského státu.

21. 6. 1621Staroměstská exekuceKat Mydlář popravuje 27 vůdců povstání (3 pány, 7 rytířů, 17 měšťanů): Jan Jesenius, Kryštof Harant, Václav Budovec, Jáchym Ondřej Šlik. Konfiskace tří čtvrtin šlechtické půdy, Albrecht z Valdštejna a Lichtenštejnové bohatnou.

10. 5. 1627Obnovené zřízení zemskéDědičný trůn Habsburků, katolictví jediným povoleným vyznáním, němčina rovnoprávná s češtinou, stavy bez zákonodárné moci. Emigrace 150 tisíc lidí (Komenský do Lešna 1628). Morava 1628.

25. 2. 1634Valdštejn zavražděn v ChebuGeneralissimus a vévoda frýdlantský, podezřelý z jednání se Švédy, je probodnut kapitánem Deverouxem. Sasové 1631 a 1632 v Praze, Švédové plení Čechy od 1639.

1645 až 1648Jankov a Švédové v PrazeU Jankova (6. března 1645) Torstenson drtí císařské v největší bitvě na českém území. V červenci 1648 Königsmarck bere Malou Stranu a Hrad, odváží Rudolfovy sbírky; studenti a měšťané uhájí Karlův most. Vestfálský mír 24. října.

1680Selské povstání a morSedláci proti robotě; Leopold I. vydává první robotní patent (tři dny v týdnu). Mor zabíjí v Praze 12 tisíc lidí; morové sloupy. Roku 1683 české pluky u Vídně.

1713Pragmatická sankceKarel VI. zajišťuje dědictví po přeslici; české stavy ji přijímají 1720. Roku 1729 svatořečen Jan Nepomucký, symbol barokní zbožnosti; sochy na mostech po celé Evropě.

1741 až 1742Ztráta SlezskaFridrich II. obsazuje Slezsko, Bavoři a Francouzi berou Prahu a Karel Albrecht je korunován (19. prosince 1741). Vratislavský mír (1742): Slezsko a Kladsko pruské. Marie Terezie korunována 1743.

18. 6. 1757KolínDaun poráží Fridricha II., který obléhal Prahu; Prusové odcházejí. Marie Terezie zakládá řád Marie Terezie. Sedmiletá válka Slezsko nevrátí.

1774 až 1775Školy a robotaVšeobecný školní řád (6. prosince 1774): povinná docházka od 6 do 12 let. Selské povstání po hladomoru (Chlumec, 25. března 1775, „dopadli jak sedláci u Chlumce“), robotní patent (13. srpna 1775).

1781Toleranční patent a zrušení nevolnictví13. října Josef II. povoluje luterány, kalvinisty a pravoslavné; 1. listopadu ruší nevolnictví (poddaní se mohou stěhovat, ženit, studovat). Kláštery bez užitku zrušeny (1782), Praha spojena v jedno město (1784).

1787 až 1792Mozart a DobrovskýDon Giovanni v Nosticově divadle (29. října 1787), „moji Pražané mi rozumějí“. Dobrovského Dějiny české řeči a literatury (1792) otevírají národní obrození; Královská česká společnost nauk (1784).

2. 12. 1805SlavkovNapoleon poráží ruské a rakouské vojsko u Slavkova; mír v Prešpurku. Roku 1806 František skládá římskou korunu, Čechy jsou součástí Rakouského císařství. Roku 1813 bitva u Chlumce a Přestanova.

1818Národní muzeumZaloženo Kašparem Šternberkem. Rukopisy královédvorský (1817) a zelenohorský (1818), podvrhy Hanky a Lindy; Jungmannův slovník (1834 až 1839), Palackého Dějiny (od 1836), Kollár, Šafařík, Čelakovský.

1834 až 1836Kde domov můj a MájTylova Fidlovačka s písní Škroupa (21. prosince 1834), budoucí hymna. Máchův Máj (1836), básník umírá téhož roku v Litoměřicích. Ferdinand V. korunován (1836) jako poslední.

1848RevoluceSvatováclavské lázně (11. března), petice, Palacký odmítá Frankfurt („kdyby Rakouska nebylo, museli bychom je vytvořit“), Slovanský sjezd (2. června), pražské povstání (12. až 17. června, Windischgrätz), zrušení roboty (7. září), Kroměřížský sněm rozehnán (7. března 1849). Bachův absolutismus.

1859 až 1862Průmysl a spolkyŠkodovy závody v Plzni (1859, Emil Škoda 1869), Ringhoffer, textil v Brně; Sokol (1862, Tyrš a Fügner), Hlahol (1861), Prozatímní divadlo (1862), Národní listy (1861). Únorová ústava (1861) obnovuje sněmy.

3. 7. 1866Hradec KrálovéPrusové s jehlovkami drtí rakouskou armádu u Sadové a Chlumu; 50 tisíc obětí za den. Rakousko vypadává z Německa a rok nato se vyrovnává s Uhry, ne s Čechy (dualismus 1867).

1868 až 1883Národní divadloZákladní kámen 16. května 1868 (z Řípu a Blaníku), otevřeno 11. června 1881 Smetanovou Libuší, vyhořelo 12. srpna 1881, znovu otevřeno 18. listopadu 1883 z celonárodní sbírky: „Národ sobě“.

1882 až 1891Univerzita, výstava, sporyRozdělení pražské univerzity na českou a německou (1882), spor o Rukopisy (1886, Masaryk a Gebauer), Jubilejní výstava (1891: Petřínská rozhledna, lanovka, Křižíkova fontána a tramvaj). Punktace (1890) rozdělují staročechy a mladočechy.

1907Všeobecné volební právo mužůDo říšské rady. Nejsilnější jsou sociální demokraté a agrárníci (Švehla). Předtím Hilsnerova aféra (1899, Masaryk proti pověře), Laurin & Klement (1895), Baťa (1894), Poldi (1889).

1914 až 1917Válka a odbojMobilizace, 1,4 milionu vojáků z českých zemí, 140 tisíc padlých. Masaryk do exilu (prosinec 1914), Maffie, Kramář a Rašín odsouzeni k smrti (1916), Národní rada v Paříži, legie: Zborov (2. července 1917).

28. 10. 1918Vznik ČeskoslovenskaNárodní výbor (Rašín, Švehla, Soukup, Stříbrný, Šrobár) přebírá moc v Praze; Martinská deklarace 30. října. Masaryk zvolen prezidentem 14. listopadu, vrací se 21. prosince. Monarchie po tisíci letech končí.

1919Měna, hranice, půdaRašínova měnová odluka (kolkování bankovek, únor), sedmidenní válka o Těšínsko s Polskem (leden), boje s Maďarskou republikou rad na Slovensku (květen až červenec), pozemková reforma (duben), Podkarpatská Rus připojena (Saint-Germain, září).

29. 2. 1920ÚstavaParlamentní republika s dvoukomorovým Národním shromážděním, prezident volený na sedm let, volební právo žen. Zákon o státní vlajce (30. března). Pětka: neformální vedení pěti stran (Švehla, Rašín, Bechyně, Šrámek, Stříbrný).

1921 až 1923KSČ a atentát na RašínaKomunistická strana Československa vzniká rozkolem sociální demokracie (květen 1921). Alois Rašín, tvůrce měny, je zastřelen (5. ledna 1923, umírá 18. února); zákon na ochranu republiky. Malá dohoda s Jugoslávií a Rumunskem (1920 až 1921).

1929 až 1933KrizeRepublika je desátou průmyslovou zemí světa; krize sráží výrobu o 40 procent, milion nezaměstnaných (1933), hlad v pohraničí a na Podkarpatsku. Dostavba katedrály sv. Víta ke svatováclavskému miléniu (1929). Ve volbách 1935 vítězí Henleinova Sudetoněmecká strana.

1935Beneš prezidentemMasaryk abdikuje 14. prosince, Beneš zvolen 18. prosince; smlouva se SSSR (květen 1935), vázaná na Francii. Masaryk umírá 14. září 1937 v Lánech.

1938MnichovKarlovarské požadavky (24. dubna), květnová mobilizace (20. května), Runciman, všeobecná mobilizace (23. září), Mnichovská dohoda (29. až 30. září), pohraničí odstoupeno do 10. října, Beneš abdikuje (5. října), Vídeňská arbitráž (2. listopadu) dává jižní Slovensko Maďarsku, Těšínsko Polsku. Hácha prezidentem (30. listopadu).

15. 3. 1939OkupaceSlovenský stát vyhlášen 14. března (Tiso), Hácha v Berlíně, Wehrmacht obsazuje Čechy a Moravu, Hitler na Hradě. Protektorát Čechy a Morava (16. března), říšský protektor Neurath, Podkarpatská Rus zabrána Maďarskem.

17. 11. 1939Uzavření vysokých školPo pohřbu Jana Opletala (zastřelen 28. října) nacisté popravují devět studentských vůdců, 1 200 studentů posílají do Sachsenhausenu a zavírají české vysoké školy na celou válku. Od 1941 Mezinárodní den studentstva.

1941 až 1942Heydrich, Anthropoid, LidiceHeydrich zastupujícím protektorem (27. září 1941), stanné právo, Terezín ghetto (listopad 1941), transporty. Gabčík a Kubiš útočí 27. května 1942 v Libni, Heydrich umírá 4. června. Lidice vyhlazeny 10. června, Ležáky 24. června, parašutisté padnou v kostele sv. Cyrila a Metoděje 18. června. Přes 1 500 popravených.

1944Slovenské národní povstání a DuklaPovstání vypuká 29. srpna v Banské Bystrici, potlačeno v říjnu, partyzáni bojují dál. Karpatsko-dukelská operace (září až říjen) s 1. čs. armádním sborem (Svoboda): 6. října vojáci vstupují na území ČSR.

květen 1945OsvobozeníKošický vládní program (5. dubna), Ostrava (30. dubna), Američané v Plzni (6. května), Pražské povstání (5. až 9. května, Česká národní rada, vlasovci), Rudá armáda v Praze 9. května. Poslední boje u Milína 11. až 12. května. Beneš se vrací 16. května.

1945 až 1946Odsun a dekrety„Divoký“ odsun a masakry (Brno, Postoloprty, Ústí), organizovaný transfer leden až říjen 1946: celkem asi 3 miliony Němců. Benešovy dekrety: konfiskace, znárodnění (24. října 1945), retribuce (K. H. Frank popraven 1946). Podkarpatská Rus postoupena SSSR (29. června 1945).

26. 5. 1946VolbyKSČ získává 40 procent v českých zemích (38 celostátně), Gottwald premiérem; Národní fronta bez opozice. Odmítnutí Marshallova plánu na Stalinův příkaz (červenec 1947), sucho a hlad, spory o bezpečnost.

25. 2. 1948ÚnorDvanáct ministrů podává demisi (20. února), Lidové milice, akční výbory, Beneš demisi přijímá. Jan Masaryk nalezen mrtev pod oknem Černínského paláce (10. března). Ústava 9. května, Beneš abdikuje (7. června), Gottwald prezidentem (14. června), Beneš umírá (3. září).

1950 až 1952ProcesyMilada Horáková popravena 27. června 1950; Akce K (kláštery, duben 1950), Babice (1951), Slánský a deset dalších popraveni 3. prosince 1952. 248 politických poprav, 200 tisíc vězněných, tábory nucených prací, pomocné technické prapory. Kolektivizace, JZD.

1. 6. 1953Měnová reformaÚspory vyměněny 50:1, mzdy 5:1; nepokoje v Plzni (Škodovka) potlačeny. Gottwald zemřel 14. března, Zápotocký prezidentem. Stalinův pomník na Letné (1955, odstřelen 1962). Přídělový systém končí.

11. 7. 1960ČSSRNová ústava vyhlašuje socialismus za vybudovaný, vedoucí úlohu KSČ, název Československá socialistická republika. Novotný prezident i první tajemník; hospodářský pokles 1962 až 1963, Šikova reforma (1965), Liblice a Kafka (1963), nová vlna filmu.

1968Pražské jaro a srpenDubček prvním tajemníkem (5. ledna), Akční program (duben), konec cenzury (červen), Dva tisíce slov (27. června). V noci na 21. srpna vpád vojsk pěti států Varšavské smlouvy, 500 tisíc vojáků, přes 100 mrtvých; moskevský protokol (26. srpna). Federace od 1. ledna 1969.

1969Palach a HusákJan Palach se upaluje 16. ledna (umírá 19.), Jan Zajíc 25. února. Hokejové vítězství nad SSSR a demonstrace (březen), Dubček odvolán, Husák prvním tajemníkem (17. dubna). Prověrky vyloučí z KSČ půl milionu lidí; „Poučení z krizového vývoje“ (prosinec 1970).

1977Charta 77Prohlášení z 1. ledna (mluvčí Havel, Patočka, Hájek) žádá dodržování lidských práv podle Helsinek; podepsáno 242, později 1 900 lidmi. Anticharta v Národním divadle (28. ledna), Patočka umírá po výsleších (13. března). VONS (1978), samizdat, Plastic People.

1978Remek ve vesmíruVladimír Remek letí 2. března na Sojuzu 28 jako první člověk z jiné země než SSSR a USA. Normalizace: paneláky, chaty, spartakiády, metro (1974), Nagano ještě daleko.

1989Sametová revolucePalachův týden (leden), Několik vět (červen), východoněmečtí uprchlíci na velvyslanectví (září), Anežka svatořečena (12. listopadu). 17. listopadu zásah na Národní třídě, Občanské fórum (19. listopadu), generální stávka (27. listopadu), zrušení vedoucí úlohy (29. listopadu), Husák abdikuje (10. prosince), Havel prezidentem (29. prosince).

1990 až 1991Svobodné volby a návrat na ZápadPomlčková válka, ČSFR (duben 1990); volby 8. a 9. června 1990 (OF a VPN vítězí). Odchod sovětských vojsk dokončen 27. června 1991, Varšavská smlouva rozpuštěna, kuponová privatizace (od 1991), lustrační zákon, Havel papežem v Praze (1990).

1. 1. 1993Rozdělení ČeskoslovenskaPo volbách 1992 (ODS Klaus, HZDS Mečiar) se federace pokojně dělí. Česká republika s ústavou z 16. prosince 1992; Havel prezidentem od 2. února 1993; měnová odluka 8. února. Slovensko samostatné.

1997Povodně a pád vládyČervencové povodně na Moravě (50 mrtvých, Troubky), měnová krize, sarajevský atentát a demise Klausovy vlády (listopad), Tošovského úřednická vláda, opoziční smlouva ČSSD a ODS (1998).

12. 3. 1999NATOVstup spolu s Polskem a Maďarskem; o dva týdny později bombardování Jugoslávie. Zemanova vláda, televizní krize (prosinec 2000 až leden 2001), povodně v Čechách (srpen 2002, Praha, Karlín, zoo).

1. 5. 2004Evropská unieVstup po referendu (červen 2003, 77 procent pro). Klaus prezidentem (2003). Schengen od 21. prosince 2007, předsednictví EU (2009, pád Topolánkovy vlády 24. března 2009), Lisabonská smlouva podepsána Klausem jako posledním (2009).

2013Přímá volba prezidentaMiloš Zeman poráží ve druhém kole Karla Schwarzenberga (26. ledna). Klausova amnestie (leden), pád Nečasovy vlády (červen, Nagyová), Rusnokova vláda; Sobotka (2014), Babiš (2017), Fiala (2021).

2020 až 2021Covid a tornádoNouzový stav od 12. března 2020, přes 40 tisíc úmrtí; Vrbětice odhaleny jako akce ruské GRU (duben 2021, vyhoštění diplomatů); tornádo na Břeclavsku a Hodonínsku (24. června 2021, 6 mrtvých).

2022Uprchlíci z UkrajinyPřes 300 tisíc lidí získává dočasnou ochranu, nejvíc na obyvatele v EU. Energetická krize, inflace přes 15 procent, české předsednictví EU (druhé pololetí).

2023 až 2025Pavel, povodně, volbyPetr Pavel zvolen prezidentem (28. ledna 2023, inaugurace 9. března). Povodně na severní Moravě a ve Slezsku (září 2024, Jeseník, Opava, Krnov). Sněmovní volby 3. a 4. října 2025 vyhrává hnutí ANO; Andrej Babiš jmenován premiérem v prosinci 2025.

panovníci a stát války a povstání kultura a církev společnost a hospodářství

Kapitola 2 · Mapa času

Panovníci a hlavy státu

Úplný seznam od Bořivoje po Petra Pavla: moravská a přemyslovská knížata, králové čtyř dynastií, prezidenti Československa a České republiky. U každého doba vlády a jedna věc, kterou si k němu zapamatovat. Tři čísla na začátek: Přemyslovců bylo na trůnu asi třicet, českých králů od Vratislava II. čtyřicet čtyři, prezidentů dvanáct.

Jak přecházel trůn: dvakrát sňatkem dcery (Eliška Přemyslovna, Alžběta Lucemburská), dvakrát volbou stavů (Jiří, Vladislav) a naposledy sňatkem Anny Jagellonské s Ferdinandem Habsburským, jehož rod vládl 392 let.

Panovník	Vláda	Zapamatovat
Velkomoravská knížata (Mojmírovci)
Mojmír I.asi 830 až 846	zakladatel	Vyhnal Pribinu z Nitry, spojil Moravu s Nitranskem.
Rastislav846 až 870	24 let	Pozval Cyrila a Metoděje (863); oslepen synovcem Svatoplukem a vydán Frankům.
Svatopluk871 až 894	23 let	Největší rozsah říše; pověst o třech prutech. Metodějův ochránce i odpůrce.
Mojmír II.894 až asi 906	poslední	Ztráta Čech (895), zánik říše pod nájezdy Maďarů.
Přemyslovská knížata
Bořivoj I.asi 872 až 889	první doložený	Křest od Metoděje (asi 883), manželka sv. Ludmila, první kostely (Levý Hradec, Pražský hrad).
Spytihněv I.894 až 915	21 let	Hold v Řezně (895), odklon od Moravy k Bavorsku, hradiště kolem Prahy.
Vratislav I.915 až 921	6 let	Otec Václava a Boleslava, bazilika sv. Jiří na Hradě.
Václav921 až 935	svatý	Vychován Ludmilou (zavražděna 921), tribut Jindřichovi Ptáčníkovi, rotunda sv. Víta; zavražděn ve Staré Boleslavi 28. 9. 935.
Boleslav I.935 až 972	37 let	„Ukrutný“; bratrovrah, ale budovatel státu: hradská soustava, denáry, Lech 955, Morava a Slezsko, dcera Doubravka pokřtila Polsko.
Boleslav II.972 až 999	27 let	„Pobožný“: biskupství 973, Břevnov 993, vyvraždění Slavníkovců 995.
Boleslav III.999 až 1002, 1003	krize	„Ryšavý“; vykastroval bratra Jaromíra, ztráta Moravy a Slezska, oslepen Boleslavem Chrabrým.
Vladivoj1002 až 1003	1 rok	Polský Piastovec, přijal Čechy v léno od římského krále, umřel na pití.
Jaromír1003, 1004 až 1012, 1033 až 1034	třikrát	Dosazen Jindřichem II. proti Polákům; oslepen bratrem Oldřichem, zavražděn 1035.
Oldřich1012 až 1033, 1034	22 let	Pověst o Boženě, dobytí Moravy (asi 1019/1029), Sázavský klášter (1032, sv. Prokop).
Břetislav I.1034/1035 až 1055	20 let	„Český Achilles“: únos Jitky ze Svinibrodu, Hnězdno 1039, dekreta, seniorát (1055).
Spytihněv II.1055 až 1061	6 let	Vyhnal Němce a moravské bratry, právo nosit mitru.
Vratislav II.1061 až 1092, král od 1085	první král	Věrný Jindřichovi IV., vyšehradská kapitula (1070), korunován 1086, titul jen pro sebe.
Konrád I. Brněnský1092	8 měsíců	Bratr Vratislava, nejstarší podle seniorátu.
Břetislav II.1092 až 1100	8 let	Vyhnal slovanské mnichy ze Sázavy (1096), porušil seniorát pro bratra Bořivoje; zavražděn.
Bořivoj II.1100 až 1107, 1117 až 1120	dvakrát	Spory se Svatoplukem Olomouckým a Vladislavem.
Svatopluk Olomoucký1107 až 1109	2 roky	Vyvraždil Vršovce (1108), zavražděn v Polsku.
Vladislav I.1109 až 1117, 1120 až 1125	dvakrát	Kosmas píše kroniku; klášter Kladruby (1115).
Soběslav I.1125 až 1140	15 let	Chlumec 1126; přestavba Pražského hradu, Vyšehrad, silná vláda.
Vladislav II.1140 až 1172, král od 1158	druhý král	Druhá křížová výprava, Milán s Barbarossou, Strahov, Juditin most; abdikoval pro syna Bedřicha.
Bedřich1172 až 1173, 1178 až 1189	dvakrát	Slabý, sesazen Barbarossou, Morava povýšena na markrabství (1182).
Soběslav II.1173 až 1178	5 let	„Kníže sedláků“, dvanáct let ve vězení před nástupem.
Konrád II. Ota1189 až 1191	2 roky	Statuta Konráda Oty (1189), zemřel na mor u Neapole.
Václav II. (kníže)1191 až 1192	1 rok	Syn Soběslava I., vyhnán, zemřel ve vězení.
Přemysl Otakar I.1192 až 1193, 1197 až 1230	král od 1198	Získal dědičný titul (1198, 1212 Zlatá bula sicilská), primogenitura; jeho biskup Jindřich Břetislav (1193 až 1197) a bratr Vladislav Jindřich (1197) vládli mezitím.
Přemyslovští králové (dědiční)
Václav I.1230 až 1253	23 let	„Jednooký“; Mongolové 1241, rytířská kultura, sestra sv. Anežka, syn Přemysl se proti němu vzbouřil (1248).
Přemysl Otakar II.1253 až 1278	25 let	„Král železný a zlatý“; Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kraňsko; Kressenbrunn 1260; padl na Moravském poli 26. 8. 1278.
Václav II.1278/1283 až 1305	22 let	Braniborské poručnictví, poprava Záviše z Falkenštejna (1290), pražský groš 1300, polský král 1300, Zbraslavský klášter.
Václav III.1305 až 1306	poslední	Uherský král 1301 až 1305, zavražděn v Olomouci 4. 8. 1306 v 16 letech.
Mezivládí 1306 až 1310
Jindřich Korutanský1306, 1307 až 1310	dvakrát	Manžel Anny Přemyslovny; neschopný, vyhnán Lucemburky.
Rudolf I. Habsburský1306 až 1307	9 měsíců	„Král Kaše“ (šetrný), zemřel při obléhání Horažďovic.
Lucemburkové
Jan Lucemburský1310 až 1346	36 let	„Král cizinec“; manžel Elišky Přemyslovny, Chebsko (1322), Slezsko (1327 až 1335), Horní Lužice; slepý padl u Kresčaku 26. 8. 1346.
Karel IV.1346 až 1378	32 let	„Otec vlasti“; římský král 1346, císař 1355; arcibiskupství 1344, univerzita 1348, Nové Město, Karlštejn, Karlův most, Zlatá bula 1356, Země Koruny české, Vita Caroli.
Václav IV.1378 až 1419	41 let	Římský král 1376 až 1400 (sesazen), spory se šlechtou a arcibiskupem (Jan Nepomucký 1393), dvakrát zajat, Dekret kutnohorský 1409; zemřel po zprávě o defenestraci.
Zikmund1419 až 1437 (uznán 1436)	„liška ryšavá“	Uherský král 1387, římský 1411, císař 1433; kostnický koncil, pět křížových výprav proti husitům, kompaktáta; zemřel ve Znojmě 9. 12. 1437.
Habsburk, mezivládí, Jiří z Poděbrad
Albrecht II. Habsburský1437 až 1439	2 roky	Zikmundův zeť, zemřel na úplavici při tažení proti Turkům.
Ladislav Pohrobek1453 až 1457	4 roky	Narozen po otcově smrti (1440), zemský správce Jiří z Poděbrad (od 1452); zemřel v 17 letech na leukémii těsně před svatbou.
Jiří z Poděbrad1458 až 1471	13 let	„Husitský král“, jediný z domácí šlechty; zvolen 2. 3. 1458, mírový projekt 1462 až 1464, klatba 1466, válka s Matyášem Korvínem (protikrál 1469).
Jagellonci
Vladislav II. Jagellonský1471 až 1516	45 let	„Král Dobře“ (Bene); uherský král 1490, sídlí v Budíně; Kutnohorský mír 1485, Vladislavské zřízení zemské 1500, Vladislavský sál, Prašná brána.
Ludvík Jagellonský1516 až 1526	10 let	Nastoupil v deseti letech; Svatováclavská smlouva 1517; utonul na útěku od Moháče 29. 8. 1526 ve dvaceti.
Habsburkové (1526 až 1780)
Ferdinand I.1526 až 1564	38 let	Zvolen 23. 10. 1526; potlačil odboj 1547, jezuité 1556, obnovil arcibiskupství 1561; císař 1556.
Maxmilián II.1564 až 1576	12 let	Tolerantní, Česká konfese 1575 (uznána jen ústně).
Rudolf II.1576 až 1611	35 let	Praha sídelním městem (1583), sbírky, Tycho, Kepler, alchymisté; Majestát 1609; sesazen bratrem Matyášem po vpádu Pasovských 1611, † 1612.
Matyáš1611 až 1619	8 let	Přenesl dvůr do Vídně; defenestrace 1618 za jeho vlády.
Fridrich Falcký1619 až 1620	„zimní král“	Zvolen stavy, korunován 4. 11. 1619, po Bílé hoře uprchl.
Ferdinand II.1619 až 1637	18 let	Bílá hora, poprava 27 (1621), Obnovené zřízení zemské 1627, rekatolizace, Valdštejn.
Ferdinand III.1637 až 1657	20 let	Vestfálský mír 1648, Švédové před Prahou; mecenáš hudby.
Leopold I.1657 až 1705	48 let	Turci před Vídní 1683, selské povstání 1680, mor 1680, baroko; válka o španělské dědictví.
Josef I.1705 až 1711	6 let	Zemřel na neštovice; uznal luterány ve Slezsku (1707).
Karel VI.1711 až 1740	29 let	Pragmatická sankce 1713, korunován v Praze 1723, Jan Nepomucký svatořečen 1729; poslední Habsburk po meči.
Marie Terezie1740 až 1780	40 let	Jediná žena na českém trůnu; ztráta Slezska 1742, korunována 1743, reformy (školy 1774, katastr, robotní patent 1775), 16 dětí.
Karel Albrecht Bavorský1741 až 1743	vzdorokrál	Korunován v Praze v prosinci 1741, císař Karel VII. (1742); Prahu ztratil.
Habsbursko-lotrinská dynastie (1780 až 1918)
Josef II.1780 až 1790	10 let	Toleranční patent a zrušení nevolnictví 1781, kláštery, němčina úřední; nekorunován („král s kloboukem“).
Leopold II.1790 až 1792	2 roky	Korunován 1791 (Mozartův Titus), zmírnil bratrovy reformy.
František I. (II.)1792 až 1835	43 let	Poslední římský císař (do 1806), první rakouský (1804); Slavkov 1805, Metternich, cenzura; korunován 1792.
Ferdinand V. Dobrotivý1835 až 1848	13 let	Poslední korunovaný český král (1836), abdikoval 2. 12. 1848, dožil na Pražském hradě († 1875).
František Josef I.1848 až 1916	68 let	Nejdéle vládnoucí; nikdy nekorunován českým králem, dualismus 1867, Hradec Králové 1866, Sarajevo 1914.
Karel I.1916 až 1918	2 roky	Poslední; pokus o mír, manifest o federalizaci (16. 10. 1918), vzdal se vlády 11. 11. 1918, † 1922 na Madeiře, blahořečen 2004.
Prezidenti Československa
Tomáš Garrigue Masaryk14. 11. 1918 až 14. 12. 1935	17 let	„Prezident Osvoboditel“, zvolen čtyřikrát, abdikoval v 85 letech, † 14. 9. 1937 v Lánech.
Edvard Beneš18. 12. 1935 až 5. 10. 1938; 1940 až 7. 6. 1948	dvakrát	„Prezident Budovatel“; Mnichov, exil v Londýně, dekrety, únor 1948, abdikoval, † 3. 9. 1948.
Emil Hácha30. 11. 1938 až 1945	protektorát	Prezident druhé republiky, státní prezident Protektorátu; zemřel ve vězení 27. 6. 1945.
Klement Gottwald14. 6. 1948 až 14. 3. 1953	5 let	„Dělnický prezident“, procesy, zemřel po návratu ze Stalinova pohřbu.
Antonín Zápotocký1953 až 13. 11. 1957	4 roky	Měnová reforma 1953 („měna je pevná“ den před ní), spisovatel.
Antonín Novotný1957 až 22. 3. 1968	11 let	Zároveň první tajemník KSČ, ústava 1960 (ČSSR), odstoupil na začátku Pražského jara.
Ludvík Svoboda30. 3. 1968 až 29. 5. 1975	7 let	Generál z Buzuluku a Dukly; srpen 1968, podepsal moskevský protokol, odvolán pro nemoc.
Gustáv Husák29. 5. 1975 až 10. 12. 1989	14 let	Normalizace, zároveň generální tajemník (do 1987); abdikoval po sametové revoluci.
Václav Havel29. 12. 1989 až 20. 7. 1992	ČSFR	Dramatik, chartista, vězeň; odstoupil, když se rozhodlo o rozdělení státu.
Prezidenti České republiky
Václav Havel2. 2. 1993 až 2. 2. 2003	10 let	Dva mandáty; NATO 1999; † 18. 12. 2011.
Václav Klaus7. 3. 2003 až 7. 3. 2013	10 let	Ekonom, premiér 1992 až 1997; EU 2004, Lisabonská smlouva, amnestie 2013.
Miloš Zeman8. 3. 2013 až 8. 3. 2023	10 let	První přímo zvolený; premiér 1998 až 2002.
Petr Pavelod 9. 3. 2023	úřadující	Generál, předseda vojenského výboru NATO (2015 až 2018), zvolen v druhém kole 28. 1. 2023.

Číslování, které mate

Vladislav II. (kníže, král od 1158) se jako král počítá jako Vladislav I.; Jagellonec je Vladislav II. jako král.
Václav II. je kníže (1191) i král (1278); Václav I. je svatý kníže i král (1230).
František I. byl jako římský císař František II.; Ferdinand V. byl jako rakouský císař Ferdinand I.
Karel IV. je čtvrtý český, ale jako císař první Karel po Karlu Velikém, Holém a Tlustém.

Korunovace a koruna

Svatováclavskou korunu nechal zhotovit Karel IV. roku 1346 a věnoval ji sv. Václavovi; králové ji mají jen půjčenou.
Uložena v katedrále sv. Víta za sedmi zámky, klíče drží sedm ústavních činitelů.
Poslední korunovaný král: Ferdinand V. (1836). František Josef I. slíbil a nikdy nepřijel.
Nekorunováni: Josef II., František Josef I., Karel I.; Jiří z Poděbrad byl korunován uherskými biskupy.

Rekordy

Nejdéle: František Josef I. 68 let; z Přemyslovců Vladislav II. 32 let, z Lucemburků Václav IV. 41.
Nejmladší: Ladislav Pohrobek (král od narození 1440, fakticky 1453), Ludvík Jagellonský (10 let), Václav II. (7 let, poručník).
Násilnou smrtí: Václav (935), Břetislav II. (1100), Svatopluk (1109), Přemysl Otakar II. (1278), Václav III. (1306), Jan Lucemburský (1346), Ludvík (1526).
Jediná žena: Marie Terezie. Jediný z domácí šlechty: Jiří z Poděbrad.

**Karel IV. na votivním obrazu Jana Očka (asi 1371)**Císař klečí vlevo, syn Václav IV. vpravo, nad nimi sv. Václav a sv. Zikmund; jeden z mála portrétů Karla IV. ze života.

**Přemysl Otakar II. (1253 až 1278)**„Král železný a zlatý“ vládl od Krkonoš k Jadranu a padl na Moravském poli; jeho ostatky leží ve svatovítské katedrále.

**Jiří z Poděbrad (1458 až 1471)**„Husitský král“, jediný český panovník zvolený z domácí šlechty; kresba Jana Vilímka z 19. století.

**Marie Terezie (1740 až 1780)**Jediná žena na českém trůnu, matka šestnácti dětí; portrét z dílny Martina van Meytense v Hofburgu.

Kapitola 3 · Mapa času

Státní útvary a jak se dějiny dělí

České země vystřídaly za čtrnáct století víc než deset státních podob: od kmenových knížectví přes knížectví a království, Země Koruny české, habsburskou monarchii, čtyři republiky a protektorát až po dnešní stát. Kvízy se ptají, jak se který útvar jmenoval, kdy vznikl a co k němu patřilo.

Země Koruny české kolem roku 1400: k Čechám a Moravě patřilo Slezsko, obě Lužice, Chebsko, Kladsko a v letech 1373 až 1415 i Braniborsko. Hranice zemí jsou zjednodušené, podklad dnešní.

Útvar	Kdy	Území a poznámka
Sámova říše	623 až 658	Kmenový svaz Slovanů proti Avarům a Frankům; střed patrně na Moravě nebo v Čechách. Zanikl se Sámem.
Velkomoravská říše	asi 830 až 906	Morava, Nitransko, za Svatopluka Čechy, Slezsko, Lužice, Panonie. Hradiště Mikulčice, Staré Město, Nitra.
České knížectví	asi 880 až 1198	Přemyslovci sjednocují Čechy (995), připojují Moravu (1019/1029). Součást Svaté říše římské, kníže je říšským knížetem. Královský titul dvakrát osobně (1085, 1158).
České království	1198 až 1918	Dědičné od Přemysla Otakara I. (Zlatá bula sicilská 1212). Morava markrabstvím (1182), Slezsko a Lužice připojeny Lucemburky.
Země Koruny české	1348 až 1918	Karel IV. spojuje Čechy, Moravu, Slezsko, Horní a Dolní Lužici, Chebsko (a dočasně Braniborsko) pod „Korunu“, která je nadřazena králi. Lužice ztraceny 1635, Slezsko 1742.
Habsburská monarchie	1526 až 1918	Personální unie Čech, Uher a rakouských zemí; od 1627 dědičná. Od 1804 Rakouské císařství, od 1867 Rakousko-Uhersko (Čechy v Předlitavsku). Země Koruny české formálně existují dál.
Československá republika (první)	1918 až 1938	Čechy, Morava, Slezsko (české), Slovensko, Podkarpatská Rus; 14 milionů obyvatel, z toho 3 miliony Němců. Parlamentní demokracie, prezident Masaryk, Beneš.
Česko-Slovensko (druhá republika)	1938 až 1939	Po Mnichovu bez pohraničí; autonomie Slovenska a Podkarpatské Rusi, pomlčka v názvu, omezení demokracie, prezident Hácha. 167 dní.
Protektorát Čechy a Morava	1939 až 1945	Součást Německé říše s vlastní „autonomií“; říšský protektor (Neurath, Heydrich, Frick), státní prezident Hácha. Slovensko samostatným státem, Podkarpatsko maďarské.
Československá republika (třetí)	1945 až 1948	Obnovená bez Podkarpatské Rusi; Národní fronta, omezená demokracie, odsun Němců, znárodnění.
Československá republika (lidově demokratická)	1948 až 1960	Po únoru; ústava 9. května, vláda KSČ, sovětský blok.
Československá socialistická republika	1960 až 1990	Ústava 1960; od 1. ledna 1969 federace České a Slovenské socialistické republiky.
Česká a Slovenská Federativní Republika	1990 až 1992	Po pomlčkové válce (duben 1990). Zanikla dohodou 31. prosince 1992.
Česká republika	od 1. 1. 1993	Ústava z 16. prosince 1992, parlament (Sněmovna a Senát), prezident od 2013 volen přímo. NATO 1999, EU 2004, Schengen 2007. Krátký název Česko.

Jak se české dějiny dělí

Pravěk do 9. století (chybí písemné prameny); raný středověk 9. až 12. století (Velká Morava, knížectví).
Vrcholný středověk 13. a 14. století (králové, Lucemburkové), pozdní středověk 1400 až 1526 (husitství, Jagellonci).
Raný novověk 1526 až 1780 (Habsburkové, Bílá hora, baroko); „dlouhé 19. století“ 1780 až 1918 (osvícenství, obrození, průmysl).
20. století: první republika, okupace, komunismus, normalizace; soudobé dějiny od 1989.

Symboly státu

Lev: stříbrný dvouocasý lev v červeném poli od Přemysla Otakara II. (dřív orlice sv. Václava, plamenná). Morava má šachovanou orlici, Slezsko černou.
Vlajka: bílo-červená s modrým klínem od 30. března 1920 (Jaroslav Kursa); po roce 1993 ji Česko převzalo.
Hymna: Kde domov můj z Fidlovačky (1834, Tyl a Škroup), oficiálně od 1918.
Heslo: Pravda vítězí (na prezidentské standartě, podle Husa). Koruna svatováclavská (1346).

Co se plete

Čechy byly vždy součástí Svaté říše římské (do 1806), ale jako výjimečně samostatné království; nebyly „pod Německem“.
Rakousko-Uhersko je až od 1867; před tím Rakouské císařství (1804) a habsburská monarchie bez jména.
Podkarpatská Rus patřila k ČSR 1919 až 1939, po válce připadla SSSR (dnes Ukrajina).
Druhá republika trvala necelého půl roku; první republika 20 let; „třetí“ tři roky; komunismus 41 let.

Mezitím ve světě

1198 Když se Čechy stávají dědičným královstvím, vládne Inocenc III., nejmocnější papež středověku, a Čingischán sjednocuje Mongoly.
1348 Karel IV. zakládá Korunu českou v roce, kdy černá smrt vylidňuje Itálii a Francii.
1526 Habsburkové nastupují v roce Moháče a Bábur zakládá říši Mughalů; Luther je devět let po tezích.
1918 Republika vzniká za rozpadu čtyř říší; 1993 Česko vzniká ve stejném roce jako Evropská unie.

**Zlatá bula sicilská (26. 9. 1212)**Listina Fridricha II. potvrzující Přemyslu Otakarovi I. dědičný královský titul; pečeť sicilského krále dala listině jméno. Národní archiv.

**Václavské náměstí 28. 10. 1918**Manifestace v den vyhlášení samostatného státu; Národní výbor převzal moc bez výstřelu.

Kapitola 4 · Pravěk a počátky

Pravěk v českých zemích

Než přišli Slované, žili na našem území lovci mamutů, první zemědělci, lidé doby bronzové, Keltové a Germáni. Pravěk tu trvá až do 9. století, protože chybějí písemné prameny; o Marobudovi a Markomanech víme jen od Římanů. Kvízy se ptají na Věstonickou venuši, Bóje a jméno Bohemia, oppida a na to, kdy vlastně Slované přišli.

Nejdůležitější pravěká naleziště v českých zemích. Podklad: dnešní hranice.

asi 1,8 mil. až 700 tis. letNejstarší stopySporné nálezy z Berouna (1,8 milionu), nesporné z Přezletic u Prahy (700 tisíc), Stránské skály u Brna a Bečova: sekáče a pěstní klíny Homo erectus.

130 až 40 tis. letNeandertálciJeskyně Kůlna a Šipka (Štramberk: čelist neandertálského dítěte, 1880), Gánovce na Slovensku (výlitek lebky). Ohniště, mamutí kosti, moustérienské nástroje.

45 až 30 tis. letPrvní Homo sapiensMladeč u Litovle: nejstarší kostry moderního člověka ve střední Evropě (31 tisíc let). Jeskyně Koněprusy, Zlatý kůň: lebka ženy stará 45 tisíc let (genom 2021).

29 až 25 tis. letLovci mamutůGravettien pod Pálavou: Dolní Věstonice, Pavlov, Milovice; Předmostí u Přerova (hromadný hrob 20 lidí). Věstonická venuše (11,5 cm, pálená hlína, 13. července 1925, Karel Absolon), trojhrob, nejstarší textil a keramické pece světa.

21 až 12 tis. letPekárna a konec doby ledovéMagdalénien v Moravském krasu (jeskyně Pekárna, Býčí skála): rytiny koní na koňských žebrech. Čechy jsou studená step, ledovec sahá k Ostravě a do Šluknovského výběžku.

5500 př. n. l.Neolit: první zemědělciKultura s lineární keramikou přichází z Podunají; dlouhé domy (Bylany, Mohelnice), broušené sekery, pšenice, ječmen, ovce. Kultura s vypíchanou keramikou (4900), rondely (Těšetice-Kyjovice), nejstarší monumentální stavby ve střední Evropě.

4400 až 2200 př. n. l.EneolitMěď, oradlo, vůz (Makotřasy: nejstarší kolo ve střední Evropě), kultura nálevkovitých pohárů, šňůrové keramiky (kostrové hroby s válečnými sekeromlaty) a zvoncovitých pohárů (lukostřelci).

2200 až 800 př. n. l.Doba bronzováÚnětická kultura (Únětice u Prahy) dává jméno počátku doby bronzové v Evropě: hřivny, dýky, jantar z Baltu. Mohylové kultury, pak popelnicová pole (knovízská, lužická kultura). Poklady bronzu, hradiště.

800 až 450 př. n. l.Doba halštatskáŽelezo, knížecí mohyly (Hradiště u Písku), bylanská kultura, vozy v hrobech, obchod s Etrusky a Řeky. Kultura pojmenovaná po Hallstattu v Rakousku.

450 př. n. l. až přelom letopočtuKeltové: doba laténskáKmen Bójů dává zemi jméno Boiohaemum (domov Bójů), odtud Bohemia a Böhmen. Plochá pohřebiště s meči, hrnčířský kruh, sklo, rotační mlýnek, mince (duhovky, „zlaté statéry“). Hlava Kelta z Mšeckých Žehrovic (3. století př. n. l.).

2. až 1. stol. př. n. l.OppidaOpevněná města: Závist nad Zbraslaví (170 ha, největší), Stradonice (mincovna), Hrazany, Třísov, České Lhotice, Staré Hradisko na Moravě. Kolem roku 50 př. n. l. Keltové odcházejí nebo mizí; Bójové poraženi Dáky.

9 př. n. l. až 19Germáni: MarobudMarkomani přicházejí z Pomohaní, Marobud (vychovaný v Římě) staví říši s 70 tisíci vojáky. Tiberius chystá roku 6 tažení dvanácti legií, přeruší ho panonské povstání. Katvalda Marobuda svrhne (18), Marobud umírá v Ravenně (37). Kvádové na Moravě.

166 až 180Markomanské válkyMarkomani a Kvádové vpadají do Itálie; Marcus Aurelius bojuje na Moravě a Slovensku, uvažuje o provincii Marcomannia. Tábor u Mušova (Hradisko), nápis na trenčínské skále (179, Laugaricio). Commodus uzavírá mír (180).

375 až 568Stěhování národůHunové spouštějí pohyb kmenů. Čechami procházejí Vandalové, Svébové, Langobardi (5. až 6. století, pohřebiště Lužice u Hodonína a Holubice s honosnými hroby). Roku 568 Langobardi odcházejí do Itálie a uvolňují prostor.

6. stoletíPříchod SlovanůKolem 530 až 560 přicházejí z východu Slované s keramikou pražského typu, zemnicemi a žárovými hroby. Kroniky vyprávějí o praotci Čechovi na Řípu; archeologie ukazuje prostou zemědělskou kulturu bez knížat. Kmenová hradiště od 7. století.

Slavná naleziště

Dolní Věstonice a Pavlov: lovci mamutů, venuše, muzeum Archeopark Pavlov (2016).
Předmostí u Přerova: největší hromadný hrob paleolitu (zničen za války).
Býčí skála: halštatský „pohřeb knížete“ s 40 lidmi a bronzovým býčkem (Wankel 1872).
Závist, Stradonice: keltská oppida; Mušov: římský tábor; Mikulčice: Velká Morava.
Mladeč, Zlatý kůň, Šipka, Kůlna: kosterní nálezy člověka.

Odkud jsou jména

Bohemia od Bójů; Čechy od kmene Čechů v Pražské kotlině (podle pověsti od praotce Čecha).
Morava od řeky (indoevropské „voda“); Slezsko od kmene Slezanů (hora Sleza u Vratislavi).
Praha podle Kosmy od prahu (kořen prah, výsluní, nebo peřej); Vltava z germánského „divoká voda“.
Sudety: keltsko-germánský název pohoří u Ptolemaia (2. století), teprve od 19. století pro pohraničí.

Co se plete

Keltové nejsou naši předci jazykově, ale genetický podíl mají; Slované přišli 500 let po jejich odchodu.
Praotec Čech, Krok, Libuše a Přemysl Oráč jsou Kosmovy pověsti z 12. století, ne historie.
Římané u nás nikdy nezaložili provincii; hranice byla na Dunaji. Mušov je tábor, ne město.
Věstonická venuše je keramická (nejstarší na světě), ne kamenná jako Willendorfská.

Mezitím ve světě

29 tis. let Lovci mamutů pod Pálavou jsou současníky malířů ve francouzských jeskyních (Chauvet 36 tisíc, Lascaux 17 tisíc).
5500 př. n. l. Zemědělství přichází do Čech 4 500 let po jeho vzniku na Blízkém východě; Egypt a Sumer jsou 2 000 let před prvními státy.
2200 př. n. l. Únětice a doba bronzová: v Egyptě končí Stará říše, v Mezopotámii padá Akkad, v Británii se staví Stonehenge.
450 př. n. l. Keltové přicházejí, když v Athénách vládne Periklés a staví se Parthenon; 166 Marcus Aurelius na Moravě je vrchol Říma.

**Věstonická venuše (29 až 25 tisíc let)**Soška z pálené hlíny vysoká 11,5 cm, nalezená 13. července 1925 v Dolních Věstonicích; nejstarší keramická plastika na světě.

**Hlava Kelta z Mšeckých Žehrovic (3. století př. n. l.)**Opuková hlava s typickým knírem a nákrčníkem, nalezená 1943; nejznámější keltská plastika ze střední Evropy.

**Trenčínská skála (179)**Nápis o zimování 855 vojáků II. legie za markomanských válek Marka Aurelia; nejsevernější římský nápis ve střední Evropě.

Kapitola 5 · Pravěk a počátky

Sámo a Velká Morava

První dva státy na našem území. Sámova říše byla kmenový svaz, který přežil jen svého zakladatele; Velká Morava trvala tři generace, ale dala Slovanům písmo, liturgii ve vlastním jazyce a první arcibiskupství. Její pád pod nájezdy Maďarů oddělil Čechy od Slovenska na tisíc let a uvolnil cestu Přemyslovcům.

Velká Morava v 9. století: jádro na Moravě a v Nitransku (oranžově) a území závislá za Svatopluka kolem roku 890 (modře). Hranice jsou přibližné, podklad dnešní.

568 až 623AvařiKočovný kaganát v Panonii vybírá od Slovanů tribut, podle Fredegara „zimuje u Slovanů“ a bere jim ženy. Slované s Avary útočí na Byzanc (Konstantinopol 626).

623 až 624SámoFranský kupec (podle Fredegarovy kroniky z kraje Senonago) se přidává ke slovanskému povstání proti Avarům, vítězí a je zvolen králem. Vládne 35 let, má 12 slovanských žen, 22 synů a 15 dcer.

631WogastisburgPo zabití franských kupců vysílá král Dagobert I. tři vojska; hlavní je po třech dnech obléhání poraženo u hradu Wogastisburgu (poloha neznámá, snad Rubín u Podbořan). Sámo pak plení Durynsko; srbský kníže Dervan se k němu přidává.

658 až 659Sámova smrtŘíše se rozpadá; o dalších 150 letech nevíme skoro nic. Avarský kaganát ničí Karel Veliký (791 až 796) a Slované na Moravě mají volné pole.

asi 822 až 833Moravané a MojmírRoku 822 jsou Moravané poprvé zmíněni na sněmu ve Frankfurtu. Mojmír I. vyhání z Nitry knížete Pribinu (833), který dostane od Franků léno u Blatenského jezera; spojením vzniká Velká Morava. Pribina nechal v Nitře vysvětit první kostel u Slovanů (828).

845Křest čtrnácti českých knížatV Řezně, na dvoře Ludvíka Němce. Pokus o pokojné začlenění Čech se nezdaří, o rok později Frankové táhnou do Čech a jsou poraženi.

846RastislavLudvík Němec sesazuje Mojmíra a dosazuje jeho synovce Rastislava. Ten se osamostatní, buduje hradiště (Mikulčice, Staré Město, Pohansko, Devín) a odráží franská tažení (855, 864).

863Konstantin a MetodějRastislav žádá papeže a pak císaře Michala III. o učitele; bratři ze Soluně přinášejí hlaholici (písmo pro staroslověnštinu) a překlad evangelií. Učí v jazyce lidu, což Bavoři považují za kacířství. Roku 867 jedou obhajovat slovanskou liturgii do Říma; papež Hadrián II. ji schvaluje (868).

869 až 870Konstantin umírá, Metoděj arcibiskupemKonstantin vstupuje v Římě do kláštera jako Cyril a umírá 14. února 869 (pohřben v San Clemente). Metoděj je vysvěcen na arcibiskupa panonského a moravského, ale bavorští biskupové ho zajmou a drží dva a půl roku ve Švábsku (870 až 873).

870 až 871Svatopluk se chápe mociVydává strýce Rastislava Frankům (oslepen, umírá v bavorském klášteře), sám je zajat, pak vede Moravany proti Frankům a vítězí (871). Kníže Nitranska a od 871 celé říše.

880Industriae tuaePapež Jan VIII. bulou potvrzuje slovanskou liturgii a Svatopluka bere pod ochranu svatého Petra: Velká Morava je nezávislá na Francích. Nitra dostává biskupa Wichinga, Metodějova odpůrce.

asi 883Křest BořivojeČeský kníže z rodu Přemyslovců je na Svatoplukově dvoře pokřtěn Metodějem (podle Kristiánovy legendy); Čechy jsou součástí velkomoravského vlivu. Bořivoj staví kostel sv. Klimenta na Levém Hradci a Panny Marie na Pražském hradě.

6. 4. 885Metodějova smrtPřed smrtí označuje za nástupce Gorazda. Papež Štěpán V. slovanskou liturgii zakazuje, Svatopluk žáky (Gorazd, Kliment, Naum) vyhání; odcházejí do Bulharska, kde vznikne cyrilice a odkud se slovanská liturgie rozšíří na Rus. Hrob Metoděje nebyl nalezen.

890 až 894Vrchol a Svatoplukova smrtŘíše sahá od Čech přes Lužici, Slezsko a Vislansko po Panonii a Potisí; Arnulf uznává Svatoplukovi Čechy (890). Svatopluk umírá 894; pověst o třech prutech (Konstantin Porfyrogennetos) varuje syny před rozkolem. Nastupují Mojmír II. a Svatopluk II.

895Čechy odcházejíSpytihněv I. a Vitislav skládají v Řezně hold Arnulfovi; Čechy se vracejí pod bavorský vliv. Mojmír II. ještě obnoví moravské arcibiskupství (899, 900) s třemi biskupy.

906 až 907ZánikMaďaři (v Panonii od 896) ničí Moravu; poslední zmínka o Mojmírovi II. je z roku 906. U Bratislavy (4. až 5. července 907) rozdrtí bavorské vojsko a Morava zmizí z pramenů. Hradiště Mikulčice vyhoří; Nitransko připadá k Uhrám.

Hlaholice a cyrilice

Hlaholice: vytvořil Konstantin (Cyril) před rokem 863 pro staroslověnštinu, na základě řecké minuskuly; 38 znaků. V Chorvatsku se užívala do 19. století (Sázava ji měla do 1096).
Cyrilice: sestavili Metodějovi žáci v Bulharsku (Preslav, konec 9. století) z řecké unciály; z ní ruská, srbská, bulharská azbuka.
Staroslověnština: první spisovný jazyk Slovanů, makedonský dialekt z okolí Soluně; texty Proglas, Kyjevské listy, Život Konstantinův.
Svátek Cyrila a Metoděje 5. července (od 1863, státní svátek), v pravoslaví 24. května. Spolupatroni Evropy od 1980.

Hradiště

Mikulčice: 12 kostelů, knížecí palác, 2 500 hrobů; nejspíš „nevýslovná Rastislavova pevnost“ (Fuldské anály).
Staré Město u Uherského Hradiště (Veligrad?), Pohansko u Břeclavi, Nitra, Devín, Bratislava, Sady, Modrá (rekonstrukce kostela).
Šperky: gombíky, náušnice, ostruhy, meče; „ludvíkovský“ styl byzantsko-franský.
V Čechách: Levý Hradec, Budeč (rotunda sv. Petra, nejstarší stojící stavba v Čechách, kolem 895), Pražský hrad (od asi 880), Libice (Slavníkovci).

Co se plete

Cyril a Metoděj nepřinesli křesťanství na Moravu; to už tam bylo z Bavorska (kostel v Nitře 828). Přinesli písmo a liturgii ve srozumitelném jazyce.
Vytvořili hlaholici, ne cyrilici; ta je pojmenovaná po Cyrilovi, ale vznikla po jeho smrti.
Sámo byl Frank, ne Slovan; jeho „říše“ zanikla s ním a nesouvisí s Velkou Moravou.
Velká Morava zanikla kvůli Maďarům (a rozkolu synů), ne Frankům; jméno „Velká“ jí dal Konstantin Porfyrogennetos (10. století) ve smyslu „vzdálená“.

Mezitím ve světě

623 Sámo se stává králem rok po hidžře; Mohamed je v Medíně, Byzanc bojuje s Persií, Konstantinopol brzy oblehnou Avaři (626).
631 Wogastisburg: Dagobert I. je posledním silným Merovejcem; v Číně vládne tchangský Tchaj-cung, v Anglii se křtí Northumbrie.
863 Ve stejném roce patriarcha Fótios a papež Mikuláš I. spějí ke schizmatu, Vikingové plení Anglii a Bulhaři se chystají ke křtu (864).
907 Ve stejném roce padá čínská dynastie Tchang a v západní Evropě vrcholí vikinské nájezdy; Normandie vznikne 911.

**Mikulčice-Valy**Hradiště na Moravě s dvanácti kostely a knížecím palácem, patrně hlavní sídlo Velké Moravy; vykopávky od roku 1954.

Kapitola 6 · Přemyslovci

Přemyslovská knížata

Od Bořivoje po Přemysla Otakara I., tři sta let knížecí vlády: sjednocení Čech vyvražděním Slavníkovců, připojení Moravy, dva královské tituly na jednu osobu, seniorát a bratrovražedné boje o stolec. Kvízy se ptají hlavně na Václava a Boleslava, na rok 973 a 995, na Vratislava II. a na to, co je seniorát.

Přemyslovské Čechy 10. až 12. století: knížecí hradiště, nejstarší kláštery, panství Slavníkovců do roku 995 a moravské úděly. Zelená čára je historická hranice Čech a Moravy.

asi 872 až 889Bořivoj I. a LudmilaPrvně zmíněn 872 v boji proti Frankům. Křest u Metoděje, sídlo na Pražském hradě (kostel Panny Marie). Ludmila, dcera pšovského knížete Slavibora, vychová vnuka Václava; zavražděna 15. září 921 na Tetíně na popud snachy Drahomíry (první česká světice).

894 až 921Spytihněv I. a Vratislav I.Spytihněv se odpoutává od Moravy (895), staví hradiště (Budeč, Libušín, Tetín). Vratislav zakládá baziliku sv. Jiří na Hradě; jeho synové Václav a Boleslav.

921 až 935VáclavVzdělaný v Budči, uznává svrchovanost Jindřicha Ptáčníka (929, tribut 120 volů a 500 hřiven), staví rotundu sv. Víta pro relikvii z Německa. Zavražděn bratrem ve Staré Boleslavi 28. září 935 (nebo 929). Kult od 10. století, patron země, kníže „věčný“; jeho lebka a kopí jsou symboly vlády.

935 až 972Boleslav I.Čtrnáct let války s Otou I., pak spojenec: oddíl na Lechu (955). Hradská soustava (Žatec, Bílina, Litoměřice, Plzeň, Kouřim), denáry, obchod s otroky (Ibráhím ibn Jákúb popisuje Prahu 965 jako kamenné město z kamene a vápna). Dcera Doubravka si bere Měška I. a křtí Polsko (966), Mlada jedná v Římě o biskupství.

973BiskupstvíBoleslav II. zakládá pražské biskupství (podřízené Mohuči), první biskup Sas Dětmar 976, druhý Vojtěch 982. Klášter sv. Jiří pro benediktinky (abatyše Mlada), Břevnov (993, Vojtěch a Boleslav II.) jako první mužský klášter.

28. 9. 995LibiceBoleslavovi bojovníci v den svátku sv. Václava vyvraždí Slavníkovce (rod ovládající východní a jižní Čechy). Vojtěch, který ze země odešel už dřív, umírá 23. dubna 997 u Prusů; ostatky kupuje Boleslav Chrabrý pro Hnězdno. Čechy jsou sjednoceny.

999 až 1004KrizeBoleslav III. Ryšavý vykastruje Jaromíra a chce zabít Oldřicha; vyhnán, dosazen Vladivoj (1002), pak Boleslav Chrabrý, který Ryšavého oslepí a sám vládne v Praze (1003 až 1004). Jindřich II. ho vyžene a dosadí Jaromíra. Morava, Slezsko, Krakov ztraceny.

1012 až 1034OldřichSesazuje Jaromíra, dobývá zpět Moravu (s Břetislavem), zakládá Sázavu (1032). Pověst o pradleně Boženě u Peruce. Roku 1033 sesazen Konrádem II., vrací se, dává Jaromíra oslepit, umírá 1034.

1034 až 1055Břetislav I.Unesl Jitku (Juditu) z kláštera ve Svinibrodu, spravoval Moravu, dobyl Hnězdno (1039) a nad Vojtěchovým hrobem vyhlásil dekreta (zákaz mnohoženství, krčem, pohanských zvyků). Roku 1041 kapituloval před Jindřichem III. Rozdělil Moravu na úděly a stanovil seniorát.

1055 až 1061Spytihněv II.Vyhání Němce z Čech, zavírá bratry, začíná stavět baziliku sv. Víta (1060). Za 100 hřiven ročně získává od papeže právo nosit mitru.

1061 až 1092Vratislav II.Sídlí na Vyšehradě, zakládá kapitulu (1070) podřízenou přímo Římu; spory s bratrem biskupem Jaromírem. Věrný spojenec Jindřicha IV. v boji o investituru; 1085 (sněm v Mohuči) povýšen na krále, korunován 15. června 1086 trevírským arcibiskupem v Praze. Kodex vyšehradský. Titul jen pro jeho osobu.

1092 až 1125Sváry o seniorátBřetislav II. vyhání sázavské mnichy (konec slovanské liturgie 1096) a ruší seniorát ve prospěch bratra; zavražděn (1100). Bořivoj II., Svatopluk Olomoucký (vyvraždění Vršovců 1108), Vladislav I. Kosmas (asi 1045 až 1125) píše Kroniku Čechů.

18. 2. 1126ChlumecSoběslav I. poráží krále Lothara III., který přitáhl dosadit Otu Olomouckého; Ota padne, Lothar je zajat a Soběslava uzná. Praporec sv. Vojtěcha na kopí sv. Václava. Soběslav opevňuje Hrad a Vyšehrad, staví Přimdu.

1140 až 1172Vladislav II.Druhá křížová výprava (1147, došel do Konstantinopole), pomoc Barbarossovi u Milána (1158): 11. ledna 1158 v Řezně druhý královský titul (i pro nástupce, což se neprosadí). Strahov (1140), Doksany, Plasy, Juditin most (1172, druhý kamenný ve střední Evropě po Řezně). Abdikuje pro syna Bedřicha; umírá v Durynsku (1174).

1172 až 1197ChaosZa 25 let deset změn na stolci: Bedřich, Soběslav II., Konrád II. Ota (Statuta 1189: dědičné držení půdy), kníže Václav II., Přemysl, biskup Jindřich Břetislav, Vladislav Jindřich. Barbarossa povyšuje Moravu na markrabství (1182) přímo pod říši. Roku 1197 Vladislav Jindřich přenechává Čechy bratru Přemyslovi a bere Moravu.

1198Přemysl Otakar I. králemZa podporu Filipa Švábského v boji o říšský trůn získává dědičný titul (8. září 1198, Mohuč); potvrzen Otou IV. (1203) a Fridrichem II. Zlatou bulou sicilskou (1212). Konec seniorátu: nástupnictví prvorozeného (primogenitura). Kněžna Dagmar (dcera Přemysla) dánskou královnou.

Seniorát a úděly

Seniorát (stařešinský řád, 1055): vládne nejstarší člen rodu, ne syn. Mladší Přemyslovci dostávají úděly na Moravě: Olomouc, Brno, Znojmo.
Výsledek: 150 let sporů, kdy o českém stolci často rozhodoval německý král. Zrušen fakticky roku 1198.
Kníže byl nastolován na kamenném stolci na Pražském hradě; královský titul dostal od císaře třikrát: 1085, 1158 (osobně), 1198 (dědičně).

Světci a legendy

Ludmila († 921, Tetín), Václav († 935), Vojtěch († 997), Prokop († 1053, Sázava; svatořečen 1204), Anežka († 1282, svatořečena 1989).
Legendy: Kristiánova (10. století, sporné datování), Crescente fide, Gumpoldova; Kosmova kronika (Čech, Krok, Kazi, Teta, Libuše, Přemysl Oráč ze Stadic, dívčí válka, Horymír).
Píseň Hospodine, pomiluj ny (10. až 11. století, připisována Vojtěchovi) a Svatý Václave (12. století) jsou nejstarší české duchovní písně.

Co se plete

Václav byl kníže, ne král; „král“ je jen v písni. Datum smrti 935 (podle Widukinda), starší literatura 929.
Vratislav II. byl první král (1085), ale titul byl jen pro něj; dědičně od 1198, potvrzeno 1212.
Slavníkovci nebyli „druhá dynastie“ v Čechách, ale mocný rod na východě země; jejich vyvraždění je sjednocení, ne dobytí.
Boleslav I. je „Ukrutný“ jen pro bratrovraždu; jako panovník byl úspěšnější než Václav.

Mezitím ve světě

935 Václav je zavražděn rok před nástupem Oty I. (936); v Anglii vládne Athelstan, první král celé Anglie, v Córdobě chalífa Abdurrahmán III.
973 Biskupství vzniká v roce smrti Oty I.; rok 962 založil Svatou říši. 995 Slavníkovci padají, když v Norsku křtí Olaf Tryggvason a Vikingové se chystají do Ameriky.
1085 Vratislav králem: Kastilci dobývají Toledo, Řehoř VII. umírá v exilu v Salernu, Vilém Dobyvatel chystá Domesday Book.
1158 Vladislav králem: Barbarossa na vrcholu, ve stejném roce vzniká Mnichov; 1198 Inocenc III. papežem, Čingischán se rodí.

**Rotunda sv. Jiří na Řípu (1126)**Přestavěna Soběslavem I. po vítězství u Chlumce; hora praotce Čecha z Kosmovy kroniky.

**Kosmova kronika (asi 1119 až 1125)**Rukopis Chronica Boemorum, prvního českého dějepisného díla; obsahuje pověsti o Čechovi, Libuši a Přemyslu Oráčovi.

**Kodex vyšehradský (1085)**Korunovační evangeliář zhotovený pro Vratislava II., prvního českého krále; nejcennější rukopis v českých sbírkách (faksimile).

Kapitola 7 · Přemyslovci

Přemyslovští králové

Sto let, kdy se z knížectví na okraji říše stala jedna z nejbohatších evropských monarchií: Zlatá bula sicilská, kolonizace, města, kutnohorské stříbro a Přemysl Otakar II., který vládl od Krkonoš k Jadranu a mohl být císařem. Dynastie končí roku 1306 dýkou v Olomouci.

Říše Přemysla Otakara II. kolem roku 1270 od Krkonoš k Jadranu. Alpské země jsou vyznačeny podle dnešních hranic Rakouska a Slovinska; Tyroly a Salcbursko mu nepatřily.

26. 9. 1212Zlatá bula sicilskáFridrich II. v Basileji potvrzuje Přemyslu Otakarovi I. dědičný titul, právo stavů volit krále (jen potvrzovaného císařem), nedělitelnost země, právo investitury biskupů a účast na říšských sněmech jen v blízkosti hranic. Tři listiny, pečeť sicilského krále (odtud jméno). Uloženo v Národním archivu.

1216 až 1222Primogenitura a konkordátPřemysl nechává zvolit syna Václava nástupcem za svého života (1216): konec seniorátu. Spor s biskupem Ondřejem končí konkordátem (1222): církev má vlastní soudy a nepodléhá zemským úřadům. Anežka, Přemyslova dcera, zakládá klášter Na Františku (1231).

1230 až 1253Václav I.Rytířská kultura, turnaje, minnesang, první gotika (Anežský klášter, Starý královský palác). Mongolové na Moravě (1241); Václav brání Čechy a shromažďuje vojsko u Kladska. Vzpoura syna Přemysla (1248 až 1249) potlačena. Dobývá Rakousy (1251), kde Přemysl bere vdovu Markétu Babenberskou.

1253Přemysl Otakar II. nastupujeVévoda rakouský od 1251, král 1253, korunován až 1261. Přezdívka „král železný“ (od síly vojska) „a zlatý“ (od bohatství). Zakládá desítky měst: České Budějovice (1265), Písek, Kolín, Kutná Hora, Klatovy, Chrudim; Malá Strana pro Němce (1257); Královec v Prusku (1255, křížová výprava).

12. 7. 1260KressenbrunnPřemysl poráží uherského Bélu IV. u Moravského pole (Groissenbrunn) a získává Štýrsko. Rozvádí se s Markétou (bezdětná), bere si vnučku Bély Kunhutu Uherskou (1261). Korutany a Kraňsko dědí po Oldřichu Sponheimském (1269), Chebsko (1266).

1273Volba Rudolfa HabsburskéhoPo interregnu kurfiřti volí místo mocného Přemysla chudého hraběte Rudolfa. Přemysl volbu neuzná, Rudolf ho dá do říšské klatby (1276), česká šlechta (Vítkovci) se bouří. Vídeňský mír (1276): Přemysl ztrácí alpské země, ponechává si Čechy a Moravu jako léno.

26. 8. 1278Moravské poleU Suchých Krut (Dürnkrut) a Jedenspeigen se Přemysl střetne s Rudolfem a Uhry Ladislava IV.; zrada Miloty z Dědic je pověst. Přemysl je při útěku zabit. Rudolf obsazuje Moravu, Ota Braniborský spravuje Čechy a věznuje sedmiletého Václava na Bezdězu; „zlá léta“ hladu a bezvládí (1278 až 1283). Pohřben na Zbraslavi (syn), lebka ukazuje ránu.

1283 až 1290Václav II. a ZávišDvanáctiletý král se vrací; vládne za něj Záviš z Falkenštejna, manžel Kunhuty. Po roce 1289 Záviš zatčen a 24. srpna 1290 sťat před Hlubokou (prkennou deskou, jako šlechtic). Václav vládne s rádci ze Zbraslavského kláštera (Petr Žitavský píše kroniku).

1290 až 1300Kutná Hora a grošStříbrné doly na Kaňku dávají 10 tun stříbra ročně, třetinu evropské produkce. Ius regale montanorum (1300, italský právník Gozzo z Orvieta) upravuje horní právo, mincovní reforma zavádí pražský groš (1 hřivna = 64 grošů), Vlašský dvůr mincovnou. Václav zakládá Zbraslavský klášter (1292).

1300 až 1301Tři korunyVáclav korunován polským králem v Hnězdně (srpen 1300) po sňatku s Eliškou Rejčkou, syn Václav korunován uherským králem jako Ladislav V. (1301). Papež Bonifác VIII. a Albrecht Habsburský se postaví proti; Albrecht neúspěšně obléhá Kutnou Horu (1304). Václav II. umírá 21. června 1305 na tuberkulózu.

4. 8. 1306OlomoucVáclav III. se vzdává uherské koruny (1305), táhne do Polska a v Olomouci je v domě děkana zavražděn; pachatel Konrád z Botenštejna je na místě zabit, objednavatel neznámý. Přemyslovci vymírají po meči; sestry Anna (Jindřich Korutanský) a Eliška (Jan Lucemburský) přenesou nároky.

1306 až 1310Boj o trůnAlbrecht Habsburský dosazuje syna Rudolfa (žení se s vdovou Eliškou Rejčkou; „král Kaše“ umírá 1307 u Horažďovic), pak Jindřich Korutanský. Albrecht zavražděn (1308), Jindřich VII. Lucemburský císařem; české poselstvo (opat Konrád Zbraslavský) žádá o jeho syna Jana. Eliška Přemyslovna si bere čtrnáctiletého Jana ve Špýru (1. září 1310); Lucemburkové obsazují Prahu 3. prosince 1310.

Rozsah říše Přemysla Otakara II.

Čechy, Morava (jádro), Chebsko (1266), Horní a Dolní Rakousy (1251), Štýrsko (1260), Korutany, Kraňsko, Vindická marka (1269), Pordenone ve Furlánsku.
Od Krkonoš k Jadranu; asi 200 tisíc km², dvakrát víc než dnešní Česko. Alpské země drží 25 let, pak je získávají Habsburkové, pro které jsou základem moci do 1918.
Dante ho v Božské komedii posadil do očistce vedle Rudolfa.

Co dal 13. věk

Kolonizace: statisíce osadníků z Německa mýtí pohraničí (vnější), Češi vnitrozemí (vnitřní); lánová soustava, emfyteuze (dědičný nájem půdy).
Města na právu magdeburském (sever) a norimberském (jih); královská (Praha, Brno, Jihlava), horní (Jihlava 1249, Kutná Hora), poddanská.
Gotika: Anežský klášter, Vyšší Brod, Zlatá Koruna, Sedlec, hrady Zvíkov, Bezděz, Křivoklát.
Šlechta rodová (Vítkovci, Ronovci, Markvartici, Hrabišici) s erby a hrady; zemský soud a sněm.

Co se plete

Zlatá bula sicilská je z roku 1212 (Fridrich II.); Zlatá bula Karla IV. z roku 1356. Dvě různé listiny.
Přemysl Otakar II. nebyl v bitvě zrazen Milotou z Dědic; to je pozdější pověst. Padl při útěku, patrně zabit osobními nepřáteli.
Václav II. získal polskou korunu pro sebe, uherskou pro syna; Václav III. vládl Uhrám jako Ladislav V., než se jich vzdal.
Pražský groš platil do 1547; nebyl první českou mincí (denáry od Boleslava I., brakteáty od 1210).

Mezitím ve světě

1212 Zlatá bula je z roku bitvy u Las Navas de Tolosa (obrat reconquisty) a „dětské“ křížové výpravy; o tři roky později Magna charta.
1241 Mongolové na Moravě jsou titíž, kteří o dva týdny dřív zabili Jindřicha Pobožného u Lehnice; téhož roku umírá chán Ögedej.
1278 Moravské pole: Marco Polo je v Kublajových službách, Eduard I. staví hrady ve Walesu, Tomáš Akvinský je čtyři roky mrtev.
1300 Pražský groš vzniká v roce prvního papežského jubilea a Dantova putování peklem (Božská komedie se odehrává o Velikonocích 1300).

**Pražský groš Václava II. (1300)**Stříbrná mince z Kutné Hory s českým lvem, jedna z nejtvrdších měn středověké Evropy; ražena do roku 1547.

Kapitola 8 · Přemyslovci

Země, města a církev za Přemyslovců

Jak vypadal přemyslovský stát zevnitř: kdo vládl na hradech, kdo platil daně, jak vznikala města, kláštery a šlechta. Za tři sta let se z kmenového knížectví s hradskou soustavou stala země s právem, mincemi, městy a stavy, ve které se mluvilo česky, německy a latinsky.

Hradská soustava (10. až 12. století)

Kníže vládl z hradů (Praha, Vyšehrad, Žatec, Litoměřice, Bílina, Plzeň, Kouřim, Chrudim, Olomouc, Brno, Znojmo), kde seděl kastelán s družinou. Vybíral daň (tribut pokoje), soudil a svolával vojsko. Půda patřila knížeti, velmoži ji dostávali jen za službu. Kníže krmil družinu z výnosů dvorců a tributů; obchod s otroky, kožešinami a stříbrem šel přes Prahu na trase Řezno–Kyjev.

Šlechta a stavy (12. až 13. století)

Statuta Konráda Oty (1189) uznávají dědičné držení půdy: z družiníků se stává šlechta se jmény podle sídel (z Rožmberka, z Lichtenburka, ze Šternberka). Ve 13. století si staví kamenné hrady, přijímá erby a rytířskou kulturu. Zemský sněm a zemský soud jsou od té doby vedle krále druhou mocí; zemské desky (od 1260) evidují majetek. Nižší šlechta (zemani, vladykové) a páni se dělí od 14. století.

Instituce	Od kdy	Co to bylo
Pražské biskupství	973	Podřízeno Mohuči do 1344; biskup byl volen kapitulou od 1222 (konkordát). Olomoucké biskupství obnoveno 1063 (Jan I.).
Kláštery	973 (sv. Jiří), 993 (Břevnov)	Benediktini (Břevnov, Ostrov, Sázava 1032, Rajhrad 1045, Kladruby 1115), premonstráti (Strahov 1140, Doksany, Teplá 1193), cisterciáci (Plasy 1144, Sedlec 1142, Velehrad 1205, Zbraslav 1292), pak žebravé řády (dominikáni, minorité, klarisky 1231).
Vyšehradská kapitula	1070	Vratislavův „protihrad“ vůči biskupovi, podřízena přímo papeži; probošt vyšehradský byl kancléřem království.
Mince	asi 960	Denáry Boleslava I., brakteáty (1210), pražský groš (1300, do 1547). Mincovny Praha, Vyšehrad, Kutná Hora (Vlašský dvůr).
Města	od 1220s	Nejstarší: Uničov (1213), Bruntál, Opava; Staré Město pražské (1230s), Brno (1243), Jihlava (1249), České Budějovice (1265). Kolem 1300 přes 100 měst. Práva: trh, hradby, soud, mílové právo.
Zemský soud a desky	13. století	Soud šlechty pod předsednictvím krále (nejvyšší purkrabí, komorník, sudí); zemské desky vedou majetkové převody (shořely 1541).
Horní právo	1249 (Jihlava), 1300 (Kutná Hora)	Jihlavské horní právo se rozšířilo po Evropě; Ius regale montanorum Václava II. je první moderní horní zákoník s ochranou horníků.
Markrabství moravské	1182	Barbarossa vyňal Moravu z přímé podřízenosti Čechám; od 1197 (Vladislav Jindřich) drží markrabství mladší Přemyslovci; olomoucké biskupství samostatné.

Jazyk a písemnictví

Staroslověnština na Sázavě do 1096; poté jen latina (Kosmas, legendy, listiny).
Nejstarší české věty: glosy v Kapitulním rukopisu (asi 1100), zakládací listina litoměřické kapituly (přípisek asi 1057 nebo z 13. století).
Píseň Hospodine, pomiluj ny (11. století), Svatý Václave (12. století); první česky psané knihy až 14. století (Dalimilova kronika asi 1314, Alexandreis).
Němčina od 13. století v městech a u dvora (Václav I. hostil minnesängry, Reinmar von Zweter).

Kolonizace v číslech

Obyvatel českých zemí: kolem roku 1000 asi 500 tisíc, kolem 1300 přes milion, před morem 1350 asi 1,5 milionu.
Ve 13. století vzniká na tisíc nových vsí; němečtí osadníci osídlují pohraniční lesy (Krušné hory, Šumava, Jeseníky), Češi vnitrozemí.
Půda se vyměřuje na lány (asi 18 ha) a pronajímá dědičně za pevný plat (emfyteuze, „německé právo“); lokátor se stává rychtářem.
Jižní Čechy kolonizují Vítkovci (Rožmberkové) a cisterciáci, ne král.

Co se plete

Němci nepřišli s Habsburky, ale s kolonizací ve 13. století na pozvání Přemyslovců.
Praha nebyla ve 13. století jedno město: Staré Město (1230s), Malá Strana (1257), Hradčany (1320), Nové Město (1348) měly vlastní radnice do 1784.
Morava nebyla „dobyta“, ale spojena s Čechami od 11. století a jako markrabství (1182) zůstala v Koruně.
Ražba pražského groše nezačala v Praze, ale v Kutné Hoře.

Mezitím ve světě

1189 Statuta Konráda Oty jsou z roku začátku třetí křížové výpravy (Richard Lví srdce, Barbarossa); o 26 let později Magna charta řeší totéž: dědičná práva šlechty.
1230s První česká města vznikají v době, kdy Paříž a Bologna mají univerzity a Fridrich II. píše zákoník pro Sicílii.
1249 Jihlavské horní právo: ve stejném roce zakládá Ludvík IX. v Paříži Sorbonnu (1253) a v Anglii vzniká Oxfordská kolej.
1300 Kutná Hora těží třetinu evropského stříbra; Florencie razí florin, Benátky dukát a Evropa má zhruba 70 milionů obyvatel.

**Pomník sv. Václava (Myslbek, 1912)**Jezdecká socha na Václavském náměstí, pod níž se odehrály demonstrace v letech 1918, 1968 i 1989; v pozadí Národní muzeum (1891).

**Chrám sv. Barbory v Kutné Hoře (1388 až 1905)**Katedrála horníků, kterou začal Petr Parléř mladší a dokončil Benedikt Rejt; dostavěna až 1905. Kutná Hora byla za Přemyslovců a Lucemburků druhé město království.

Kapitola 9 · Lucemburkové a husitství

Jan Lucemburský a Karel IV.

Král cizinec, který zemi rozšířil o Slezsko a Lužici a padl slepý u Kresčaku, a jeho syn, který z Prahy udělal hlavní město říše. Karel IV. je jediný český panovník, kterého zná celá Evropa: univerzita, Nové Město, Karlštejn, most, Zlatá bula, Koruna česká. Kvízy se ptají skoro na všechno, co postavil.

1310 až 1318Jan Lucemburský přicházíSyn císaře Jindřicha VII., manžel Elišky Přemyslovny (starší o čtyři roky). Inaugurační diplomy (1310 a 1311) slibují šlechtě, že úřady dostanou jen Češi. Spor s Jindřichem z Lipé, Domažlické úmluvy (1318): král se vzdává vlády ve prospěch šlechty a odjíždí.

1319 až 1335Rozšíření zeměChebsko v zástavu (1322, za pomoc Ludvíku Bavorovi u Mühldorfu), Budyšínsko (1319), Zhořelecko (1329), slezská knížectví v léno (1327 až 1329), Vratislav (1335). Trenčínská smlouva (1335) s Kazimírem III.: Jan se vzdává polské koruny za uznání Slezska.

1316 až 1333Dětství KarlaNarozen 14. května 1316 jako Václav; po sporu rodičů odloučen od matky (Loket, Křivoklát), v sedmi letech poslán do Paříže (1323), kde dostane při biřmování jméno Karel a manželku Blanku z Valois; učí ho budoucí papež Kliment VI. Válčí v Itálii (1331 až 1333, Lucca, San Felice). Roku 1333 se vrací jako moravský markrabě do zpustlé země, neumí česky, rychle se naučí.

30. 4. 1344Arcibiskupství a katedrálaKliment VI. povyšuje Prahu na arcibiskupství (Arnošt z Pardubic); pražský arcibiskup korunuje české krále. 21. listopadu 1344 položen základní kámen katedrály sv. Víta (Matyáš z Arrasu, od 1356 Petr Parléř). Dokončena až 1929.

26. 8. 1346KresčakSlepý Jan (oslepl 1339 až 1340) se nechá přivázat ke dvěma rytířům a padne v útoku na Angličany: „Toho bohdá nebude, aby český král z boje utíkal.“ Karel, zvolený 11. července římským králem (proti Ludvíku Bavorovi), je raněn a odchází. Pohřben v Lucemburku, dnes v katedrále.

1347Korunovace a koruna2. září 1347 Karel korunován v Praze arcibiskupem Arnoštem novou Svatováclavskou korunou (2,5 kg zlata, 96 drahokamů, safíry, rubíny, spinely), věnovanou sv. Václavovi. Korunovační řád podle francouzského vzoru. Ludvík Bavor umírá (říjen), Karel králem bez soupeře.

1348Rok zakládání8. března Nové Město pražské (Karlovo a Dobytčí náměstí, 360 ha, největší urbanistický počin středověku), 7. dubna univerzita (čtyři fakulty, čtyři národy), 10. června Karlštejn (klenoty, kaple sv. Kříže s Theodorikovými deskami), 9. dubna Země Koruny české (Čechy, Morava, Slezsko, Lužice trvale spojené s Korunou, ne s králem). Založena Emauzy (slovanská liturgie), Karlov.

1355 až 1356Císař a Zlatá bulaKorunován v Miláně lombardskou (6. ledna 1355) a v Římě císařskou korunou (5. dubna 1355). Zlatá bula (Norimberk leden, Mety prosinec 1356): sedm kurfiřtů, český král první mezi světskými, Čechy vyňaty z říšských soudů, právo volit krále stavy. Majestas Carolina (1355) stavy odmítnou a Karel prohlásí za shořelou.

1357 až 1365StavbyKarlův most (základní kámen 9. 7. 1357), Hladová zeď (1360 až 1362, práce pro chudé), hrad Kašperk, chrám Panny Marie Sněžné, Staroměstská mostecká věž, Karlov, Slovanský klášter, vinice na Petříně, Karlovy Vary (podle pověsti 1350). Praha má 40 tisíc obyvatel a je největším městem střední Evropy.

1363 až 1373Dynastie a územíČtyři manželky: Blanka z Valois († 1348), Anna Falcká († 1353), Anna Svídnická (matka Václava IV., † 1362), Alžběta Pomořanská (lámala meče, matka Zikmunda). Syn Václav korunován ve dvou letech (1363). Dolní Lužice (1370), Braniborsko koupeno (1373) i s kurfiřtským hlasem. Vita Caroli: vlastní životopis do roku 1340.

29. 11. 1378Smrt Karla IV.Umírá na zápal plic po zlomenině krčku; při pohřbu nazván „otcem vlasti“ (Vojtěch Raňkův z Ježova). Rozdělení: Čechy Václavovi IV., Braniborsko Zikmundovi, Zhořelecko Janovi; Morava bratru Janu Jindřichovi a jeho synům Joštovi a Prokopovi. Ve stejném roce začíná papežské schizma.

Karel IV. v číslech

Narozen 14. 5. 1316 Praha, zemřel 29. 11. 1378 Praha; král 1346, císař 1355; 32 let vlády.
Čtyři manželky, jedenáct dětí; nejstarší dcera Kateřina, nejmladší syn Jindřich.
Mluvil pěti jazyky (česky, německy, francouzsky, italsky, latinsky); zlomený krční obratel po turnaji (1350), hrbil se.
Největší Čech v anketě České televize 2005. Pomník na Křižovnickém náměstí 1848; univerzita nese jeho jméno od 1920.

Země Koruny české

Čechy (království), Morava (markrabství), Slezsko (knížectví, od 1335), Horní Lužice (1319/1329), Dolní Lužice (1370), Chebsko (zástava 1322), Braniborsko (1373 až 1415), lucemburská léna ve Falci a Míšni.
Koruna je právnická osoba: země patří jí, ne králi; šlechta a města jsou „obec Koruny“.
Lužice ztraceny 1635 (Sasku), Slezsko z většiny 1742 (Prusku); pojem zrušen 1918.

Co se plete

Univerzita je z 1348, ne 1346; je nejstarší ve střední Evropě (Krakov 1364, Vídeň 1365), ne v Evropě (Bologna 1088).
Karlův most se jmenoval „Kamenný“ nebo „Pražský“; jméno Karlův má až od roku 1870.
Karlštejn střežil říšské korunovační klenoty (1356 až 1421) a české (od 1420 do 1619 s přestávkami); dnes jsou české ve sv. Vítu, říšské ve Vídni.
Jan Lucemburský nebyl špatný král, jen nepřítomný; jeho územní zisky vydržely 400 let.

Mezitím ve světě

1346 Kresčak je jednou z prvních bitev stoleté války; ve stejném roce mor dorazil na Krym a Janované ho odvezou do Evropy.
1348 Karel zakládá univerzitu v roce, kdy černá smrt zabíjí třetinu Florencie a Paříže; Čechy mor zasáhne mírně až 1357 až 1363.
1355 Karel je císařem v době Avignonu (papež Inocenc VI.), Boccaccio dopisuje Dekameron, Osmani se chystají do Evropy (Gallipoli 1354).
1378 Karel umírá ve stejném roce, kdy se v Římě a Avignonu volí dva papežové; schizma potrvá 39 let a zrodí husitství.

**Svatováclavská koruna (1346)**Karel IV. ji nechal zhotovit z ryzího zlata s 96 drahokamy a věnoval ji sv. Václavovi; králové ji měli jen propůjčenou. Uložena za sedmi zámky.

**Karlštejn (založen 1348)**Hrad Karla IV. pro říšské a české korunovační klenoty; v kapli sv. Kříže je 129 deskových obrazů Mistra Theodorika.

**Karlův most (základní kámen 9. 7. 1357)**Kamenný most Petra Parléře se Staroměstskou mosteckou věží; sochy přibyly v baroku 1683 až 1714. Jméno Karlův nese až od 1870.

Kapitola 10 · Lucemburkové a husitství

Václav IV. a husitská revoluce

Karlův syn zdědil nejbohatší zemi Evropy a ztratil říšskou korunu, mír se šlechtou i kontrolu nad církví. Kázání Jana Husa, jeho upálení v Kostnici a defenestrace roku 1419 spustily patnáct let válek, ve kterých husité odrazili pět křížových výprav a nakonec se porazili sami u Lipan. Výsledkem byla země, kde vedle sebe legálně žila dvě vyznání, sto let před zbytkem Evropy.

Husitské války 1419 až 1434: vítězství nad křížovými výpravami a domácími katolíky, porážka u Lipan a Žižkova smrt u Přibyslavi.

1378 až 1400Václav IV.Král od dvou let (1363), římský král od 1376. Vzdělaný, ale nerozhodný, milovník lovu a vína; spory s arcibiskupem Janem z Jenštejna (generální vikář Jan z Pomuku umučen a shozen z mostu 20. března 1393), s panskou jednotou (zajat 1394 na Králově Dvoře, 1402 ve Vídni bratrem Zikmundem). 20. srpna 1400 sesazen kurfiřty z říšského trůnu za nečinnost.

1402 až 1412Hus v Betlémské kapliJan Hus (narozen asi 1370 v Husinci, mistr 1396, kněz 1400) káže česky pro 3 000 lidí. Kritika svatokupectví a bohatství církve, vliv Viklefa. Dekret kutnohorský (18. ledna 1409): tři hlasy pro Čechy na univerzitě, Němci odcházejí do Lipska. Klatba (1410, 1412) po protestech proti odpustkům; interdikt nad Prahou; Hus odchází na Kozí hrádek a Krakovec, píše De ecclesia a Postilu.

6. 7. 1415KostniceHus přijíždí s glejtem Zikmunda (listopad 1414), je zatčen, sedm měsíců vězněn, odmítá odvolat, co neučil. Odsouzen jako kacíř a upálen; popel vysypán do Rýna. Jeroným Pražský upálen 30. května 1416. Stížný list 452 pánů (září 1415); univerzita schvaluje přijímání pod obojí (Jakoubek ze Stříbra, 1414 až 1417).

30. 7. 1419První pražská defenestracePo zákazu kalicha v Praze vede Jan Želivský průvod od Panny Marie Sněžné k Novoměstské radnici; konšelé vyházeni na sudlice. Václav IV. umírá 16. srpna na Novém hradě u Kunratic, prý při záchvatu vzteku. Praha ničí kláštery; Zikmund dědí trůn, ale stavy ho nepřijmou.

1420Tábor, Sudoměř, VítkovRadikálové zakládají Tábor (březen 1420) jako obec „bez pánů“; chiliasmus, kádě. Žižka vítězí u Sudoměře (25. března) s vozovou hradbou; první křížová výprava (Zikmund, 100 tisíc mužů) rozbita na Vítkově (14. července) a u Vyšehradu (1. listopadu). Čtyři artikuly pražské (červenec): svobodné kázání, kalich, chudá církev, trestání hříchů. Zikmund se dá 28. července korunovat ve sv. Vítu a odjíždí.

1421 až 1424Žižkova létaČáslavský sněm (červen 1421) sesazuje Zikmunda. Žižka poražen u Rábí (1421) přichází o druhé oko, dál vítězí u Kutné Hory a Německého Brodu (leden 1422, druhá výprava), likviduje adamity, zakládá Nový Tábor (Orebité). Želivského popravují pražští konšelé (9. března 1422). Žižka poráží i pražany u Malešova (1424) a umírá u Přibyslavi 11. října 1424; jeho vojsko si říká sirotci.

1426 až 1431Prokop Holý a výpravyKněz Prokop Veliký vede polní vojska: Ústí nad Labem (16. června 1426, proti Sasům), Tachov (4. srpna 1427, třetí výprava), Domažlice (14. srpna 1431, pátá výprava: 130 tisíc křižáků kardinála Cesariniho prchá při zpěvu Ktož jsú boží bojovníci). Spanilé jízdy (rejsy) do Slezska, Saska, Braniborska, Uher, k Baltu (1433). Poselstvo do Basileje (leden 1433).

30. 5. 1434LipanyPanská jednota (Diviš Bořek z Miletínka) s pražany a kališnickou šlechtou proti táboritům a sirotkům u Českého Brodu. Lest s předstíraným ústupem; Prokop Holý padá, 1 300 zajatých upáleno ve stodolách. Radikální husitství končí; Tábor jako město trvá do 1452.

1436 až 1437Kompaktáta a ZikmundBasilejská kompaktáta vyhlášena v Jihlavě (5. července 1436): kalich pro dospělé, kněží bez světského majetku. Zikmund přijat za krále (14. srpna 1436), slibuje dodržovat; nechá popravit Jana Roháče z Dubé (9. září 1437, Sion). Umírá 9. prosince 1437 ve Znojmě; nástupce zeť Albrecht Habsburský († 1439). Jan Rokycana zvolen arcibiskupem (1435), Řím ho nikdy neuzná.

Husitské směry

Pražané (umírnění, kališníci): univerzita, Jakoubek ze Stříbra, Rokycana; jen artikuly.
Táborité: Tábor, Žižka do 1423, Prokop Holý; chiliasmus, kněží bez ornátů, vojsko.
Sirotci (orebité): Žižkovi po jeho smrti; Hradec Králové, Prokůpek.
Adamité (pikarti): sekta vyhlazená Žižkou 1421. Petr Chelčický: nenásilí, z něj Jednota bratrská (1457).

Vojenství

Vozová hradba: sto až tisíc vozů řetězy spojených do pevnosti; obrana kušemi, píšťalami a houfnicemi, pak výpad jezdectva.
Palné zbraně masově poprvé v Evropě: píšťala (odtud pistole), houfnice (howitzer), tarasnice.
Cep, sudlice, řemdih: zbraně sedláků. Vojenský řád Žižkův (1423). Chorál Ktož jsú boží bojovníci.
Pět křížových výprav: 1420 (Vítkov), 1421 až 1422 (Žatec, Německý Brod), 1427 (Tachov), 1427 (Stříbro), 1431 (Domažlice). Žádná nezvítězila.

Co se plete

Hus nebyl upálen za kalich (ten zavedl Jakoubek za jeho pobytu v Kostnici), ale za odmítnutí odvolat učení o církvi.
Žižka nebyl u Lipan (zemřel 1424) a nebyl slepý od dětství; první oko ztratil v mládí, druhé u Rábí 1421.
Kompaktáta byla přijata 1436, ne 1434; papež je zrušil 1462.
Husité nebyli protestanti v pozdějším smyslu, ale mnozí se v 16. století k luterství přiklonili. Den upálení 6. 7. je státní svátek od 1925 (Vatikán tehdy protestoval).

Mezitím ve světě

1400 Václav sesazen z říšského trůnu; Timur drtí Osmany u Ankary (1402), v Anglii vládne Jindřich IV., v Číně dynastie Ming.
1415 Hus upálen tři měsíce před Azincourtem; Portugalci dobývají Ceutu, kostnický koncil sesazuje tři papeže a volí Martina V. (1417).
1420 Vítkov: v Anglii mír v Troyes dělá z Jindřicha V. dědice Francie; Brunelleschi staví kupoli ve Florencii; Portugalci osidlují Madeiru.
1431 až 1434 Domažlice a Lipany: Jana z Arku upálena v Rouenu (30. května 1431, přesně tři roky před Lipany); Cosimo Medicejský se vrací do Florencie.

**Jan Hus v Kostnici (Brožík, 1883)**Václav Brožík zachytil odsouzení mistra Jana 6. července 1415; obraz visí na Staroměstské radnici.

**Jan Žižka na Vítkově (Kafka, 1950)**Jedna z největších jezdeckých soch světa stojí na místě bitvy ze 14. července 1420, kde husité odrazili první křížovou výpravu.

**Bratrští vojevůdci (Marold, 1898)**Detail z panoramatu Bitvy u Lipan: Prokop Holý a hejtmani polních vojsk před porážkou 30. května 1434.

Kapitola 11 · Lucemburkové a husitství

Jiří z Poděbrad a Jagellonci

Devadesát let mezi Zikmundovou smrtí a Moháčem: bezvládí, dětský král, jediný panovník zvolený z domácí šlechty, který navrhl Evropě mírovou unii a skončil v klatbě, a dva polští Jagellonci, za nichž šlechta sepsala stavovský stát. Dvojí víra, dvojí lid a pozdní gotika Vladislavského sálu.

1437 až 1439Albrecht HabsburskýZikmundův zeť, rakouský vévoda, přijat kališníky nerad (Rokycana odchází); umírá na úplavici při tažení proti Turkům (27. října 1439). Vdova Alžběta porodí Ladislava až 22. února 1440: Pohrobek.

1440 až 1452Bezvládí a landfrýdyStavy odmítnou volit; zemi spravují krajské landfrýdy (spolky šlechty a měst). Katolická strana Oldřicha z Rožmberka proti kališnické Hynce Ptáčka z Pirkštejna a po něm Jiřího z Poděbrad (od 1444). Jiří obsazuje Prahu (3. září 1448), dobývá Tábor (1452) a je zvolen zemským správcem (27. dubna 1452).

1453 až 1457Ladislav PohrobekTřináctiletý král korunován 28. října 1453, vychován Eneášem Silviem (budoucí Pius II., autor Historie české). Sídlí ve Vídni a Budíně; roku 1457 dá popravit uherského Ladislava Hunyadiho. Umírá v Praze 23. listopadu 1457 v 17 letech (leukémie, ne otrava, jak se věřilo) těsně před svatbou s Magdalenou Francouzskou.

2. 3. 1458Volba JiříhoNa Staroměstské radnici stavy volí kališníka Jiřího z Poděbrad a Kunštátu (narozen 1420, syn Viktorina; podle pověsti se narodil v den bitvy). Korunován 7. května uherskými biskupy po tajném slibu papeži potírat kacíře. Uznán Moravou, Slezskem (Vratislav až 1460) i Lužicemi. „Husitský král“, „král dvojího lidu“.

1462 až 1464Mírový projektAntonio Marini a Jiří navrhují Smlouvu o nastolení míru v celém křesťanstvu: spolek evropských panovníků se shromážděním (rotujícím sídlem, poprvé Basilej), soudem a společným vojskem proti Turkům, bez papeže. Poselstvo Lva z Rožmitálu objíždí Evropu (1465 až 1467); Ludvík XI. odmítne. Papež Pius II. ruší kompaktáta (31. března 1462).

1465 až 1471Klatba a válkaZelenohorská jednota katolických pánů (Zdeněk ze Šternberka, listopad 1465). Papež Pavel II. dává Jiřího do klatby a sesazuje ho (23. prosince 1466), vyhlašuje křížovou výpravu. Uherský král Matyáš Korvín (Jiřího zeť) vpadá na Moravu (1468); Jiří ho obklíčí u Vilémova (únor 1469), pustí za slib zprostředkování; Matyáš je 3. května 1469 v Olomouci zvolen českým králem katolíky. Jiří nabízí nástupnictví Jagelloncům, umírá 22. března 1471.

27. 5. 1471Vladislav JagellonskýPatnáctiletý syn Kazimíra IV. zvolen v Kutné Hoře, korunován 22. srpna. Válka s Matyášem končí mírem v Olomouci (1479): oba užívají titul, Matyáš drží Moravu, Slezsko a Lužice; po jeho smrti (1490) je Vladislav zvolen i uherským králem a stěhuje se do Budína. Slabý („král Bene“: na všechno „dobře“), vládne šlechta.

1483 až 1485Druhá defenestrace a kutnohorský mírPražští kališníci svrhnou katolické konšely z oken (24. září 1483). Kutnohorský náboženský mír (13. března 1485): katolíci a kališníci si na 31 let (od 1512 navždy) zaručují svobodu vyznání i pro poddané; první svého druhu v Evropě. Jednota bratrská zůstává mimo zákon (Svatojakubský mandát 1508).

1500Vladislavské zřízení zemskéPrvní tištěný zákoník českého státu, sepsaný šlechtou (Albrecht Rendl z Oušavy): král vládne se sněmem, zemský soud v rukou pánů a rytířů, města bez hlasu, poddaní připoutáni k půdě (1487: zákaz stěhování). Stavovský stát; spor s městy vyřeší Svatováclavská smlouva (24. října 1517): města si udrží hlas na sněmu, šlechta smí vařit pivo a podnikat.

1493 až 1502Vladislavský sálBenedikt Rejt přestavuje Pražský hrad: Vladislavský sál (62 × 16 m, největší světský prostor střední Evropy bez podpěr, kroužená klenba, první renesanční okna severně od Alp), Jezdecké schody, Ludvíkovo křídlo. Prašná brána (Matěj Rejsek, 1475), chrám sv. Barbory v Kutné Hoře (Rejt od 1512), Křivoklát.

1516 až 1526Ludvík JagellonskýNastupuje v deseti letech (narozen 1506, korunován 1509 ve třech letech); vychováván v Budíně, ženatý s Marií Habsburskou (1522). Sestra Anna provdána za Ferdinanda Habsburského (1521). Jednání ve Vídni (1515) pojistila Habsburkům nástupnictví. Rožmberkové a Pernštejnové vládnou zemi, rybníky (Štěpánek Netolický, Rožmberk 1590), první šlechtické podnikání.

29. 8. 1526MoháčSulejman s 60 tisíci muži drtí 25 tisíc Uhrů; Ludvík na útěku tone v rozvodněném potoce Csele v brnění. Uhry rozděleny na 150 let (Turci, Sedmihradsko, habsburský sever). České stavy 23. října 1526 volí Ferdinanda Habsburského z osmi kandidátů (mimo jiné Bavoři, Zikmund Polský): 392 let Habsburků.

Jiří z Poděbrad

Narozen 23. 4. 1420; statný, vzdělaný, ale bez latiny; dvě ženy (Kunhuta ze Šternberka, Johana z Rožmitálu), sedm dětí, synové Viktorin, Jindřich, Hynek dostali knížecí tituly (Minsterberk).
Zemský správce 1452 až 1457, král 1458 až 1471; jediný český král nepocházející z panovnické dynastie; zemřel 22. 3. 1471.
Mírový projekt 1462 až 1464 je považován za předchůdce OSN a EU; v roce 1964 vyhlásila UNESCO výročí.
Pomník v Poděbradech (Bohuslav Schnirch, 1896), Jiráskův román Husitský král; pro Palackého „nejčeštější král“.

Jagellonci v Evropě

Litevsko-polská dynastie (Vladislav II. Jagello, Grunwald 1410). Kazimír IV. měl 13 dětí, synové vládli v Polsku, Litvě, Čechách a Uhrách.
Kolem 1500 vládnou Jagellonci od Baltu k Jadranu, největší rodové panství Evropy; po Moháči zůstává jen Polsko (do 1572).
Vídeňská svatební smlouva (1515): dvojí sňatek Habsburků s Jagellonci připravil rok 1526.

Co se plete

Jiří byl zvolen (1458), ne korunován papežem; klatba 1466 ho sesadila jen na papíře.
Matyáš Korvín byl protikrál 1469 až 1490 a držel Moravu, Slezsko a Lužice; Čechy nikdy.
Vladislavské zřízení je z 1500, Svatováclavská smlouva 1517; nesouvisí se sv. Václavem, jen datem.
Ludvík utonul na útěku, ne v bitvě; bylo mu dvacet. Nemá hrob u Moháče, ale ve Stoličném Bělehradě.

Mezitím ve světě

1453 Ladislav korunován v roce pádu Konstantinopole a konce stoleté války; Gutenberg tiskne bibli (1455).
1462 až 1464 Mírový projekt v době, kdy Ludvík XI. buduje absolutistickou Francii, v Anglii zuří války růží a Mehmed II. dobývá Bosnu (1463).
1492 Vladislav vládne z Budína, když Kolumbus pluje na západ; 1500 zřízení zemské vychází v roce Cabralova objevu Brazílie.
1517 Svatováclavská smlouva: Luther zveřejňuje teze; 1526 Moháč: Bábur zakládá Mughalskou říši, Turci za tři roky před Vídní.

**Vladislavský sál (1493 až 1502)**Kroužená klenba Benedikta Rejta na Pražském hradě, největší světský sál střední Evropy; konaly se tu korunovační hostiny i volba prezidenta 1989.

Kapitola 12 · Habsburkové do roku 1848

Nástup Habsburků a rudolfínská Praha

Ferdinand I. přišel roku 1526 jako zvolený král stavovského státu a odešel jako zakladatel dynastie, která vládla 392 let. Jeho vnuk Rudolf II. udělal z Prahy na třicet let sídlo císaře, útočiště astronomů, malířů a alchymistů a nakonec podepsal Majestát, který dal české reformaci nejširší svobodu v Evropě. Do defenestrace zbývalo devět let.

1526 až 1527Ferdinand I. zvolenBratr Karla V., manžel Anny Jagellonské; stavové ho volí (23. října 1526) po slibu, že uzná volbu, kompaktáta a bude sídlit v Praze. Korunován 24. února 1527. Zřizuje ústřední úřady ve Vídni (dvorská rada, komora, kancelář): počátek habsburského soustátí. Uherským králem 1526/1527 (proti Janu Zápolskému).

1541 až 1547Požár a odbojPožár Malé Strany a Hradu (1541) zničí zemské desky. První stavovský odboj (1547): stavy odmítají tažení proti německým protestantům (šmalkaldská válka), po Mühlbergu Ferdinand trestá: dva rytíři a dva měšťané popraveni na Hradčanském náměstí, města ztrácejí majetek a samosprávu (královští rychtáři), Jednota bratrská zakázána (biskup Jan Augusta 16 let na Křivoklátě).

1556 až 1561Jezuité a arcibiskupPetr Canisius přivádí jezuity do Klementina (1556), gymnázium a od 1562 akademie konkurující univerzitě. Arcibiskupství obnoveno po 140 letech (1561, Antonín Brus z Mohelnice). Ferdinand získává od papeže povolení kalicha (1564), přichází pozdě: kališníci jsou vlastně luteráni.

1564 až 1575Maxmilián II. a Česká konfeseTolerantní císař, tajný sympatizant protestantů. Roku 1575 mu nekatolické stavy (novoutrakvisté, luteráni, bratři) předkládají Českou konfesi; slíbí ústně svobodu, písemně nic. Rožmberkové (Vilém, Petr Vok) a Pernštejnové vrcholí; rybníky, pivovary, renesanční zámky (Litomyšl, Jindřichův Hradec, Nelahozeves).

1583Rudolf II. do PrahySyn Maxmiliána, vychovaný ve Španělsku, císař od 1576, přenáší dvůr z Vídně (Turci, mor). Praha je 30 let hlavním městem říše: velvyslanci, dvořané, stavba severního křídla Hradu, Španělský sál, Královská zahrada. Melancholik, sběratel, nesnáší politiku; sídlí tu i papežský nuncius a španělský vyslanec.

1599 až 1612Rudolfínská věda a uměníTycho Brahe (od 1599, † 1601, pohřben v Týnu), Johannes Kepler (1600 až 1612, Astronomia nova 1609: eliptické dráhy), Jost Bürgi (logaritmy), botanik Clusius. Malíři Arcimboldo (Vertumnus), Spranger, Hans von Aachen, Savery; sochař Adriaen de Vries. Alchymisté Edward Kelley a John Dee; rabi Löw (Maharal) a pověst o Golemovi; Mordechaj Maisel. Sbírky: Dürer, Bruegel, Kunstkammer.

1593 až 1606Dlouhá turecká válkaPatnáct let bojů v Uhrách financují české sněmy; Bočkajovo povstání v Uhrách (1604). Mír u ústí Žitvy (1606) vyjednal Matyáš proti Rudolfově vůli; bratrský spor začíná. Kryštof Harant z Polžic cestuje do Svaté země (1598) a píše cestopis.

1608Libeňský mírMatyáš táhne s uherskými a rakouskými stavy na Prahu; Rudolf se vzdává Uher, Rakous a Moravy (Karel starší ze Žerotína vede moravské stavy k Matyášovi). České stavy Rudolfa podpoří, ale za cenu ústupků ve víře.

9. 7. 1609MajestátStavy sbírají vojsko a Rudolf podepisuje Majestát na náboženskou svobodu: Česká konfese legalizována, svoboda vyznání i pro poddané, stavové spravují konzistoř a univerzitu, právo stavět kostely na královských statcích (spor o Hrob a Broumov spustí rok 1618). Slezsko dostává Majestát 20. srpna. Nejširší náboženská svoboda v Evropě té doby.

1611Vpád PasovskýchRudolf povolá vojsko svého bratrance Leopolda Pasovského, aby zvrátil situaci; žoldnéři plení Malou Stranu (únor 1611). Stavy volají Matyáše, Rudolf abdikuje na český trůn (11. dubna, Matyáš korunován 23. května 1611); ponechává si jen císařský titul a Hrad. Umírá 20. ledna 1612, poslední panovník pohřbený ve sv. Vítu.

1612 až 1617Matyáš a Ferdinand ŠtýrskýMatyáš stěhuje dvůr do Vídně (1612), místodržící v Praze (Slavata, Martinic) porušují Majestát. Bezdětný Matyáš prosadí za nástupce bratrance Ferdinanda Štýrského, přesvědčeného katolíka, který v Rakousku protestanty vyhnal; stavy ho přijmou (6. června 1617, jen Thurn a Colonna z Felsu proti). Zbývá rok do defenestrace.

Vyznání v Čechách kolem 1600

Utrakvisté (kališníci): většina, pod vlivem luterství „novoutrakvisté“; pod obojí přijímá 85 až 90 procent obyvatel.
Jednota bratrská: asi 5 procent, ale vliv (Kralická bible 1579 až 1594, Komenský, Žerotín, Budovec).
Katolíci: 10 až 15 procent, ale král, část panstva (Lobkovicové, Martinicové), jezuité. Luteráni v pohraničí, novokřtěnci (habáni) na Moravě, Židé (Praha 6 000).
Sídlo dvora bylo katolické, země protestantská: rozpor, který vyřeší Bílá hora.

Renesance v Čechách

Stavby: Letohrádek královny Anny (Belvedér, 1538 až 1563), Schwarzenberský palác, Míčovna, zámky Litomyšl, Opočno, Bučovice, Kratochvíle, Telč, Český Krumlov; sgrafita, arkády.
Literatura: Hájkova Kronika česká (1541, oblíbená a nespolehlivá), Veleslavín, Kralická bible, Blahoslavova gramatika.
Hudba: Kryštof Harant, Jacobus Gallus (Handl); tisk: Melantrich, Veleslavín. Astronomický orloj (1410) je starší.
Obyvatel českých zemí kolem 1600: asi 4 miliony (Čechy 1,7, Morava 0,9, Slezsko 1,4 s Lužicemi), Praha 60 tisíc.

Co se plete

Rudolf II. nebyl blázen po celou vládu; duševně onemocněl až po 1600. Byl výborný sběratel a špatný politik.
Golem je pověst z 19. století; rabi Löw byl skutečný učenec († 1609), ale golema nikdy „nevyrobil“.
Tycho Brahe nezemřel na prasklý močový měchýř podle nejnovějších rozborů, ale patrně na selhání ledvin; otrava rtutí vyloučena (2010).
Ferdinand I. byl zvolen; dědičnost trůnu prosadil až Ferdinand II. Obnoveným zřízením (1627).

Mezitím ve světě

1526 Ferdinand zvolen v roce Moháče a Bábura; jeho bratr Karel V. vládne Španělsku, Nizozemí, Neapoli a Americe; Turci před Vídní 1529.
1547 Stavovský odboj potlačen v roce Mühlbergu; téhož roku umírá Jindřich VIII. a František I., Ivan Hrozný se korunuje carem.
1583 Rudolf do Prahy: rok po zavedení gregoriánského kalendáře (Čechy 1584); Alžběta I. a Filip II. spějí k Armadě (1588).
1609 Majestát v roce Keplerovy Astronomie a Galileova dalekohledu; Nizozemí uzavírá příměří se Španělskem; Hudson objevuje Manhattan.

**Rudolf II. jako Vertumnus (Arcimboldo, 1591)**Císař složený z ovoce a květin jako bůh proměn; sbírky rudolfínské Prahy odvezli Švédové roku 1648, obraz je dnes ve Skoklosteru.

**Bible kralická (1579 až 1594)**Šestidílný překlad Jednoty bratrské tištěný tajně v Kralicích; vzor spisovné češtiny, k němuž se vrátilo národní obrození.

Kapitola 13 · Habsburkové do roku 1848

Bílá hora a třicetiletá válka

Dvě hodiny bitvy na návrší za Prahou rozhodly o třech stoletích: konec stavovského státu, jediné povolené vyznání, dědičný trůn, emigrace elit a němčina vedle češtiny. Válka, která tu začala, pak třicet let plenila Evropu a v Čechách nechala třetinu obyvatel a Švédy na Malé Straně. „Doba temna“ je pozdější nálepka; pro současníky to byla doba katastrofy i baroka.

Bitvy na českém území, na které se ptají: od Chlumce 1126 po Hradec Králové 1866. Většina rozhodujících bitev českých dějin se odehrála nedaleko Prahy.

23. 5. 1618DefenestracePo zboření kostelů v Hrobu a uzavření v Broumově se protestantští stavové (Thurn, Colonna z Felsu, Budovec) sejdou na Hradě a vyhodí místodržící Slavatu a Martinice s písařem Fabriciem z okna Ludvíkova křídla (17 metrů, přežijí díky hnoji nebo Panně Marii). Volí 30 direktorů, sbírají vojsko, vyhánějí jezuity.

1619Konfederace a Fridrich FalckýMatyáš umírá (20. března). Generální sněm Zemí Koruny české (31. července) vyhlašuje konfederaci s volenou monarchií, sesazuje Ferdinanda (19. srpna) a volí kalvinistu Fridricha Falckého (26. srpna), zetě Jakuba I. Anglického; korunován 4. listopadu. Ferdinand je mezitím zvolen císařem (28. srpna). Thurn stojí před Vídní, Bethlen v Uhrách; Falcký spojenci nepomohou.

8. 11. 1620Bílá horaVojsko Katolické ligy (Tilly, Maxmilián Bavorský) a císaře (Buquoy), asi 27 tisíc, poráží stavovské (Anhalt, Thurn, 21 tisíc, nezaplacené) za necelé dvě hodiny. Padne asi 2 000 stavovských (Moravané u zdi obory), 650 císařských. Fridrich prchá druhý den (odtud „zimní král“), Praha se vzdává; Lichtenštejn místodržícím.

21. 6. 1621Staroměstská exekuceKat Jan Mydlář stíná 24 a věší 3 z 27 vůdců: 3 páni (Šlik, Budovec, Harant), 7 rytířů (Kaplíř ze Sulevic, 86 let), 17 měšťanů (Jesenius: nejdřív vyříznut jazyk). Hlavy dvanácti vystaveny na Mostecké věži deset let. Konfiskace postihují 680 šlechtických statků (tři čtvrtiny půdy); Valdštejn, Lichtenštejnové, Trauttmansdorffové, Piccolomini bohatnou. Mincovní konsorcium a „dlouhá mince“ (1622 až 1623): státní bankrot, kalada.

1624 až 1627Rekatolizace a Obnovené zřízeníNekatoličtí kněží vypovězeni (1621, 1622), měšťané musí konvertovat nebo odejít (1624), šlechta (1627). Obnovené zřízení zemské (Čechy 10. května 1627, Morava 1628): dědičný trůn Habsburků, katolictví jediné, němčina rovnoprávná, stavy bez zákonodárství, prelátský stav první, král jmenuje úředníky. Odchází asi 150 tisíc lidí: Komenský (Lešno 1628), Pavel Skála ze Zhoře, Pavel Stránský, Václav Hollar.

1625 až 1630ValdštejnAlbrecht z Valdštejna (1583 až 1634), konvertita, zbohatlík z konfiskací, vévoda frýdlantský (1625), staví císaři armádu za vlastní peníze (50 tisíc mužů), vítězí u Dessavy (1626), pronásleduje Mansfelda, obsazuje Meklenbursko a Pomořany; generalissimus. Propuštěn na říšském sněmu v Řezně (1630) na nátlak knížat. Valdštejnský palác v Praze (1623 až 1630).

1631 až 1632Sasové v PrazePo Breitenfeldu (září 1631) obsazují saská vojska Prahu (listopad 1631 až květen 1632); s nimi se vracejí emigranti, sundávají hlavy z Mostecké věže. Valdštejn povolán zpět, Sasy vyhání, u Lützenu (16. listopadu 1632) padá Gustav Adolf, ale bitva je nerozhodná.

25. 2. 1634ChebValdštejn jedná se Švédy a Sasy, císař ho tajně sesazuje (24. ledna) a prohlašuje za zrádce. V Chebu jsou na hostině zavražděni jeho důstojníci (Trčka, Kinský, Ilov), Valdštejna probodne partyzánou irský kapitán Walter Devereux. Majetek si rozdělí Piccolomini, Gallas a další; Schillerova trilogie (1799).

30. 5. 1635Pražský mírFerdinand II. se smiřuje se Saskem: Horní i Dolní Lužice připadají Sasku jako dědičné léno České koruny (formálně do 1806, fakticky navždy). Ferdinand III. králem 1627, císařem 1637.

1639 až 1645Švédové v ČecháchBanér táhne Čechami (1639), plení a odvádí, u Prahy je odražen. Torstenson vítězí u Breitenfeldu (1642, obsazuje Olomouc na 8 let) a u Jankova (6. března 1645) nad Götzem a Hatzfeldem: největší bitva na českém území, 4 000 mrtvých, cesta na Vídeň otevřená (nevyužita). Brno se ubrání Švédům (1645, Raduit de Souches, studenti, dnes zvonění v 11 hodin).

26. 7. 1648Švédové na Malé StraněKönigsmarck s pomocí zběha Odowalského obsadí v noci Hradčany a Malou Stranu, odveze Rudolfovy sbírky (Codex gigas, Arcimboldo, Dürer do Stockholmu). Staré Město brání měšťané, studenti (Jiří Plachý) a Židé na Karlově mostě 14 týdnů, do zprávy o míru. Vestfálský mír 24. října: exulanti se nevrátí, Čechy zůstávají katolické a habsburské.

1650 až 1654BilanceObyvatel českých zemí z 1,7 milionu (Čechy, 1618) na 1 milion; Morava z 900 na 600 tisíc. Berní rula (1654), první soupis půdy, ukazuje třetinu usedlostí pustou. Robota roste na tři i více dní; poddaní nesmějí odejít („druhé nevolnictví“). Kněžstvo: 1 800 far, jen 400 farářů (1650). Univerzita spojena s Klementinem jako Karlo-Ferdinandova (1654).

Proč stavové prohráli

Nezaplacené vojsko (stavy si nechtěly zvýšit daně), pozdní a slabí spojenci (Nizozemí, Bethlen), nevhodný král (kalvinista, Angličan, Jakub I., mu nepomohl).
Ferdinand měl Španělsko, papeže, Bavorsko (Liga) i Sasko (za slib Lužic).
Města a poddaní zůstali stranou; povstání bylo věcí šlechty, ne národa.
Vojáci stavů se rozprchli za dvě hodiny; „bitva prohraná dřív, než začala“.

Komenský

Jan Amos Komenský (28. 3. 1592, rodiště sporné: Nivnice, Uherský Brod nebo Komňa, až 15. 11. 1670 Amsterdam, pohřben v Naardenu), biskup Jednoty bratrské, „učitel národů“.
Exil: Lešno (1628 až 1656, vyhořelo s rukopisy), Anglie, Švédsko (Elbląg), Sárospatak, Amsterdam.
Díla: Labyrint světa a ráj srdce (1623), Didactica magna (1657), Orbis pictus (1658, první obrázková učebnice), Janua linguarum (1631), Kšaft umírající matky Jednoty bratrské (1650), Mapa Moravy (1627).
Den učitelů 28. března podle jeho narození; medaile UNESCO.

Co se plete

Bílá hora nebyla „česko-německá“ bitva: na obou stranách bojovali Češi, Němci, Valoni, Španělé, Uhři; velitelé stavů byli Němci (Anhalt, Hohenlohe).
Popraveno bylo 27 mužů, ne 27 českých pánů: většina byli měšťané a několik Němců (Jesenius byl Slovák z Vratislavi).
Valdštejn nebyl zavražděn na bojišti, ale v Pachelbelově domě v Chebu; jeho vojsko císaře nezradilo.
„Doba temna“ je název Jiráskova románu (1915); rekatolizace ano, ale baroko, Balbín a Dientzenhoferové jsou z téže doby.

Mezitím ve světě

1618 Defenestrace je v roce, kdy Kepler formuluje třetí zákon a Richelieu se dostává ke dvoru; Anglie chystá Mayflower (1620).
1620 Bílá hora a přistání poutníků v Plymouthu (11. listopadu podle jul. kal.) dělí tři dny.
1627 Obnovené zřízení: Richelieu obléhá hugenoty v La Rochelle, v Indii nastupuje Šáhdžahán (Tádž Mahal), Kepler vydává Rudolfínské tabulky.
1648 Vestfálský mír; v Anglii Cromwell vítězí a chystá popravu krále; v Paříži začíná fronda; Chmelnického povstání na Ukrajině.

**Defenestrace 23. 5. 1618**Dobová rytina: místodržící Slavata a Martinic letí z oken Ludvíkova křídla Pražského hradu; začátek třicetileté války.

**Bitva na Bílé hoře (Snayers, asi 1620)**Pieter Snayers zachytil postavení obou vojsk 8. listopadu 1620; bitva trvala necelé dvě hodiny.

**Staroměstská exekuce (21. 6. 1621)**Dobová rytina popravy 27 vůdců stavovského povstání; kat Jan Mydlář pracoval od rána do poledne.

**Albrecht z Valdštejna (1583 až 1634)**Generalissimus císařských vojsk a vévoda frýdlantský, zavražděný v Chebu 25. února 1634; portrét z dílny van Dycka.

**Jan Amos Komenský (1592 až 1670)**Biskup Jednoty bratrské a „učitel národů“ v exilu; portrét Jürgena Ovense z Amsterdamu, kde Komenský dožil.

Kapitola 14 · Habsburkové do roku 1848

Baroko: od Leopolda I. po Karla VI.

Devadesát let mezi vestfálským mírem a nástupem Marie Terezie: země se vzpamatovává z války, sedláci robotují, Turci stojí před Vídní a habsburská říše se stává velmocí. Zároveň je to doba, která dala české krajině její tvář: barokní kostely, poutní místa, morové sloupy, sochy na mostech, zámky a Jana Nepomuckého. „Temno“ na papíře, zlato a mramor v kostelích.

1657 až 1705Leopold I.Druhorozený, určený pro církev, vládne 48 let. Hudebník a skladatel, mecenáš, zbožný; války s Francií a Turky, správu Čech vede místodržitelství a česká dvorská kancelář ve Vídni. Korunován v Praze 1656 ještě za otce.

1663 až 1664Turci na MoravěTatarské oddíly osmanského vojska plení jihovýchodní Moravu (Uherský Brod, Strážnice), odvlečeno 12 tisíc lidí. Bitva u Svatého Gottharda (1664, Montecuccoli) Turky zastaví.

1680Selské povstání a morPo neúrodě a útlaku vrchností povstávají sedláci v Čechách (Čáslavsko, Litoměřicko, Chodsko); potlačeno vojskem, vůdci popraveni. Leopold vydává první robotní patent (28. června 1680): robota nejvýš tři dny v týdnu. Mor zabíjí v Praze 12 tisíc lidí; císař sídlí v Praze a Pardubicích.

1683VídeňKara Mustafa obléhá Vídeň (14. července až 12. září); české země platí a posílají pluky (Kaplíř ze Sulevic, vnuk popraveného z roku 1621, velí obraně města). Po vítězství (Sobieski, Karel Lotrinský) Habsburkové dobývají Uhry: Budín 1686, Zenta 1697 (Evžen Savojský), mír v Karlovcích 1699.

1692 až 1695Chodové a KozinaChodové (strážci hranice s privilegii od Lucemburků) se soudí s Lamingerem z Albenreuthu (Lomikar), který privilegia koupil. Povstání (1693), Jan Sladký Kozina popraven v Plzni 28. listopadu 1695; „Lomikare, do roka a do dne“ (Laminger zemřel 1696). Jiráskovi Psohlavci.

1705 až 1711Josef I.Reformní císař, vítězí ve válce o španělské dědictví (Evžen Savojský, Marlborough), uznává luterány ve Slezsku (Altranstädt 1707, švédský tlak), plánuje reformy státu. Umírá na neštovice v 32 letech; nástupce bratr Karel.

19. 4. 1713Pragmatická sankceKarel VI. (neúspěšný španělský král Karel III.) vyhlašuje nedělitelnost habsburských zemí a nástupnictví dcer, není-li syn. České stavy přijímají 1720, evropské mocnosti postupně (za ústupky). Karel korunován v Praze 1723 (Fuxova opera Costanza e Fortezza), Alpský mor 1713 (morové sloupy). Dcera Marie Terezie narozena 13. května 1717.

1729Svatořečení Jana NepomuckéhoGenerální vikář Jan z Pomuku (utopen 1393) blahořečen 1721, svatořečen 19. března 1729 po nalezení „neporušeného jazyka“ (ve skutečnosti mozková tkáň, 1719). Patron zpovědního tajemství, mostů a Čech; sochy s pěti hvězdami po celé střední Evropě, Brazílii, Filipínách. Nepomucenské slavnosti jako barokní divadlo státu.

1700 až 1740Vrchol barokaKryštof a Kilián Ignác Dientzenhoferové (sv. Mikuláš na Malé Straně 1703 až 1755, Břevnov, Loreta), Jan Blažej Santini-Aichel (barokní gotika: Zelená Hora 1719 až 1722, Kladruby, Sedlec, Plasy), Johann Bernhard Fischer z Erlachu (Clam-Gallasův palác), sochaři Matyáš Bernard Braun (Kuks, Ctnosti a Neřesti, Karlův most), Ferdinand Maxmilián Brokoff (Karlův most), malíři Petr Brandl, Václav Vavřinec Reiner, Jan Kupecký. Karlův most osazen sochami 1683 až 1714.

1672 až 1740Vlastenectví a věda v latiněBohuslav Balbín (jezuita, 1621 až 1688): Obrana jazyka slovanského (Dissertatio apologetica, 1672 až 1673, vydána až 1775), Miscellanea. Tomáš Pešina z Čechorodu, Jan František Beckovský (Poselkyně starých příběhů českých, 1700). Mariánské a nepomucenské kulty; jezuitské divadlo; kázání Bohumíra Bilovského. Kancionály, lidové baroko (Vánoční mše Jakuba Jana Ryby až 1796).

1720 až 1740HospodářstvíManufaktury: sklo (Nový Bor, Harrachov), plátno (Rumburk, Jan Josef Liebieg později), sukno (Brno, Liberec), železárny (Nové Hutě). Tereziánský katastr (soupis 1713 až 1748) k reformě daní. Obyvatel Čech 1,9 milionu (1720), Praha 40 tisíc, Vídeň 100 tisíc. Robota a poddanství vrcholí; útěky do Saska; tajní nekatolíci (Herrnhut 1722, Kristián David ze Ženklavy).

20. 10. 1740Smrt Karla VI.Umírá na otravu houbami (Voltaire: „mísa hub, která změnila dějiny Evropy“); poslední Habsburk po meči. Pragmatická sankce je hned porušena Pruskem (Slezsko, 16. prosince 1740), Bavorskem, Saskem a Francií; Marie Terezie má 23 let, prázdnou pokladnu a armádu 30 tisíc.

Barokní stavby, které se ptají

Sv. Mikuláš na Malé Straně (Dientzenhoferové, kupole 70 m); Loreta; Klementinum; Černínský palác; Valdštejnský palác (raně barokní 1623 až 1630).
Zelená Hora u Žďáru (Santini, hvězdicový půdorys, UNESCO); Kuks (Braun, hrabě Špork); Svatá Hora, Hostýn, Velehrad, Křtiny.
Morové sloupy (Olomouc, sloup Nejsvětější Trojice, UNESCO, 1716 až 1754); sochy sv. Jana Nepomuckého na mostech.
Zámky: Kroměříž (arcibiskupský), Jaroměřice, Slavkov, Manětín, Buchlovice, Veltrusy.

Jak fungovala země

Panovník ve Vídni; v Praze místodržitelství (od 1627), zemský sněm (schvaluje daně, nic víc), nejvyšší purkrabí.
Vrchnost vládne na panství: soud, robota, kontribuce, poddaní s propouštěcími listy. Velké rody: Lobkovicové, Schwarzenbergové, Lichtenštejnové, Kinští, Kolowratové, Černínové, Šporkové.
Církev: jezuité vedou školství (univerzita, gymnázia), misie proti tajným nekatolíkům (Koniáš, 30 tisíc knih), poutě. Diecéze: Praha, Olomouc, Litoměřice (1655), Hradec Králové (1664).
Jazyk: šlechta a úřady německy, lid česky; čeština ustupuje z tisku, přežívá v kázáních a písních.

Co se plete

Jan Nepomucký byl zabit roku 1393 (Václav IV.), ne v baroku; baroko ho jen svatořečilo (1729) jako protiváhu Husa.
Santini nebyl Ital rodem, ale pražský rodák italského původu (1677 až 1723); Dientzenhoferové byli Bavoři usazení v Praze.
„Do roka a do dne“ Kozina neřekl; větu stvořil Jirásek. Chodové nebyli sedláci, ale svobodní strážci hranice.
Pragmatická sankce z 1713 je o nástupnictví; není to „ústava“, ale platí jako základní zákon do 1918.

Mezitím ve světě

1680 Selské povstání a mor v roce, kdy Ludvík XIV. staví Versailles a Newton dokončuje výpočty gravitace (Principia 1687).
1683 Turci před Vídní: Petr Veliký je jedenáctiletý car, v Anglii vládne Karel II., v Číně Kchang-si.
1713 Pragmatická sankce vychází v roce utrechtského míru a Fridricha Viléma I., „krále seržanta“, jehož syn Slezsko vezme.
1729 Svatořečení Nepomuckého: Bach píše Matoušovy pašije, Swift Skromný návrh; Vídeň má Karlskirche (1716 až 1737) jako paralelu sv. Mikuláše.

**Sv. Mikuláš na Malé Straně (1703 až 1755)**Kupole Kiliána Ignáce Dientzenhofera, vrchol pražského baroka; freska v kupoli má 1 500 metrů čtverečních.

**Zelená hora u Žďáru (1719 až 1722)**Poutní kostel sv. Jana Nepomuckého od Santiniho na půdorysu pěticípé hvězdy; památka UNESCO.

**Sv. Jan Nepomucký na Karlově mostě (Brokoff, 1683)**První socha na mostě, předloha tisíců soch po celé střední Evropě; Jan z Pomuku byl z mostu svržen roku 1393.

Kapitola 15 · Habsburkové do roku 1848

Marie Terezie a Josef II.

Padesát let reforem shora, které udělaly z barokní stavovské země moderní stát: jednotné úřady, sčítání lidu, katastr, povinná škola, trestní zákoník, toleranční patent, zrušení nevolnictví. Marie Terezie reformovala z nouze po ztrátě Slezska, Josef II. z přesvědčení a rychleji, než země snesla. Většina jeho šesti tisíc nařízení platila i po jeho smrti.

Ztráta Slezska roku 1742: Prusku připadla většina země s Vratislaví a Kladsko, Marii Terezii zůstalo Opavsko, Krnovsko a Těšínsko (Rakouské Slezsko). Hranice zjednodušené.

1740 až 1742Válka o Slezsko a Praha v cizích rukouFridrich II. vpadá do Slezska (prosinec 1740), vítězí u Molvic (duben 1741); Bavoři a Francouzi berou Prahu (26. listopadu 1741), Karel Albrecht korunován českým králem (19. prosince 1741), holduje mu část šlechty. Marie Terezie získává Uhry (Prešpurk, září 1741), vratislavský a berlínský mír (1742): Slezsko a Kladsko Prusku; zůstává Těšínsko, Opavsko, Krnovsko. Praha dobyta zpět (prosinec 1742).

12. 5. 1743KorunovaceMarie Terezie korunována ve sv. Vítu (koruna jí „sedí jako čepice blázna“). Vyšetřuje kolaboraci šlechty; hraběte Bubnu odsuzuje. Prusové ještě dvakrát v Praze (1744 obléhání, 1757). Cáchy (1748) potvrzují ztrátu Slezska; nepřijme to nikdy.

1748 až 1749Haugwitzovy reformyStavy povolují daň na deset let (dezenální reces), vzniká stálá armáda 108 tisíc mužů. Zrušena česká dvorská kancelář (1749): Čechy a Rakousko mají společné úřady ve Vídni (Directorium), krajští hejtmani jsou státní úředníci. Tereziánský katastr (1748, 1757): soupis půdy poddanské i panské. Konec české státnosti jako samostatné správy, počátek moderního státu.

1756 až 1763Sedmiletá válkaFridrich vpadá do Saska a Čech: bitva u Štěrbohol (6. května 1757, padl Schwerin), obléhání Prahy, Daun vítězí u Kolína (18. června 1757, řád Marie Terezie), Hochkirch (1758), Torgau (1760). Rakousko získá Laudonem Kladsko (1760), ale hubertusburský mír (1763) obnoví stav z roku 1748. Kaunic, Lacy, Laudon.

1765 až 1774Spoluvláda a školyPo smrti Františka Štěpána (1765) spoluvládne syn Josef II. (císař). Sčítání lidu (1754, 1770: očíslování domů, příjmení, brannost), jednotné míry a váhy, zrušení mučení (1776), trestní zákoník Theresiana (1768), zrušení jezuitů (1773, papežem) a ze zabaveného majetku Všeobecný školní řád (6. prosince 1774, Felbiger): triviální, hlavní a normální školy, povinná docházka 6 až 12 let, učitelské preparandy. Gymnázia státní.

1770 až 1775Hladomor a selské povstáníNeúroda 1770 až 1772 zabíjí v Čechách asi 250 tisíc lidí (desetinu obyvatel); brambory se šíří jako záchrana. Selské povstání (leden až březen 1775) od Náchodska (Antonín Nývlt z Rtyně, „selské gubernium“) k Praze, rozehnáno u Chlumce nad Cidlinou (25. března). Robotní patent (13. srpna 1775): robota podle majetku nejvýš tři dny v týdnu. Raabizace (1777): rozdělení dvorů poddaným na některých panstvích.

1778 až 1779Bramborová válkaVálka o bavorské dědictví: Prusové v severovýchodních Čechách, bez bitvy, vojska sklízejí brambory. Těšínský mír (1779). Josefov a Terezín založeny jako pevnosti (1780) na obranu proti Prusku.

29. 11. 1780Josef II. sámMarie Terezie umírá; Josef vládne 10 let s 6 000 patenty. Osvícenský absolutista: stát nad církví, rozum nad tradicí, cestuje inkognito (Falkenstein), oře brázdu u Slavíkovic (1769). Odmítá korunovaci („král s kloboukem“), klenoty odveze do Vídně (vráceny 1790).

1781Toleranční patent a zrušení nevolnictvíToleranční patent (13. října): luteráni, kalvinisté a pravoslavní smějí mít modlitebny (bez věží a vchodu z ulice), 80 tisíc tajných nekatolíků se hlásí; Židé osvobozeni od ghetta a označení (1781 až 1782), Josefov v Praze. Patent o zrušení nevolnictví (1. listopadu): poddaní se mohou stěhovat, ženit, učit řemeslu a studovat bez souhlasu vrchnosti; robota zůstává do 1848.

1782 až 1784Kláštery, farnosti, PrahaZrušeno 700 klášterů v monarchii (u nás Zbraslav, Plasy, Sedlec, Zlatá Koruna, Sázava, Kladruby), z majetku náboženský fond: nové fary (z 1 700 na 2 500), generální semináře. Josef spojuje čtyři pražská města v jednu Prahu (1784), zakazuje pohřby v rakvích (1784, odvoláno), vydává nemocniční a školní řády, zavádí němčinu jako úřední jazyk (1784). Kramerius začíná vydávat české noviny (1789).

1783 až 1787Divadlo a MozartNosticovo (dnes Stavovské) divadlo otevřeno 21. dubna 1783; Figarova svatba slaví v Praze úspěch (1786), Mozart přijíždí (leden 1787), Don Giovanni má světovou premiéru 29. října 1787 („moji Pražané mi rozumějí“), Bertramka (Dušek). Královská česká společnost nauk (1784, Born, Pelcl, Dobrovský).

1789 až 1790Berní reforma a smrtBerní a urbariální patent (1789): robota nahrazena penězi, daň 12 procent z výnosu; šlechta se bouří, Josef ho na smrtelné posteli odvolá (leden 1790) spolu s většinou reforem, kromě tolerance, zrušení nevolnictví a náboženského fondu. Umírá 20. února 1790; epitaf „zde leží Josef II., který ve všem, co podnikl, ztroskotal“ (jeho slova). Leopold II. korunován 6. září 1791 (Mozartův Titus), první průmyslová výstava (Klementinum).

Marie Terezie

Narozena 13. 5. 1717 Vídeň, † 29. 11. 1780; vládla 40 let; manžel František Štěpán Lotrinský (císař 1745), 16 dětí (Josef II., Leopold II., Marie Antoinetta, Marie Karolina).
Tituly: česká a uherská královna, arcivévodkyně; nikoli císařovna z vlastního titulu (jen jako manželka a matka císařů).
Rádci: Haugwitz (správa), Kaunic (zahraničí, spojenectví s Francií 1756), van Swieten (lékařství, univerzita), Sonnenfels, Felbiger (školy).
Tereziánský tolar se razil jako obchodní mince v Africe do 20. století.

Josef II.

Narozen 13. 3. 1741, císař 1765, samovládce 1780 až 1790; dvě manželky (Isabela Parmská, Marie Josefa), dcery zemřely v dětství.
Co zůstalo: toleranční patent, zrušení nevolnictví, farnosti, nemocnice (Všeobecná nemocnice ve Vídni 1784, Praha 1790), hřbitovy za městem, občanský zákoník (dokončen 1811), číslování domů, konskripce.
Co odvolal: berní reformu, generální semináře; co selhalo: centralizace Uher, němčina jako jediný jazyk (vyvolá obrození), válka s Turky (1788 až 1791).
Pomníky Josefa II. v pohraničí byly symbolem německé menšiny, po 1918 odstraněny.

Co se plete

Nevolnictví (1781) a robota (1848) jsou dvě různé věci: Josef zrušil osobní závislost, robotu zrušil Kudlichův zákon 7. 9. 1848.
Toleranční patent nezrovnoprávnil nekatolíky, jen je trpěl; rovnoprávnost až 1861 (protestantský patent).
Marie Terezie nezavedla povinnou školní docházku „pro všechny“, ale školní řád; docházka byla vynucována postupně, plně až 1869.
Slezsko nebylo ztraceno celé: zůstalo Rakouské (České) Slezsko s Opavou a Těšínem, dnešní český podíl.

Mezitím ve světě

1742 Ztráta Slezska: Händel uvádí Mesiáše v Dublinu, Anglie a Španělsko válčí o Karibik; Fridrich II. a Voltaire si dopisují.
1774 Školní řád vychází v roce Bostonského pití čaje (prosinec 1773) a prvního kontinentálního kongresu; Ludvík XVI. nastupuje ve Francii.
1781 Toleranční patent: ve stejném roce kapituluje Cornwallis u Yorktownu, Herschel objevuje Uran, Kant vydává Kritiku čistého rozumu.
1790 Josef umírá půl roku po dobytí Bastily; jeho sestra Marie Antoinetta bude popravena 1793.

**Josef II. (1780 až 1790)**Osvícenský reformátor: toleranční patent a zrušení nevolnictví 1781; portrét Antona von Marona.

**Bitva u Kolína (18. 6. 1757)**Karl von Blaas: maršál Daun poráží Fridricha II., který obléhal Prahu; první porážka pruského krále.

Kapitola 16 · Habsburkové do roku 1848

Národní obrození a rok 1848

Když Josef II. zavedl němčinu jako úřední jazyk, čeština byla řečí sedláků a služek. Během dvou generací ji učenci, kněží a básníci znovu vybudovali jako jazyk vědy, divadla a novin, sepsali dějiny národa a přesvědčili milion lidí, že jsou Češi. Revoluce 1848 tento národ poprvé postavila na politickou scénu a zrušila robotu; pak přišel Bach.

1774 až 1792Učenci: Dobrovský a PelclSoukromá učená společnost (1774), Královská česká společnost nauk (1784). Josef Dobrovský (1753 až 1829, „modrý abbé“): Dějiny české řeči a literatury (1792, německy), Zevrubná mluvnice (1809), zakladatel slavistiky; sám nevěřil, že čeština ožije. František Martin Pelcl první profesor češtiny na univerzitě (1793). Obrana jazyka českého (Balbín, vydal Pelcl 1775).

1785 až 1789Divadlo a novinyBouda na Koňském trhu (1786 až 1789), první české divadlo (Thám). Václav Matěj Kramerius vydává Krameriusovy c. k. vlastenské noviny (1789) a zakládá Českou expedici (1790), nakladatelství a knihkupectví. Čeština se učí na Vídeňské vojenské akademii (1752) a v Praze.

1805 až 1820Jungmann a druhá generaceJosef Jungmann (1773 až 1847): překlad Miltonova Ztraceného ráje (1811), Slovesnost (1820), Historie literatury (1825), Slovník česko-německý (5 dílů, 1834 až 1839, 120 tisíc slov, novotvary: příroda, věda, časopis). Jazyk jako podstata národa: Čech je ten, kdo mluví česky. Časopisy Hlasatel český (1806), Krok (1821).

1817 až 1818Rukopisy a Národní muzeumVáclav Hanka „nalézá“ Rukopis královédvorský (16. září 1817) a anonymně je zaslán zelenohorský (1818): padělky staročeské poezie (Hanka, Linda), které inspirují Mánesa, Smetanu i Alše; pravost vyvrátí Masaryk a Gebauer (1886). Vlastenecké (Národní) muzeum založeno 15. dubna 1818 (Kašpar Šternberk, Kolowrat); Časopis Českého musea (1827, Palacký).

1824 až 1837Slovanská myšlenkaJan Kollár (Slovák, luteránský kněz v Pešti): Slávy dcera (1824), Slovanská vzájemnost (1836); Pavel Josef Šafařík: Slovanské starožitnosti (1837); František Ladislav Čelakovský: Ohlas písní ruských (1829) a českých (1839). Matice česká (1831) vydává knihy a vede sbírky.

1834 až 1836Fidlovačka, Máj, PalackýKde domov můj v Tylově Fidlovačce (21. prosince 1834, Stavovské divadlo, hudba František Škroup, zpíval Karel Strakatý). Karel Hynek Mácha: Máj (duben 1836), první moderní česká báseň, odmítnutá vlastenci; † 6. listopadu 1836 v Litoměřicích (26 let). František Palacký vydává první díl Geschichte von Böhmen (1836), česky Dějiny národu českého od 1848; zemský historiograf od 1831.

1825 až 1845Průmysl a železniceKoněspřežka České Budějovice – Linec (1828 až 1832, Gerstner, první na kontinentu), parní Severní dráha Vídeň – Břeclav – Brno (7. července 1839), Olomouc – Praha (1845). Parní stroj v Brně (1814), Josef Božek (parovůz 1815, paroloď 1817), textilní Brno („moravský Manchester“), cukrovary (1831 Dobrovice, 1841 Dačice kostka), Vojtěch Lanna, Liebieg v Liberci.

1840sVlastenci třetí generaceJosef Kajetán Tyl (Strakonický dudák 1847), Karel Jaromír Erben (sbírá pohádky, Kytice 1853), Božena Němcová (Babička 1855), Karel Havlíček Borovský (Pražské noviny 1846, Národní noviny 1848, Brixen 1851 až 1855), Karel Sabina, Václav Bolemír Nebeský. Spory o pravopis (analogický vs. skladný, ou místo au 1842, v místo w 1849). Pražské besedy, plesy, salony; Měšťanská beseda (1846).

březen 1848Svatováclavské lázněPo revoluci v Paříži (únor) a Vídni (13. března, Metternich prchá) shromáždění ve Svatováclavských lázních (11. března) sepisuje petici císaři: rovnoprávnost češtiny, spojení zemí Koruny, zrušení roboty, svobody. Národní výbor; kabinetní list (8. dubna) slibuje rovnoprávnost jazyků a společný sněm. Palacký odmítá Frankfurt (11. dubna): „Kdyby státu rakouského nebylo, museli bychom jej vytvořit.“ Austroslavismus.

červen 1848Slovanský sjezd a povstáníSlovanský sjezd (2. až 12. června, Palacký předsedá, Bakunin, Šafařík, Štúr); přerušen povstáním. Svatodušní bouře (12. až 17. června): barikády, studenti (Frič), Windischgrätz bombarduje Prahu (zabita jeho žena), stanné právo, 43 mrtvých. Konec pražské revoluce; Češi volí do říšského sněmu ve Vídni (červenec).

7. 9. 1848Zrušení robotyŘíšský sněm ve Vídni na návrh slezského poslance Hanse Kudlicha (31. srpna) ruší poddanství a robotu za náhradu (třetina zaplacena sedláky, třetina zemí, třetina odpuštěna). Vrchnostenská správa nahrazena okresními úřady (1850) a obecními samosprávami. Největší sociální změna 19. století: 4 miliony svobodných rolníků.

1848 až 1849Kroměříž a konecPo vídeňském říjnovém povstání sněm přenesen do Kroměříže (22. listopadu 1848); Ferdinand abdikuje (2. prosince), František Josef I. (18 let) nastupuje. Kroměřížský sněm připravuje ústavu (Rieger, Palacký: federace); rozehnán 7. března 1849, Stadionova oktrojovaná ústava (nikdy neuplatněna), zrušena silvestrovskými patenty (31. prosince 1851). Májové spiknutí (1849, Bakunin, Frič, Sabina) prozrazeno.

1851 až 1859Bachův absolutismusMinistr vnitra Alexander Bach: centralismus, němčina, četnictvo, cenzura, policie, konkordát s církví (1855); zároveň modernizace (obchodní komory, železnice, katastr, zrušení cel s Uhrami). Havlíček internován v Brixenu (1851 až 1855, † 1856), Němcová píše Babičku, Palacký mlčí. Konec po porážce u Solferina (1859) a státním bankrotu: Bach odvolán (srpen 1859).

Tři generace obrození

První (1775 až 1805), učenecká, německy o češtině: Dobrovský, Pelcl, Procházka, Kramerius, Thám. Osvícenská, bez víry v budoucnost jazyka.
Druhá (1805 až 1830), jazyková a romantická: Jungmann, Hanka, Kollár, Šafařík, Čelakovský, Šternberk, Palacký. Jazyk = národ; Rukopisy; muzeum, Matice.
Třetí (1830 až 1848), politická a lidová: Tyl, Mácha, Erben, Havlíček, Rieger, Němcová, Sabina, Frič. Divadlo, noviny, spolky, revoluce.
Program: nejdřív jazyk, pak národ, pak stát (státoprávní program po 1848).

Rok 1848 v datech

11. 3. Svatováclavské lázně · 8. 4. kabinetní list · 11. 4. Palackého dopis do Frankfurtu · 2. až 12. 6. Slovanský sjezd · 12. až 17. 6. povstání.
22. 7. říšský sněm ve Vídni · 7. 9. zrušení roboty · 22. 11. Kroměříž · 2. 12. František Josef I.
7. 3. 1849 rozehnání sněmu · 31. 12. 1851 silvestrovské patenty · 1851 až 1859 Bach.
Osobnosti: Palacký, Rieger, Havlíček, Brauner, Trojan, Frič, Sabina, Windischgrätz, Thun.

Co se plete

Kde domov můj napsal Tyl (text) a Škroup (hudba) pro hru Fidlovačka; hymnou je až od 1918 (druhá sloka slovenská do 1992).
Máchův Máj vyšel 1836 a nebyl přijat; Mácha zemřel na choleru/zápal plic týden před svatbou v Litoměřicích, ostatky přeneseny na Vyšehrad 1939.
Rukopisy jsou padělky; kdo je vyrobil, není jisté (Hanka, Linda); spor 1886 udělal z Masaryka veřejnou osobnost.
Robotu zrušil říšský sněm 1848 (Kudlich), ne Josef II. (nevolnictví 1781) ani František Josef.

Mezitím ve světě

1792 Dobrovského Dějiny vycházejí v roce vzniku francouzské republiky; jazykové obrození probíhá souběžně v Uhrách (Kazinczy), Srbsku (Karadžić), Řecku.
1818 Národní muzeum: v Německu vznikají první „národní“ muzea až později (Norimberk 1852); Rukopisy jsou české Ossianovy zpěvy (padělek 1760).
1836 Máj a Palacký: Dickens píše Pickwickovce, v Texasu Alamo, v Británii začíná viktoriánská doba (1837).
1848 Jaro národů od Paříže po Budapešť; Marx vydává Manifest; v Kalifornii zlatá horečka; Palackého Frankfurt = národní sněm, který nabídne korunu Prusovi.

**František Palacký (1798 až 1876)**„Otec národa“, autor Dějin národu českého a předseda Slovanského sjezdu 1848; kresba Jana Vilímka.

**Karel Hynek Mácha (1810 až 1836)**Autor Máje zemřel v 26 letech v Litoměřicích; jeho podobu známe jen z pozdějších kreseb, tato je od Jana Vilímka.

**Bitva u Slavkova (2. 12. 1805)**François Gérard: Napoleon přijímá zprávu o vítězství nad Rusy a Rakušany; „bitva tří císařů“ na Moravě.

Kapitola 17 · Od roku 1848 do roku 1918

Rakousko-Uhersko a česká politika

Šedesát let mezi pádem Bacha a Sarajevem: ústavní Rakousko, vyrovnání s Uhry (a ne s Čechy), pasivní rezistence, staročeši a mladočeši, drobečková politika, boj o jazyk na úřadech, Národní divadlo, Sokol, Škodovka, všeobecné volební právo. Češi se stali moderním národem s průmyslem, školami a stranami, ale bez státu; na ten čekali do války.

1860 až 1861Říjnový diplom a únorová ústavaPo Solferinu se František Josef vrací k ústavnosti: Říjnový diplom (20. října 1860) slibuje zemské sněmy, únorová ústava (26. února 1861, Schmerling) zřizuje říšskou radu s kuriovým volebním systémem zvýhodňujícím Němce. Palacký a Rieger zakládají Národní stranu; Národní listy (1861, Julius Grégr). Protestantský patent (1861) zrovnoprávňuje evangelíky.

1861 až 1862Spolky a divadloHlahol (1861), Sokol (16. února 1862, Miroslav Tyrš a Jindřich Fügner: „Tužme se!“), Umělecká beseda (1863), Prozatímní divadlo (18. listopadu 1862, Smetana kapelníkem 1866: Braniboři, Prodaná nevěsta 30. května 1866). Národní muzeum, Matice, čtenářské besedy: spolkový život jako náhrada politiky.

3. 7. 1866Hradec KrálovéPrusko-rakouská válka o vedení v Německu: Prusové (Moltke, jehlovky) porážejí Benedeka u Sadové a Chlumu, největší bitva 19. století před Sedanem (450 tisíc mužů, 50 tisíc ztrát); Prusové obsazují Čechy a Moravu, mír v Mikulově a Praze (23. srpna). Rakousko vyloučeno z Německa, ztrácí Benátsko; cholera.

1867Rakousko-uherské vyrovnáníOslabený císař se vyrovnává s Uhry (únor až červen 1867, Deák, Andrássy): dva státy se společným panovníkem, armádou, financemi a zahraničím; prosincová ústava pro Předlitavsko. Češi protestují (pouť do Moskvy, Palacký; „Byli jsme před Rakouskem, budeme i po něm“), demonstrace, tábory lidu (1868 až 1871, Říp, Blaník), deklarace českých poslanců (1868). Korunovace v Budíně, v Praze nikdy.

16. 5. 1868Základní kámen Národního divadlaKameny z Řípu, Blaníku, Radhoště, Vyšehradu i z Ameriky; slavnost s 150 tisíci lidmi, Palacký: „V práci a vědění je naše spasení.“ Smetana skládá Libuši. Sbor pro zřízení ND od 1850, architekt Josef Zítek, „generace Národního divadla“ (Aleš, Ženíšek, Myslbek, Schnirch, Hynais).

1871Fundamentální článkyHohenwartova vláda vyjednává s Riegerem trialistické vyrovnání s Čechami (rovnoprávnost, zemská vláda, korunovace); císařský reskript (12. září 1871) slibuje korunovaci. Odpor Uhrů (Andrássy), Němců a Bismarcka: císař couvá (30. října 1871). Největší promarněná příležitost; Češi v pasivní rezistenci (bojkot sněmu a rady do 1879).

1874 až 1879Mladočeši a TaaffeNárodní strana svobodomyslná (mladočeši, 1874, Grégrové, Sladkovský) proti Riegerovým staročechům: aktivní politika místo rezistence. Roku 1879 se Češi vracejí do říšské rady a podporují Taaffeho „železný kruh pravice“ (1879 až 1893); za to drobečky: Stremayrova jazyková nařízení (1880, čeština ve styku s úřady), rozdělení univerzity (1882), čeští ministři (Pražák), Akademie věd (1890, Hlávka).

1881 až 1883Národní divadlo otevřeno, vyhořelo, znovuOtevřeno 11. června 1881 Libuší na počest korunního prince Rudolfa; 12. srpna 1881 vyhořelo (opona Ženíškova zničena). Sbírka vynese milion zlatých za 47 dní; 18. listopadu 1883 znovu otevřeno (Schulz), opona Vojtěcha Hynaise, „Národ sobě“. Stavovské divadlo zůstává německé do 1920; Nové německé divadlo (dnešní Státní opera) 1888.

1882 až 1886Rozdělení univerzity a spor o RukopisyKarlo-Ferdinandova univerzita rozdělena na českou a německou (1882, první rektor Václav Vladivoj Tomek). Masaryk, profesor filozofie (1882), zakládá Athenaeum a s Gebauerem a Gollem vyvrací Rukopisy (1886): „nechceme lež ani ve jménu národa“. Realisté (Masaryk, Kaizl, Kramář). Národopisná výstava (1895).

1891Jubilejní zemská výstavaSto let od výstavy 1791: Průmyslový palác na Výstavišti, Petřínská rozhledna a lanovka, Křižíkova světelná fontána a první elektrická tramvaj (Letná), Hanavský pavilon; Němci výstavu bojkotují. Vrchol české průmyslové sebedůvěry: Škoda (Plzeň, zbrojovka od 1890), ČKD (Kolben 1896), Ringhoffer, Laurin & Klement (1895), Baťa (1894), Poldi (1889), cukrovary, pivovary (Plzeňský Prazdroj 1842, Budvar 1895).

1890 až 1897Punktace, mladočeši, BadeniPunktace (1890, dohoda staročechů s Němci o rozdělení Čech na národní okresy) zničí staročechy: mladočeši vyhrávají volby 1891. Omladina (1893 až 1894, výjimečný stav v Praze). Badeniho jazyková nařízení (1897: úředníci v Čechách musí umět česky) vyvolají německé bouře ve Vídni a Badeni padá; Čechy v obstrukci, národnostní boj vrcholí (Moravský pakt 1905 jako výjimka).

1897 až 1907Strany a všeobecné právoSociální demokracie (1878 v Břevnově, masová od 1890s), agrárníci (1899, Antonín Švehla), národní socialisté (1897, Klofáč), lidovci (1919), Masarykovi realisté (1900). Hilsnerova aféra (1899): Masaryk proti rituální pověře. Volební reforma (26. ledna 1907): všeobecné rovné právo mužů do říšské rady; volby 1907 vyhrávají sociální demokraté a agrárníci, staročeši mizí.

1866 až 1914Zlatý věk kulturySmetana (Má vlast 1874 až 1879, † 1884), Dvořák (Novosvětská 1893, † 1904), Fibich, Janáček (Jenůfa 1904); Neruda (Povídky malostranské 1878), Vrchlický, Zeyer, Sládek, Čech, Bezruč, Sova, Březina; Mánes, Aleš, Brožík, Mucha (Paříž 1895), Preisler, Švabinský, Kupka; Myslbek (sv. Václav 1912), Šaloun (Hus 1915); Obecní dům (1912), Wilsonovo nádraží (1909), první film (Kříženecký 1898). Praha 1910: 224 tisíc obyvatel, s předměstími 600 tisíc.

Politické strany do 1918

Staročeši (Národní strana, 1861, Palacký, Rieger): konzervativní, historické právo.
Mladočeši (1874, Grégr, Sladkovský, Kramář, Kaizl): liberální, aktivní.
Sociální demokraté (1878, Němec, Šmeral, Soukup), agrárníci (1899, Švehla), národní socialisté (1897, Klofáč), katolíci (Šrámek, Morava 1896).
Realisté (1900, Masaryk): malá strana velkého vlivu; Masaryk poslancem 1891 až 1893, 1907 až 1914.

Rakousko-Uhersko v číslech (1910)

51 milionů obyvatel, 11 národů; Němci 24 procent, Maďaři 20, Češi 13 (6,4 milionu, s Moravou a Slezskem), Poláci 10, Rusíni 8, Rumuni, Chorvati, Srbové, Slováci, Slovinci, Italové.
České země: 10 milionů obyvatel (63 procent Češi, 35 Němci), tři pětiny průmyslu Předlitavska, 70 procent cukru, Plzeň, Kladno, Ostrava, Brno, Liberec.
Gramotnost v Čechách 97 procent (nejvyšší v monarchii), povinná škola od 1869 osm let.

Co se plete

František Josef I. nikdy nebyl korunován českým králem, ač to dvakrát slíbil (1861, 1871).
Národní divadlo bylo otevřeno dvakrát: 1881 (vyhořelo) a 1883; základní kámen 1868.
Vyrovnání 1867 bylo rakousko-uherské; české (fundamentálky 1871) ztroskotalo. Dualismus, ne trialismus.
Sokol založili Tyrš a Fügner 1862; první slet 1882. Sokol byl třikrát zakázán (1915, 1941, 1948/1952).

Mezitím ve světě

1861 až 1865 Ústavní Rakousko vzniká v době americké občanské války a sjednocení Itálie; Rusko ruší nevolnictví (1861) třináct let po Rakousku.
1866 až 1871 Hradec Králové a Sedan: Bismarck sjednocuje Německo, Češi přicházejí o vyrovnání; Suez otevřen 1869, Pařížská komuna 1871.
1883 Národní divadlo znovu otevřeno v roce výbuchu Krakatoy, Marxovy smrti a Brooklynského mostu; Nietzsche píše Zarathustru.
1907 Všeobecné právo mužů v Rakousku: Británie a Francie ho mají (jen muži), Německo od 1871; ženy nikde kromě Finska (1906) a Nového Zélandu (1893).

**Národní divadlo (1868 až 1883)**Stavba Josefa Zítka z celonárodních sbírek vyhořela 1881 a byla znovu otevřena 18. listopadu 1883: „Národ sobě“.

**Bitva u Hradce Králové (3. 7. 1866)**Georg Bleibtreu: pruský útok u Chlumu; největší bitva 19. století před Sedanem rozhodla o vyloučení Rakouska z Německa.

**Petřínská rozhledna (1891)**Postavena pro Jubilejní výstavu podle Eiffelovy věže za necelé čtyři měsíce; s lanovkou a Křižíkovou fontánou.

Kapitola 18 · Od roku 1848 do roku 1918

Světová válka a vznik Československa

V srpnu 1914 chtěla většina českých politiků jen víc práv uvnitř Rakouska. Čtyři roky později stálo na jeho troskách Československo. Mezi tím Masaryk s Benešem a Štefánikem přesvědčili Dohodu, legie vybojovaly Zborov a projely Sibiř, doma se hladovělo a Maffie tajně posílala zprávy. Dvacátý osmý říjen 1918 udělali „muži 28. října“ a dav v pražských ulicích.

28. 7. 1914VálkaPo Sarajevu (František Ferdinand a Žofie Chotková, česká hraběnka) mobilizace; z českých zemí narukuje 1,4 milionu mužů, padne 140 tisíc. Čeští politici (Kramář, Švehla) čekají; sociální demokraté loajální. 28. pluk se v Karpatech vzdává Rusům (duben 1915), rozpuštěn, Hašek to zvěční. Persekuce, cenzura, zákaz Sokola (1915).

prosinec 1914Masaryk do exiluProfesor, 64 let, odjíždí přes Itálii do Švýcarska; doma zůstává tajná Maffie (Beneš, Šámal, Rašín, Scheiner, Kramář). Ženevská řeč k výročí Husa (6. července 1915) veřejně vyhlašuje boj proti Rakousku. Beneš prchá v září 1915, Štefánik (astronom, francouzský letec) se přidává. Český komitét zahraniční (listopad 1915), Československá národní rada v Paříži (únor 1916).

1916Rozsudky a Karel I.Kramář a Rašín odsouzeni k smrti za velezradu (3. června 1916), trest změněn na vězení; amnestováni novým císařem Karlem (červenec 1917). František Josef umírá 21. listopadu 1916. Doma Český svaz a Národní výbor (listopad 1916) prohlašují věrnost říši, Masaryk je zoufalý.

17. 5. 1917Manifest českých spisovatelů222 spisovatelů (Jaroslav Kvapil, Alois Jirásek) vyzývá poslance, aby hájili národ, nebo odstoupili. Obrat domácí politiky: Český svaz na říšské radě (30. května 1917) žádá stát Čechů a Slováků v rámci federace. Hladové bouře, stávky, Prostějov (1917, 23 mrtvých).

2. 7. 1917ZborovČeskoslovenská střelecká brigáda (3 500 mužů, Česká družina od 1914) v Kerenského ofenzivě prolamuje rakouské linie u Zborova na Ukrajině, 3 000 zajatců. Vojenský výsledek malý, politický obrovský: Kerenskij povoluje armádní sbor, 40 tisíc zajatců se hlásí. Velí plukovník Trojanov; bojují tu Syrový, Gajda, Švec i vojín Ludvík Svoboda.

6. 1. 1918Tříkrálová deklaraceČeští říšští a zemští poslanci v Obecním domě žádají samostatný stát včetně Slovenska a odmítají brestlitevská jednání bez účasti národů. Wilsonových čtrnáct bodů (8. ledna) mluví jen o autonomii. Generální stávka (22. ledna). Přísaha národa (13. dubna 1918, Jirásek).

květen 1918Legie na SibiřiPo Brestu se sbor (60 tisíc) chce dostat kolem světa do Francie; incident v Čeljabinsku (14. května) a Trockého rozkaz odzbrojit vedou k boji: legie ovládnou magistrálu od Penzy po Vladivostok (léto 1918), berou Kazaň s carským zlatem, Dohoda je uzná za spojeneckou armádu. Rumburská vzpoura doma (21. května, 10 popravených), Pittsburská dohoda (30. května, Masaryk s americkými Slováky: autonomie Slovenska).

červen až říjen 1918Uznání DohodouFrancie uznává Národní radu (29. června), Británie (9. srpna), USA (3. září). Prozatímní vláda v Paříži (14. října: Masaryk, Beneš, Štefánik). Washingtonská deklarace (18. října, Masaryk): nezávislost, republika, práva menšin; Wilson odpovídá Karlovi, že autonomie nestačí. Karlův manifest o federalizaci (16. října) přichází pozdě. Doma Národní výbor československý (13. července, Kramář předsedou), Ženevská jednání (28. až 31. října, Kramář a Beneš).

28. 10. 1918Převrat v PrazeRáno se rozšíří zpráva o Andrássyho nótě (přijetí Wilsonových podmínek); dav na Václavském náměstí to čte jako kapitulaci. Národní výbor (Antonín Švehla, Alois Rašín, Jiří Stříbrný, František Soukup, Vavro Šrobár) přebírá Obilní ústav, místodržitelství a vojenské velitelství; večer Rašín píše první zákon („Samostatný stát československý vstoupil v život“). Bez výstřelu; Isidor Zahradník řeční u sv. Václava, strhávají se orlice.

30. 10. 1918Martinská deklaraceSlovenská národní rada v Turčianském Svätém Martinu se přihlašuje k společnému státu (bez znalosti pražských událostí, Hodža přijede s zprávou). Německé pohraničí vyhlašuje provincie Deutschböhmen a Sudetenland (29. až 30. října), obsazeny armádou do prosince. Karel I. se 11. listopadu vzdává účasti na vládě.

14. 11. 1918Republika a prezidentRevoluční Národní shromáždění sesazuje Habsburky, vyhlašuje republiku a volí Masaryka prezidentem (v nepřítomnosti); Kramář premiérem. Masaryk se vrací přes Paříž a Itálii 21. prosince 1918 (Horní Dvořiště, Praha), Štefánik zahyne při návratu 4. května 1919 u Bratislavy. Obsazení Slovenska (prosinec 1918 až leden 1919), Těšínsko (leden 1919), boje s Maďarskou republikou rad (květen až červen 1919, Slovenská republika rad v Prešově).

1919 až 1920Hranice a mírSaint-Germain (10. září 1919): uznání ČSR, Podkarpatská Rus, hranice s Rakouskem (Valticko, Vitorazsko), Hlučínsko od Německa (Versailles), ochrana menšin. Trianon (4. června 1920): hranice se Slovenskem po Dunaji, Petržalka. Těšínsko rozděleno arbitráží (28. července 1920): Karviná a Bohumín ČSR, Těšín a Bielsko Polsku. Legie se vracejí ze Sibiře přes Vladivostok (do září 1920, 36 lodí).

Legie

Rusko: Česká družina (1914), Zborov (1917), sibiřská anabáze (1918 až 1920), 60 tisíc mužů, velitelé Syrový, Gajda, Čeček, Švec († 1918 sebevražda), Kolčakovo zlato (72 vagonů).
Francie: rota Nazdar (1914, Arras 1915), 21. a 22. pluk (Terron, Vouziers 1918), 10 tisíc mužů.
Itálie: 20 tisíc, Doss Alto (1918); zajaté legionáře Rakušané věšeli jako zrádce.
Celkem asi 100 tisíc legionářů, 5 500 padlých; Legiobanka, Památník na Vítkově (1929 až 1938), legionářský mýtus první republiky.

Kdo je kdo v roce 1918

Zahraniční odboj: Masaryk (prezident), Beneš (ministr zahraničí 1918 až 1935), Štefánik (ministr vojenství, † 1919).
Muži 28. října: Švehla (agrárník), Rašín (mladočech, finance, † 1923 atentát), Stříbrný (nár. soc.), Soukup (soc. dem.), Šrobár (Slovák).
Kramář: první premiér (do 1919), Národní demokracie; Klofáč, Tusar, Šmeral, Hodža, Hlinka.
Karel I. se nevzdal trůnu, jen vlády; 1921 dva pokusy o restauraci v Uhrách, † 1922 Madeira.

Co se plete

Masaryk nebyl v Praze 28. října; převrat udělal Národní výbor, Masaryk byl zvolen 14. 11. a přijel 21. 12.
Slovensko se připojilo 30. října (Martin), ne 28.; Podkarpatská Rus až 1919 (Saint-Germain, americká rada Rusínů).
Zborov byla bitva na Ukrajině v ruské armádě, ne na Sibiři; sibiřská anabáze byla proti bolševikům 1918 až 1920.
Republika byla vyhlášena 14. listopadu (sesazení Habsburků); 28. října vznikl „samostatný stát“ bez určení formy.

Mezitím ve světě

1915 Masarykova ženevská řeč zaznívá dva měsíce po potopení Lusitanie a vstupu Itálie do války; Gallipoli.
2. 7. 1917 Zborov je součástí Kerenského ofenzivy, poslední ruské ofenzivy před říjnovou revolucí; USA jsou tři měsíce ve válce.
1918 Legie na Sibiři zasáhnou do ruské občanské války; americký prezident Wilson kvůli nim souhlasí s intervencí; španělská chřipka zabíjí i v Praze (Egon Schiele ve Vídni).
28. 10. 1918 Téhož dne se bouří námořníci v Kielu (začátek německé revoluce); Polsko vyhlásí nezávislost 11. 11., Jugoslávie 1. 12., Rakousko 12. 11.

**Tomáš Garrigue Masaryk (1850 až 1937)**Zakladatel a první prezident Československa, zvolen 14. listopadu 1918, abdikoval 1935; snímek z americké agentury Bain kolem roku 1918.

Kapitola 19 · Dvacáté století

První republika

Dvacet let demokracie ve střední Evropě, kde ji do roku 1938 všichni sousedé opustili. Stát s 14 miliony obyvatel a šesti národy, desátou průmyslovou výrobou světa, Masarykem na Hradě a Pětkou v pozadí, s Baťou, Čapkem a Voskovcem s Werichem, ale i s třemi miliony Němců, kteří v něm nikdy nechtěli být, a s krizí, která je přivedla k Henleinovi.

1919Rašín, půda, osmihodinovkaMěnová odluka (25. února až 9. března 1919): kolkování bankovek, polovina zadržena, koruna československá; Rašínova deflační politika udělá z koruny stabilní měnu. Osmihodinová pracovní doba (prosinec 1918), zákon o pozemkové reformě (16. dubna 1919): zábor nad 150 ha orné půdy, 4 miliony hektarů. Obecní volby (červen 1919): sociální demokraté vítězí, Tusarova vláda.

29. 2. 1920ÚstavaNárodní shromáždění (nevolené) přijímá ústavní listinu: parlamentní republika, dvoukomorové shromáždění (Poslanecká sněmovna 300, Senát 150), prezident na 7 let (Masaryk výjimka), poměrný systém, volební právo od 21 let včetně žen, jazykový zákon (československý jazyk, menšiny s 20 procenty mají práva). První parlamentní volby 18. dubna 1920: sociální demokracie 25 procent, Němci volí německé strany.

1920 až 1921Pětka, KSČ, Malá dohodaPokus levice o generální stávku (prosinec 1920, Lidový dům) selhává; komunisté zakládají KSČ (14. až 16. května 1921, Šmeral). Pětka: neformální dohoda pěti stran (Švehla, Rašín, Bechyně, Šrámek, Stříbrný) řídí parlament za úřednických vlád. Malá dohoda s Jugoslávií a Rumunskem (1920 až 1921, proti Maďarsku), spojenectví s Francií (1924).

5. 1. 1923Atentát na RašínaMinistr financí zastřelen anarchokomunistou Josefem Šoupalem před domem v Žitné ulici, umírá 18. února. Zákon na ochranu republiky (březen 1923). Švehlova všenárodní koalice (1922 až 1926) a Hrad (Masaryk, Beneš) versus pravice (Kramář).

1924 až 1929Zlatá létaKonjunktura: Baťa ve Zlíně (1928: 15 tisíc zaměstnanců, milion párů týdně, Baťov, Batanagar), Škoda, ČKD, Tatra (T11, T87), Aero, Sokol slet 1926, pražské letiště Kbely (1919), Radiojournal (1923), Barrandov (ateliéry 1933). Kultura: Devětsil, Osvobozené divadlo (1927, V+W), Čapkovi, Hašek (Švejk 1921 až 1923), Kafka († 1924), Nezval, Seifert, Vančura, Mucha (Slovanská epopej 1928), Gočár, Janák, Loos (Müllerova vila 1930).

1926 až 1929Panská koalice a Němci ve vláděŠvehlova občanská koalice (1926 až 1929) bez socialistů, s německými agrárníky a křesťanskými sociály (Spina, Mayr-Harting): „aktivismus“, Němci ve vládě do 1938. Hlinkova ľudová strana ve vládě (1927), Tukova aféra (1929). Masaryk zvolen potřetí (1927) i hlasy německých stran.

1929Svatováclavské miléniumDostavba katedrály sv. Víta po 585 letech (28. září 1929, Kamil Hilbert), tisíc let od smrti sv. Václava (podle tehdejšího datování 929). Památník osvobození na Vítkově (1929 až 1938). Vrchol republiky před krizí: 14,7 milionu obyvatel, Praha milionová (1922 Velká Praha).

1930 až 1934KrizeVývoz klesá o 70 procent, průmysl na 60 procent; nezaměstnaných z 100 tisíc (1929) na 920 tisíc (únor 1933), skutečně přes milion; nejhůř pohraničí (sklo, textil, Krkonoše, Krušné hory) a Podkarpatsko. Stávka mostecká (1932), střelba v Duchcově a Frývaldově (1931). Devalvace koruny (1934), obilní monopol, Národní sjednocení (Kramář, Stříbrný) a fašisté (Gajda, Židenice 1933) na okraji.

1933 až 1935HenleinPo Hitlerově nástupu se německé nacionální strany (DNSAP, DNP) rozpouštějí (říjen 1933); tělocvikář Konrad Henlein zakládá Sudetendeutsche Heimatfront (1. října 1933), od 1935 Sudetoněmecká strana (SdP). Ve volbách 19. května 1935 získá 15,2 procent, nejvíc hlasů ze všech stran (agrárníci mají víc mandátů). Financovaná z Berlína od 1935, program „autonomie“, pak rozbití.

1935Spojenectví se SSSR a Beneš prezidentemSmlouva o vzájemné pomoci se SSSR (16. května 1935), vázaná na plnění francouzského závazku. Masaryk (85 let, po mrtvici) abdikuje 14. prosince 1935; Beneš zvolen 18. prosince (i s hlasy ľudáků a komunistů, proti Němcovi). Hodža premiérem (1935 až 1938), první Slovák. Masaryk umírá v Lánech 14. září 1937.

1936 až 1938ObranaZákon na obranu státu (1936), pohraniční opevnění (1935 až 1938, 264 těžkých objektů, 10 tisíc lehkých, 10 miliard korun), zbrojní výroba (Škoda, Zbrojovka Brno, Bren), Avia B-534. Armáda 1938: 1,1 milionu mužů po mobilizaci, 42 divizí; tanky LT-35 a LT-38 pak slouží Wehrmachtu. X. všesokolský slet (červenec 1938) jako manifestace odhodlání.

Republika v číslech (1930)

14,7 milionu obyvatel: „Čechoslováci“ 9,7 (Češi 7,4, Slováci 2,3), Němci 3,2 (22 procent), Maďaři 0,7, Rusíni 0,55, Židé 0,35 (podle národnosti 0,2), Poláci 0,1.
140 tisíc km², sedmý stát Evropy; Praha 850 tisíc, Brno 265, Ostrava 125, Bratislava 125.
Průmysl: 40 procent zaměstnanců (Čechy), 2 procenta (Podkarpatsko); vývoz: sklo, textil, obuv, stroje, cukr, zbraně (třetí největší vývozce zbraní 1930s).
Volby: 1920, 1925, 1929, 1935; strany: agrárníci (Švehla, Hodža), sociální demokraté, národní socialisté (Beneš, Klofáč), lidovci (Šrámek), KSČ (Gottwald od 1929), národní demokraté (Kramář), ľudáci (Hlinka), německé strany.

Vlády a premiéři

Kramář (1918 až 1919), Tusar (1919 až 1920), Černý (úřednická, 1920 až 1921), Beneš (1921 až 1922), Švehla (1922 až 1926, 1926 až 1929), Černý (1926), Udržal (1929 až 1932), Malypetr (1932 až 1935), Hodža (1935 až 1938), Syrový (1938).
„Hrad“: Masaryk, Beneš a jejich okruh (Čapek, Peroutka, Šámal); moc nad zahraniční politikou, armádou a veřejným míněním.
Pětka, později Šestka a Osmička: vedení koalice mimo parlament.

Co se plete

„Sudety“ jako název pohraničí je z 1900s; před tím jen pohoří. Němci žili v pohraničí od 13. století a nebyli „Sudetští“ Němci, ale Češi německého jazyka podle úřadů.
Masaryk byl zvolen čtyřikrát (1918, 1920, 1927, 1934); abdikoval 1935; není pravda, že vládl do smrti.
Republika nebyla „ostrov demokracie“ bezchybný: zákon na ochranu republiky, cenzura komunistů, sociální napětí; ale volby byly svobodné do konce.
Baťa nebyl ve Zlíně od 1928, ale od 1894 (Tomáš, Antonín, Anna); Tomáš zahynul 1932 při letecké nehodě v Otrokovicích, vedl Jan Antonín.

Mezitím ve světě

1920 Ústava ČSR přijata v roce Trianonu, Společnosti národů a volebního práva žen v USA; ve stejném roce zaniká Rakousko-Uhersko formálně (Saint-Germain platí).
1923 Rašín zastřelen v roce Hitlerova pivního puče, německé hyperinflace a okupace Porúří; Mussolini rok u moci.
1929 Dostavba katedrály tři týdny před krachem na newyorské burze (24. října).
1935 Henleinův úspěch a smlouva se SSSR v roce norimberských zákonů, italského útoku na Habeš a saarského plebiscitu.

**Baťův mrakodrap ve Zlíně (1938)**Sedmnáctipatrová správní budova Vladimíra Karfíka s pojízdnou kanceláří ve výtahu; symbol prvorepublikového průmyslu.

Kapitola 20 · Dvacáté století

Mnichov, Protektorát a odboj

Od Anschlussu k osvobození: sedm let, během nichž republika ztratila pohraničí, pak samostatnost, pak Slovensko a Podkarpatsko, a nakonec 360 tisíc lidí. Heydrich, Lidice, Terezín, ale i Anthropoid, londýnský exil, legie na Dukle, Slovenské národní povstání a Pražské povstání. Kvízy se ptají na data a jména; tady jsou.

Pohraničí odstoupené po Mnichovské dohodě v říjnu 1938 Německu (červeně) a Těšínsko zabrané Polskem (zeleně). Obrys je schematický; republika ztratila 29 tisíc km² a všechna pohraniční opevnění.

1938: jaroOd Anschlussu ke Karlovým VarůmPo připojení Rakouska (12. března) jsou Čechy z tří stran obklopeny. Henlein na sjezdu v Karlových Varech (24. dubna) žádá osm bodů: autonomii, „německý světový názor“, náhradu škod od 1918. Obecní volby (květen až červen): SdP 90 procent německých hlasů. Částečná mobilizace (20. až 21. května) po zprávách o pohybu německých vojsk; Hitler stanoví útok na 1. října.

1938: léto a záříRunciman, Godesberg, mobilizaceLord Runciman „zprostředkovává“ (srpen), Beneš nabízí čtvrtý plán (téměř vše), SdP odmítá a spouští puč (12. až 13. září), který armáda potlačí; Henlein prchá. Chamberlain u Hitlera v Berchtesgadenu (15. září) a Godesbergu (22. září), britsko-francouzské ultimátum ČSR (19. až 21. září: odstoupit území s více než 50 procenty Němců), Hodžova vláda padá, Syrový premiér, všeobecná mobilizace (23. září, 1,1 milionu).

29. až 30. 9. 1938MnichovHitler, Mussolini, Chamberlain a Daladier podepisují po půlnoci dohodu; čs. zástupci (Mastný, Masařík) čekají ve vedlejší místnosti. Odstoupení pěti pásem 1. až 10. října, 29 tisíc km², 3,6 milionu obyvatel (z toho 730 tisíc Čechů), opevnění, Liberec, Cheb, Opava. Vláda přijímá 30. září („o nás bez nás“). Polsko bere Těšínsko (2. října), Vídeňská arbitráž (2. listopadu) dává Maďarsku jižní Slovensko a Podkarpatsko s Košicemi. Zbývá 99 tisíc km² a 10 milionů.

říjen 1938 až březen 1939Druhá republikaBeneš abdikuje (5. října), odlétá do Londýna (22. října). Autonomie Slovenska (6. října, Tiso) a Podkarpatské Rusi; Česko-Slovensko. Emil Hácha prezidentem (30. listopadu), Beranova vláda, zmocňovací zákon, zákaz KSČ, dvě strany (Národní jednota, Strana národní práce), antisemitismus, „kulturní zúčtování“ s první republikou. Uprchlíci z pohraničí (150 tisíc).

14. až 16. 3. 1939OkupaceSlovenský sněm vyhlašuje samostatný stát (14. března, Tiso, na Hitlerovu výzvu). Hácha v Berlíně v noci na 15. března po Göringově hrozbě bombardování Prahy „vkládá osud národa do rukou vůdce“ (kolabuje, oživen injekcí). Wehrmacht od 6 hodin ráno ve sněhu; Místek se brání (kapitán Pavlík). Hitler na Hradě (15. března večer), 16. března výnos o Protektorátu Čechy a Morava; Podkarpatsko obsazuje Maďarsko (Karpatská Ukrajina bojuje den).

1939 až 1941Protektorát za NeurathaŘíšský protektor Konstantin von Neurath, státní tajemník K. H. Frank, státní prezident Hácha, vláda Eliáš (1939 až 1941, napojený na odboj, popraven 1942). Vlastní měna, pošta, četnictvo, ale říšské zákony; Židé pod norimberské zákony (červen 1939), arizace, Němci v pohraničí říšští občané. Demonstrace 28. října 1939 (Opletal), 17. listopadu 1939: uzavření vysokých škol, 9 popravených, 1 200 do Sachsenhausenu. Odboj: Obrana národa, ÚVOD, Petiční výbor Věrni zůstaneme, komunisté od 1941; vysílačky, Tři králové (Balabán, Mašín, Morávek).

1940 až 1941Exil v LondýněBeneš vytváří prozatímní vládu (21. července 1940, Šrámek premiér), uznanou Británií (1940, plně 1941), SSSR a USA (1941); Státní rada, Ingr, Ripka. Čs. letci v bitvě o Británii (310., 311., 312., 313. peruť, Josef František 17 sestřelů), pěší prapor v Tobruku (1941, Klapálek), v SSSR Svobodův prapor v Buzuluku (1942). Teorie kontinuity: Mnichov neplatný od počátku (Británie uzná 1942, Francie 1944).

27. 9. 1941 až 1942HeydrichZastupující říšský protektor Reinhard Heydrich (šéf RSHA): stanné právo (do ledna 1942, 400 popravených včetně Eliáše), rozbití odboje, „cukr a bič“ pro dělníky, plán germanizace („poloviční Češi ponemčit, druhou půlku vystěhovat nebo zlikvidovat“). Transporty Židů od 16. října 1941 (Lodž), Terezín ghetto od 24. listopadu 1941 (Aufbaukommando), 80 tisíc českých Židů zavražděno.

27. 5. 1942AnthropoidParašutisté Jozef Gabčík (Slovák) a Jan Kubiš (vysazeni 29. prosince 1941 z Londýna) útočí v zatáčce v Libni (Sten se zasekl, granát); Heydrich umírá 4. června. Stanné právo, 1 585 popravených, Lidice (10. června: 173 mužů zastřeleno, ženy Ravensbrück, děti Chełmno, obec srovnána), Ležáky (24. června). Sedm parašutistů (Gabčík, Kubiš, Opálka, Valčík, Bublík, Hrubý, Švarc) padne po zradě Karla Čurdy v kostele sv. Cyrila a Metoděje v Resslově ulici 18. června 1942. Následuje Daluege, pak Frick (1943).

1943 až 1944Obrat a SlovenskoBeneš v Moskvě podepisuje smlouvu se SSSR (12. prosince 1943) a jedná s Gottwaldem: budoucí Národní fronta. 1. čs. samostatná brigáda u Kyjeva (listopad 1943, Sokolovo březen 1943, první boj, Otakar Jaroš). Slovenské národní povstání (29. srpna 1944, Banská Bystrica, generálové Golian a Viest, 60 tisíc vojáků a partyzánů), potlačeno 27. října, partyzáni do konce války. Karpatsko-dukelská operace (8. září až 28. října 1944): Svobodův sbor, 6. října na území ČSR, 85 tisíc sovětských a 6 500 čs. ztrát.

1945: leden až dubenFronta v českých zemíchPochody smrti, transporty do Terezína (tyfus), bombardování Prahy (14. února, omylem, 700 mrtvých), Plzně, Brna, Ostravy. Rudá armáda: Ostravská operace (10. března až 5. května, Ostrava 30. dubna), Bratislavsko-brněnská (Brno 26. dubna), Malinovskij, Jeremenko, Koněv; Američané (Patton) od 18. dubna: Aš, Cheb, Plzeň (6. května), demarkační linie Karlovy Vary – Plzeň – České Budějovice. Košický vládní program (5. dubna: vláda Fierlinger, Národní fronta, znárodnění, odsun). Partyzáni (Jan Kozina, Jermak), Přerovské povstání (1. května).

5. až 9. 5. 1945Pražské povstáníZačíná 5. května (rozhlas, 12:33 „Voláme českou policii“), Česká národní rada (Pražák, Smrkovský), 1 600 barikád. Schörnerova vojska útočí (Pankrác, masakry); vlasovci (1. divize ROA, Buňačenko) 6. až 7. května pomáhají a odcházejí; Američané stojí v Plzni (Eisenhower nesmí dál). Kapitulace německé posádky (8. května, Toussaint), Rudá armáda v Praze 9. května ráno (Koněv, 1. ukrajinský front). Asi 1 700 padlých povstalců, 300 vlasovců, přes 600 sovětských vojáků. Poslední boje u Milína (11. až 12. května). Beneš v Praze 16. května.

Ztráty a oběti 1938 až 1945

Celkem asi 340 až 360 tisíc občanů ČSR: Židé asi 265 tisíc (z českých zemí 80 tisíc, ze Slovenska 70 tisíc, z Podkarpatska 100 tisíc), Romové asi 5 až 6 tisíc (z českých zemí, tábory Lety a Hodonín), političtí vězni a popravení 40 až 50 tisíc, vojáci 10 tisíc, povstání 1945 asi 8 tisíc.
Terezín: ghetto 155 tisíc lidí (35 tisíc zemřelo tam, 87 tisíc deportováno, 3 600 přežilo z transportů); Malá pevnost (gestapo, 32 tisíc vězňů, 2 600 mrtvých); „Vůdce daroval Židům město“ (film 1944, Červený kříž).
Nucené nasazení v Říši: 400 až 600 tisíc Čechů (ročník 1921, 1924). Popravy: Kobylisy, Pankrác (sekyrárna, 1 075 sťatých), Mauthausen (čeští odbojáři, Lidice).

Odboj a exil: kdo je kdo

Londýn: Beneš, Šrámek, Jan Masaryk (rozhlas), Ripka, Ingr, Moravec (zpravodajství); Moskva: Gottwald, Slánský, Kopecký, Nejedlý, Svoboda.
Domácí odboj: Obrana národa (Vojcechovský, Bílý), ÚVOD, PVVZ (Krajina), R3 (1944), komunistické ÚV (Fučík, Reportáž psaná na oprátce), Tři králové; parašutisté (Anthropoid, Silver A, Out Distance, Bioscop).
Kolaborace: Moravec (ministr školství), Vlajka, Kuratorium, Hácha (vězněn, † 27. 6. 1945); Slovenský stát: Tiso (popraven 1947), Tuka, Mach.
Vojáci: 88 tisíc v zahraničních armádách (SSSR 60 tisíc včetně Rusínů a Slováků, Británie 12 tisíc, Francie 11 tisíc, Blízký východ).

Co se plete

Mnichov podepsali čtyři (bez ČSR a SSSR); Beneš „nebojoval“, protože Francie i Británie odmítly a Polsko s Maďarskem se přidaly; debata trvá.
Heydrich byl zastupující protektor (Neurath formálně do 1943); zemřel 4. června na otravu krve, ne na místě.
Lidice nebyly „Heydrichův rozkaz“, ale Hitlerův a Frankův po jeho smrti; Ležáky zničeny kvůli vysílačce Silver A (Libuše).
Praha byla osvobozena 9. května Rudou armádou, ale povstání kapitulaci vyjednalo 8. května; Američané v Plzni 6. května nesměli dál kvůli dohodě.

Mezitím ve světě

1938 Mnichov je vrchol appeasementu; sedm týdnů po něm křišťálová noc (9. listopadu). Roosevelt Chamberlainovi: „Good man.“ Churchill: „Měli jste na výběr mezi hanbou a válkou; zvolili jste hanbu a budete mít válku.“
15. 3. 1939 Okupace Prahy obrací britské mínění: Chamberlain dává záruky Polsku (31. března); válka za půl roku.
1942 Anthropoid je jediný úspěšný atentát na vysokého nacistu; Lidice se stávají světovým symbolem (města v Mexiku, Brazílii, USA přejmenována), Wannsee bylo v lednu.
1945 Pražské povstání je poslední velké povstání v Evropě; kapitulace Německa v Remeši (7. května) a Berlíně (8. května); Praha je poslední dobytá metropole.

**Mnichov, 29. 9. 1938**Chamberlain, Daladier, Hitler a Mussolini před podpisem dohody o odstoupení pohraničí; československá delegace čekala v předsíni.

**Hácha u Hitlera, noc na 15. 3. 1939**Prezident Hácha v Berlíně pod nátlakem souhlasí s okupací; ráno vstupuje Wehrmacht do Čech a na Moravu.

**Reinhard Heydrich (1904 až 1942)**Zastupující říšský protektor od září 1941, architekt „konečného řešení“; zemřel 4. června 1942 po útoku parašutistů.

**Heydrichův vůz po útoku (27. 5. 1942)**Mercedes v libeňské zatáčce po výbuchu Kubišova granátu; operace Anthropoid Jozefa Gabčíka a Jana Kubiše.

**Pomník lidickým dětem**Sousoší Marie Uchytilové připomíná 82 dětí zavražděných po vyhlazení obce 10. června 1942.

**Terezín, Malá pevnost**Brána věznice gestapa s nápisem Arbeit macht frei; ve městě bylo ghetto pro 150 tisíc Židů, z nichž přežilo jen několik tisíc.

**Dukelský průsmyk (říjen 1944)**Památník na místě, kde 6. října 1944 vstoupil 1. čs. armádní sbor na území republiky; boje stály 85 tisíc sovětských a 6 500 čs. ztrát.

**Pražské povstání (květen 1945)**Barikády v pražských ulicích 5. až 9. května 1945; padlo asi 1 700 povstalců.

Kapitola 21 · Dvacáté století

Třetí republika a únor 1948

Tři roky mezi osvobozením a převratem: obnovený stát bez Podkarpatské Rusi, bez tří milionů Němců a bez opozice. Národní fronta, dekrety, znárodnění, volby, které komunisté vyhráli, Marshallův plán, který nesměli přijmout, a únor 1948, kdy demise dvanácti ministrů skončila jinak, než zamýšleli. Jan Masaryk pod oknem Černínského paláce zavírá kapitolu.

4. 4. 1945Košická vláda a Národní frontaVláda Zdeňka Fierlingera (sociální demokrat, prosovětský) jmenována v Košicích; program z 5. dubna: Národní fronta Čechů a Slováků (KSČ, KSS, sociální demokraté, národní socialisté, lidovci, Demokratická strana; agrárníci a národní demokraté zakázáni), národní výbory, znárodnění, odsun, orientace na SSSR. Komunisté drží vnitro (Nosek), zemědělství (Ďuriš), informace (Kopecký); Svoboda obranu.

květen až srpen 1945Divoký odsunSpontánní i organizované vyhánění Němců: pochod z Brna (30. až 31. května, 1 700 mrtvých), Postoloprty (763 zastřelených), Ústí nad Labem (31. července, po výbuchu v Krásném Březně), Přerov (Švédské šance, 265 karpatských Němců); asi 660 tisíc vyhnáno do srpna, 15 až 30 tisíc mrtvých (německé odhady vyšší). Revoluční gardy, internační tábory. Postupim (2. srpna 1945) odsun schvaluje.

1945Dekrety prezidenta republiky143 dekretů (Beneš v Londýně od 1940, doma do 28. října 1945, kdy zasedá Prozatímní národní shromáždění): o národní správě (květen), retribuci (velký dekret 19. června, mimořádné lidové soudy, K. H. Frank popraven 22. května 1946, Tiso 1947), o konfiskaci německého a maďarského majetku (21. června), o ztrátě občanství Němců a Maďarů (2. srpna), znárodnění dolů, bank, pojišťoven a podniků nad 500 zaměstnanců (24. října 1945, 60 procent průmyslu). Národní výbory místo samosprávy.

29. 6. 1945Podkarpatská Rus SSSRSmlouva v Moskvě postupuje Podkarpatskou Rus Sovětskému svazu (Zakarpatská Ukrajina); 20 tisíc obyvatel volí ČSR. Sovětská armáda odchází z ČSR do prosince 1945 (i americká). Slovensko získává Slovenskou národní radu, „asymetrie“ (české země bez vlastních orgánů).

leden až říjen 1946Organizovaný odsunPodle Postupimi transporty do amerického (1,4 milionu) a sovětského (800 tisíc) pásma Německa; celkem s divokým odsunem asi 3 miliony. Zůstává 200 tisíc (antifašisté, specialisté, smíšená manželství). Pohraničí osídlují Češi z vnitrozemí, volyňští Češi, Slováci, Romové; třetina vsí zaniká. Odsun Maďarů ze Slovenska se nezdaří (výměna obyvatel 1947, „reslovakizace“).

26. 5. 1946VolbyPoslední svobodné volby na 44 let: KSČ 40,2 procenta v Čechách, 34,5 na Moravě, celostátně 38 procent (114 mandátů z 300); národní socialisté 18, lidovci 16, sociální demokraté 13; na Slovensku Demokratická strana 62 procent nad KSS 30. Gottwald premiérem (2. července), Beneš znovu prezidentem (19. června). Dvouletka (1947 až 1948), ústavodárné shromáždění.

červenec 1947Marshallův plán odmítnutVláda 4. července jednomyslně přijímá pozvání do Paříže; Stalin 9. července v Moskvě Gottwalda, Masaryka a Drtinu donutí odvolat („jel jsem do Moskvy jako ministr, vracím se jako Stalinův pacholek“, Masaryk). Sucho, neúroda, milionářská dávka (spor), sovětské obilí. Komunisté cílí na 51 procent ve volbách 1948 a připravují bezpečnost.

podzim 1947NapětíKrabičkový atentát (září 1947: bomby ministrům Masarykovi, Drtinovi, Zenklovi; stopa vede ke komunistům z Krčmaně), slovenská krize (spiknutí proti Demokratické straně, listopad 1947, Husák), Kominforma (září 1947) žádá tvrdý kurz. Sociální demokraté v Brně (listopad) volí Laušmana proti Fierlingerovi. SNB očišťována od nekomunistů.

13. až 20. 2. 1948KrizeVláda 13. února nařizuje zrušit převelení osmi nekomunistických velitelů SNB; Nosek neuposlechne. Dvanáct ministrů tří stran (národní socialisté, lidovci, slovenští demokraté) podává 20. února demisi v naději, že Beneš ji nepřijme a vypíše volby; sociální demokraté a Jan Masaryk se nepřidají, takže vláda má většinu. Chyba v počtech.

21. až 25. 2. 1948ÚnorGottwald na Staroměstském náměstí (21. února) žádá přijetí demise a doplnění vlády; akční výbory Národní fronty čistí úřady, Lidové milice (15 tisíc ozbrojených dělníků) v ulicích, sjezd závodních rad (22. února), generální stávka (24. února, 2,5 milionu). Sovětský náměstek Zorin v Praze. Studenti pochodují na Hrad (25. února, rozehnáni). Beneš 25. února v 16:30 demisi přijímá a jmenuje Gottwaldovu vládu s Masarykem a Fierlingerem; „obrozená Národní fronta“.

10. 3. 1948Jan MasarykMinistr zahraničí nalezen mrtvý pod oknem koupelny Černínského paláce. Sebevražda podle vyšetřování 1948 a 1968; vražda podle vyšetřování 2004 (soudní znalec Straus: poloha těla), případ znovu odložen 2021. Pohřeb 13. března, 200 tisíc lidí. Zahraniční politika se řídí z Moskvy (Clementis, popraven 1952).

květen až září 1948Konec BenešeÚstava 9. května („lidově demokratická“, Beneš nepodepíše), volby 30. května s jednotnou kandidátkou (89,2 procenta, bílé lístky), Beneš abdikuje 7. června, Gottwald prezidentem 14. června, Zápotocký premiérem. XI. všesokolský slet (červen až červenec) demonstruje proti („nedáme si diktovat, koho máme milovat“), Sokol rozpuštěn. Beneš umírá 3. září 1948 v Sezimově Ústí; pohřeb je poslední velká nekomunistická manifestace. Do roku 1948 odchází první vlna emigrace (60 tisíc).

Proč komunisté vyhráli

Osvobození Rudou armádou, Mnichov jako zrada Západu, smlouva 1943, SSSR jako ochrana proti Německu.
Národní fronta bez opozice: pravicové strany zakázány, každá vláda povinně koaliční, parlament schvaloval jen.
Klíčové resorty: vnitro (SNB, StB od 1945), zemědělství (rozdělování půdy po Němcích), informace, odbory (ÚRO, Zápotocký), armáda (Svoboda, obranné zpravodajství Reicin).
Sociální nálada: znárodnění a pozemková reforma populární, 1,3 milionu členů KSČ (1948), nejmasovější strana.
Chyby demokratů: demise bez plánu, spoléhání na Beneše, žádná mobilizace ulice.

Tři roky v datech

1945: 5. 4. Košice, 9. 5. Praha, 16. 5. Beneš, 29. 6. Podkarpatsko, 2. 8. Postupim, 24. 10. znárodnění, 28. 10. Prozatímní shromáždění.
1946: leden až říjen odsun, 22. 5. Frank popraven, 26. 5. volby, 2. 7. Gottwald premiér.
1947: 18. 4. Tiso popraven, 4. až 9. 7. Marshall, září Krabičky a Kominforma, listopad slovenská krize.
1948: 20. 2. demise, 25. 2. Únor, 10. 3. Masaryk, 9. 5. ústava, 30. 5. volby, 7. 6. abdikace, 14. 6. Gottwald, 3. 9. Beneš †.

Co se plete

Únor 1948 nebyl puč v technickém smyslu: vláda vznikla ústavně na základě demise; byl to převrat vynucený nátlakem ulice a milic.
Beneš dekrety nepodepsal sám jako diktátor; ratifikovalo je Prozatímní národní shromáždění (1946). Odsun schválila Postupim.
Jan Masaryk byl syn T. G. Masaryka, ne bratr; nestraník, zůstal ve vládě i po únoru.
Komunisté ve volbách 1946 nezískali většinu (38 procent), ale byli nejsilnější; na Slovensku prohráli.

Mezitím ve světě

1945 až 1946 Odsun Němců probíhá i z Polska (7 milionů) a Maďarska; Norimberk soudí, OSN zasedá, Churchill mluví ve Fultonu o železné oponě (březen 1946).
1947 Marshallův plán odmítá s ČSR i Polsko; Trumanova doktrína (březen), Indie (srpen), Kominforma (září): studená válka začíná.
únor 1948 Únor vyděsí Západ: Bruselský pakt (17. března), Berlínská blokáda (červen), NATO za rok. Stalin téhož roku vyloučí Tita.
1948 Vznik Izraele (14. května, s čs. zbraněmi z Brna), Gándhí zavražděn (leden), Orwell dopisuje 1984.

**Klement Gottwald (1896 až 1953)**Předseda vlády od 1946, po únoru 1948 prezident; za jeho vlády proběhly politické procesy a popravy.

Kapitola 22 · Dvacáté století

Komunismus: od Gottwalda k Pražskému jaru

Dvacet let od února do srpna: procesy a popravy, kolektivizace, měnová reforma, Stalinův pomník, ČSSR, pomalé tání, nová vlna, Pražské jaro a tanky. Země, která byla průmyslovou špičkou, se stala sovětským satelitem s plánovanou ekonomikou; když se ji Dubček pokusil reformovat, přijelo půl milionu vojáků.

1948 až 1949Upevnění mociAkční výbory propouštějí desetitisíce, státní soud a zákon 231/1948 na ochranu republiky, tábory nucených prací (1948 až 1954, 22 tisíc lidí), StB, Pomocné technické prapory (1950 až 1954, 60 tisíc „politicky nespolehlivých“ vojáků). Únorové znárodnění rozšířeno na podniky nad 50 zaměstnanců, pak vše; první pětiletka (1949), RVHP (leden 1949). Odchod do exilu přes hranice, Rádio Svobodná Evropa (1951, Mnichov), Král Šumavy (Josef Hasil), bratři Mašínové (1951 až 1953).

1949 až 1950CírkevČíhošťský zázrak (prosinec 1949, farář Toufar umučen 1950), zákon o dozoru nad církvemi (1949), internace arcibiskupa Berana (1949 až 1963), Akce K (13. až 14. dubna 1950: 219 klášterů, 2 400 řeholníků internováno), Akce Ř (řeholnice, 1950), procesy s biskupy, tajně svěcení biskupové. Katolická církev nejpronásledovanější; rehabilitace až 1968 a 1990.

27. 6. 1950Milada HorákováProces s „vedením záškodnického spiknutí“ (31. května až 8. června 1950, vykonstruovaný, s sovětskými poradci): Horáková (národní socialistka, vězeň Terezína), Záviš Kalandra, Jan Buchal, Oldřich Pecl popraveni na Pankráci navzdory Einsteinovi, Churchillovi, Eleanor Rooseveltové. Celkem 248 politických poprav (1948 až 1960), 200 tisíc odsouzených, 4 500 zemřelých ve vězení; Jáchymov, Příbram, Leopoldov, Mírov, Bory (uranové doly).

1949 až 1960KolektivizaceZákon o JZD (1949), „kulaci“ (statkáři nad 20 ha) tlačeni dodávkami, Akce Kulak (1951 až 1953: 3 000 rodin vystěhováno), Babice (červenec 1951: vražda tří funkcionářů, 11 popravených, provokace StB). Do 1960 90 procent půdy v JZD a státních statcích; soukromí zemědělci zbývají v horách. Vesnice ztrácí strukturu, výroba klesá.

3. 12. 1952Proces se SlánskýmGenerální tajemník Rudolf Slánský (zatčen listopad 1951) a 13 spoluobžalovaných (11 Židů, „sionismus“, „titoismus“): Clementis, Frejka, Geminder, Reicin, Šling, London (Doznání), Löbl, Hajdů. Rozsudky 27. listopadu 1952: 11 popravených (3. prosince), popel rozsypán na silnici u Prahy. Stalin režíruje z Moskvy; Gottwald podepisuje. Následují procesy s „buržoazními nacionalisty“ (Husák 1954, doživotí) a s generály.

1. 6. 1953Měnová reformaGottwald umírá 14. března 1953 (zápal plic po Stalinově pohřbu), Zápotocký prezidentem (21. března), Široký premiérem, Novotný prvním tajemníkem (září 1953). Zápotocký 30. května: „měna je pevná“; 1. června výměna 5:1 (mzdy, 300 Kčs na osobu) a 50:1 (úspory, hotovost), zrušení lístků. Stávky ve 130 podnicích, povstání v Plzni (Škodovka, 20 tisíc lidí, radnice, Masarykův pomník stržen): 2 000 zatčených. Přídělový systém končí.

1955 až 1962Stalinův pomníkNejvětší skupinové sousoší v Evropě na Letné (Otakar Švec, sebevražda před odhalením; 15,5 m, 17 tisíc tun) odhaleno 1. května 1955, „fronta na maso“. Chruščovův tajný projev (únor 1956) v ČSSR jen opatrně, Barákova komise (1955 až 1957) rehabilitace odkládá; Maďarsko 1956 režim přežije bez otřesu. Pomník odstřelen v listopadu 1962. První spartakiáda (1955, Strahov), Laterna magika (Expo 58 Brusel, zlatá medaile).

11. 7. 1960ČSSRSocialistická ústava: vedoucí úloha KSČ (článek 4), vybudovaný socialismus, název Československá socialistická republika, nový znak (lev s hvězdou, Slováci s vatrou), Slovensko bez sboru pověřenců. Novotný prezident (od 19. listopadu 1957) i první tajemník. Kraje reorganizovány (10 krajů), amnestie 1960 (7 tisíc politických vězňů). Hospodářský propad 1961 až 1963 (třetí pětiletka zrušena).

1963 až 1967TáníRehabilitace Kolderovou komisí (1963, Slánský částečně), Husák propuštěn (1960), kafkovská konference v Liblici (1963), Šikova ekonomická reforma (1965 až 1967: trh a podniková samostatnost), nová vlna filmu (Forman: Černý Petr, Lásky jedné plavovlásky, Hoří, má panenko; Menzel: Ostře sledované vlaky, Oscar 1968; Kadár a Klos: Obchod na korze, Oscar 1966; Chytilová, Němec, Passer), Semafor (Suchý, Šlitr), Divadlo Na zábradlí (Havel: Zahradní slavnost 1963), Kundera (Žert 1967), Literární noviny, IV. sjezd spisovatelů (červen 1967, Vaculík, Kundera, Kohout proti cenzuře), strahovské události (31. října 1967, studenti „Chceme světlo“).

5. 1. 1968DubčekÚstřední výbor po Brežněvově „eto vaše dělo“ odvolává Novotného z funkce prvního tajemníka; zvolen Alexander Dubček (Slovák, vyrostl v SSSR, „socialismus s lidskou tváří“). Novotný abdikuje jako prezident 22. března, Ludvík Svoboda prezidentem 30. března; Černík premiérem, Smrkovský předsedou sněmovny, Kriegel, Šik, Císař. Akční program KSČ (5. dubna): federace, rehabilitace, cestování, ekonomická reforma, pluralita uvnitř Národní fronty. Cenzura zrušena (4. března fakticky, 26. června zákonem), K 231 a KAN, obnova Sokola a Junáka.

červen až srpen 1968Dva tisíce slov a ČiernaManifest Ludvíka Vaculíka (27. června, 120 tisíc podpisů) žádá pokračovat; Moskva ho čte jako kontrarevoluci. Varšavský dopis pěti stran (15. července), jednání v Čierné nad Tisou (29. července až 1. srpna) a Bratislavě (3. srpna) zdánlivě uklidňují; „zvací dopis“ Biľaka, Indry, Kapka, Koldera a Švestky (Kremlem zveřejněn 1992). Brežněv rozhoduje 17. srpna.

21. 8. 1968InvazeV noci z 20. na 21. srpna vstupují vojska SSSR, Polska, NDR (jen na hranici), Maďarska a Bulharska: 250 tisíc vojáků první den, půl milionu celkem, 6 300 tanků, operace Dunaj. Předsednictvo KSČ invazi odsuzuje (4 hlasy proti: Biľak, Kolder, Rigo, Švestka), Dubček, Smrkovský, Kriegel, Černík uneseni do Moskvy; „Vysočanský sjezd“ KSČ (22. srpna) v ČKD odmítá okupaci; rozhlas vysílá do 21. srpna dopoledne (budova rozhlasu, 15 mrtvých), pak tajně. Nenásilný odpor: otočené směrovky, letáky, „Jděte domů“. 137 mrtvých do konce roku, 108 do 3. září. Moskevský protokol (26. srpna, podepsali všichni kromě Kriegela): „dočasný pobyt“ vojsk, normalizace.

Padesátá léta v číslech

Politických poprav 248 (1948 až 1960, včetně 178 bez vojenských), odsouzených za politické činy přes 200 tisíc, v táborech a PTP asi 80 tisíc.
Zastřeleno na hranicích asi 280 lidí (1948 až 1989), na útěku zemřelo dalších 150 (miny, proud, řeka).
Emigrace: 60 tisíc (1948 až 1950), 250 tisíc po 1968, přes 200 tisíc do 1989.
Uran do SSSR: 100 tisíc tun (Jáchymov, Příbram, Stráž), 20 tisíc vězňů v uranových lágrech.

Pražské jaro: kdo je kdo

Reformátoři: Dubček, Smrkovský, Černík, Kriegel (nepodepsal protokol), Šik, Císař, Mlynář, Pavel (vnitro), Goldstücker, Vaculík, Kundera, Havel, Kohout.
Konzervativci a kolaboranti: Biľak, Indra, Kolder, Švestka, Kapek, Jakeš, Štrougal (opatrný), Husák (nejdřív reformátor, pak normalizátor).
Symboly: Svoboda (generál na Hradě), Jan Palach (16. ledna 1969, † 19. ledna), Jan Zajíc (25. února), Evžen Plocek (Jihlava, duben), hokej 28. března 1969 (4:3 nad SSSR, demolice Aeroflotu).
Federace: ústavní zákon 27. října 1968, od 1. ledna 1969 ČSR a SSR se sněmovnami; jediný trvalý výsledek jara.

Co se plete

Invaze byla 21. srpna (noc z 20. na 21.); vojska „dočasně“ zůstala 23 let (do 1991). NDR se přímo neúčastnila.
Dubček nebyl prezident, ale první tajemník KSČ; prezidentem byl Svoboda (1968 až 1975).
Slánský nebyl obětí, ale strůjcem procesů, který se stal obětí; Horáková byla oběť bez viny.
Gottwald nezemřel na Stalinově pohřbu, ale pět dní po návratu (14. března 1953); jeho tělo bylo balzamováno na Vítkově do 1962.

Mezitím ve světě

1950 Horáková popravena ve stejném týdnu, kdy začíná korejská válka (25. června); v USA vrcholí mccarthismus.
1953 Měnová reforma 1. června, tři měsíce po Stalinově smrti; 17. června povstání v Berlíně; v Anglii korunována Alžběta II. (2. června).
1960 ČSSR vyhlášena v „roce Afriky“ a roku Kennedyho zvolení; o rok později Gagarin a Berlínská zeď.
1968 Pražské jaro vedle Paříže (květen), Vietnamu (Tet), Kinga (duben), Kennedyho (červen) a Mexika (říjen); Brežněvova doktrína omezené suverenity z září 1968 platí do 1989.

**Milada Horáková (1901 až 1950)**Poslankyně, odbojářka a vězeňkyně Terezína, popravená komunistickým režimem 27. června 1950; vězeňská fotografie.

**Pražské jaro (1968)**Prezident Ludvík Svoboda a Alexander Dubček na Řípu 10. května 1968; „socialismus s lidskou tváří“ trval sedm měsíců.

**Praha, srpen 1968**Ulice po vpádu vojsk Varšavské smlouvy 21. srpna 1968; půl milionu vojáků, přes 100 mrtvých.

Kapitola 23 · Dvacáté století

Normalizace a sametová revoluce

Dvacet let „klidu“: prověrky, Poučení, Husák, paneláky, chaty, spartakiády a Charta 77 jako hlas několika stovek lidí, kterým režim věnoval nepřiměřenou pozornost. Pak Gorbačov, Palachův týden, Několik vět, a 17. listopadu 1989 zásah na Národní třídě, po němž za šest týdnů padla vláda jedné strany a dramatik se stal prezidentem.

1969 až 1971Nástup normalizaceHusák prvním tajemníkem (17. dubna 1969), po srpnových demonstracích 1969 (5 mrtvých, „pendrekový zákon“ podepsaný i Dubčekem) prověrky: z KSČ vyloučeno nebo vyškrtnuto 470 tisíc členů (třetina), propuštěni novináři, učitelé, vědci; Dubček velvyslancem v Turecku, pak vyloučen a lesním mechanizátorem. „Poučení z krizového vývoje“ (prosinec 1970) jako oficiální výklad. Smlouva o pobytu sovětských vojsk (říjen 1968, 75 tisíc vojáků, Milovice). Volby 1971 s 99,8 procenta.

1970sReálný socialismusSociální smír za mlčení: paneláková sídliště (Jižní Město 1976), chaty a chalupy, Škoda 105/120, Trabant, metro (9. května 1974), spartakiády (1975, 1980, 1985), Slušovice, Tuzex a bony, fronty na banány, socialistické závazky. Novomanželské půjčky, mateřská, porodnost vrcholí (1974 „Husákovy děti“). Ekonomika stagnuje, zadlužení, ekologie (Severní Čechy, kyselé deště, Krušné hory).

1970sKultura: oficiální a šedáZakázaní autoři v samizdatu (Edice Petlice, Vaculík, 1973) a exilu (Škvorecký, 68 Publishers Toronto 1971; Kundera ve Francii 1975; Forman v USA, Oscar Přelet 1976). Televize: Major Zeman (1974 až 1979), Nemocnice na kraji města (1977), Chalupáři, Pan Tau; film: Slavnosti sněženek, Marečku, podejte mi pero; hudba: Gott, Kubišová zakázána, Kryl v exilu, Plastic People of the Universe souzeni (1976: podnět k Chartě). Bohumil Hrabal píše, vydává jen s ústupky; Seifert Nobelova cena (1984).

1. 1. 1977Charta 77Prohlášení odvolávající se na Helsinský závěrečný akt (1975) a mezinárodní pakty (ve Sbírce zákonů 1976): žádá, aby stát dodržoval vlastní zákony. Mluvčí Václav Havel, Jan Patočka, Jiří Hájek; 242 podpisů, do 1989 asi 1 900. Zveřejněna 6. ledna (zadržení Havla, Landovského, Vaculíka s texty), otištěna v Le Monde, Times, FAZ. Patočka umírá po výsleších 13. března 1977. Havel vězněn 1977, 1979 až 1983 (VONS, Dopisy Olze), 1989.

28. 1. 1977Anticharta„Za nové tvůrčí činy ve jménu socialismu a míru“: shromáždění umělců v Národním divadle (Jiřina Švorcová), o týden později v Divadle hudby (Karel Gott, Waldemar Matuška, Jiří Sovák); podepsalo 7 600 lidí, většinou bez znalosti Charty. Rudé právo: „Ztroskotanci a samozvanci“. Přesto vzniká paralelní společnost: VONS (1978), Výbor na obranu nespravedlivě stíhaných, Informace o Chartě, bytové univerzity, undergroundové koncerty, křesťanské poutě (Velehrad 1985, 200 tisíc, vypískání ministra).

1985 až 1987Gorbačov a přestavbaGorbačovova perestrojka (1985) staví Husáka do nepříjemné role: reformy, proti nimž stál, přicházejí z Moskvy. Gorbačov v Praze (duben 1987, davy „Gorby“). Husák odchází z čela strany (17. prosince 1987), generálním tajemníkem Miloš Jakeš („kůl v plotě“, Červený Hrádek 1989), Husák zůstává prezidentem. Přestavba na papíře (podniková samostatnost 1988), Lubomír Štrougal premiérem do 1988, pak Ladislav Adamec.

1988 až 1989Rok demonstracíSvíčková demonstrace v Bratislavě (25. března 1988, věřící, vodní děla), 21. srpna 1988 (20 let od invaze, 10 tisíc lidí), 28. října 1988, 10. prosince 1988 (Škroupovo náměstí, první povolená, Havel řeční). Palachův týden (15. až 21. ledna 1989, Václavské náměstí, Havel zatčen, odsouzen na 9 měsíců, propuštěn v květnu). Petice Několik vět (29. června 1989, Havel a Vaculík, 40 tisíc podpisů, Rudé právo ji přetiskuje jako varování). Východoněmečtí uprchlíci na velvyslanectví SRN (září až říjen 1989, Genscher, vlaky), 21. srpna a 28. října 1989 znovu demonstrace. Svatořečení Anežky České (12. listopadu 1989, Řím, 10 tisíc poutníků).

17. 11. 1989Národní třídaPovolená studentská manifestace k 50. výročí 17. listopadu (Albertov, Vyšehrad, 15 tisíc lidí) pokračuje na Václavské náměstí; na Národní třídě je sevřena pořádkovými jednotkami a v 20:00 zbita (600 zraněných). Fáma o mrtvém studentovi Martinu Šmídovi (agent StB Zifčák) rozzuří veřejnost. 18. listopadu stávka divadel a vysokých škol; Občanské fórum založeno 19. listopadu v Činoherním klubu (Havel, Kocáb, Pithart, Dienstbier, Klaus), na Slovensku Veřejnost proti násilí (Kňažko, Budaj).

20. až 27. 11. 1989Sametová revoluceDenní demonstrace na Václavském náměstí (200 tisíc), Melantrich (balkon, Kubišová zpívá Modlitbu pro Martu), Letná (25. a 26. listopadu, 750 tisíc, Havel, Dubček, kardinál Tomášek, Adamec vypískán). 24. listopadu odstupuje vedení KSČ v čele s Jakešem (Urbánek generálním tajemníkem); Dubček a Havel na balkoně. Generální stávka 27. listopadu (12:00 až 14:00, „Konec vlády jedné strany“). 29. listopadu Federální shromáždění ruší článek 4 (vedoucí úloha) a marxismus jako státní ideologii.

prosinec 1989Vláda a prezidentAdamcova vláda s 15 komunisty z 20 (3. prosince) odmítnuta; 10. prosince Husák jmenuje „vládu národního porozumění“ Mariána Čalfy (KSČ, přejde k VPN) s většinou nekomunistů (Dienstbier zahraničí, Klaus finance, Komárek, Miller, Kučera) a abdikuje. Hranice s Rakouskem stříhány (4. a 17. prosince, Dienstbier a Mock). Dubček předsedou Federálního shromáždění (28. prosince); Václav Havel zvolen prezidentem 29. prosince 1989 jednomyslně (i komunisty) ve Vladislavském sále. „Havel na Hrad.“ Mimořádný sjezd KSČ se omlouvá (20. prosince).

1990První rok svobodyNovoroční projev („Naše země nevzkvétá“), amnestie (23 tisíc vězňů), Havel v USA a Kongresu (únor), papež Jan Pavel II. v Praze (21. až 22. dubna), pomlčková válka (leden až duben: Česká a Slovenská Federativní Republika, 20. dubna 1990), dohoda o odchodu sovětských vojsk (26. února, poslední transport 21. června 1991, vyjednával Michael Kocáb), svobodné volby 8. a 9. června 1990 (účast 96 procent: OF 53 procent v ČR, VPN 33 na Slovensku, KSČ 13), Pithart českým premiérem, Čalfa federálním. Rolling Stones na Strahově (18. srpna), lustrace a zrušení StB (únor 1990), Sokol, Junák, Orel obnoveny, církevní restituce začínají.

Normalizace v číslech

Vyloučeno a vyškrtnuto z KSČ 470 tisíc (1970), z práce propuštěno kolem 100 tisíc, emigrovalo 250 tisíc (1968 až 1971) a dalších 150 tisíc do 1989.
Sovětských vojáků 75 tisíc (Střední skupina vojsk, Milovice, 1968 až 1991); jaderné hlavice na Bílině a v Míšově (Javor 51).
Chartu podepsalo 1 900 lidí; StB měla 1989 asi 8 700 příslušníků a 30 tisíc agentů a spolupracovníků.
Obyvatel 1989: 15,6 milionu (ČR 10,4); HDP na hlavu asi třetina Rakouska (1948 srovnatelné).

Rok 1989 den po dni

15. až 21. 1. Palachův týden · 29. 6. Několik vět · září uprchlíci NDR · 12. 11. sv. Anežka.
17. 11. Národní třída · 19. 11. OF · 21. 11. Havel na Melantrichu · 24. 11. Jakeš odstupuje · 25. až 26. 11. Letná · 27. 11. generální stávka.
29. 11. konec vedoucí úlohy · 10. 12. Čalfova vláda, Husák abdikuje · 28. 12. Dubček · 29. 12. Havel prezidentem.
Ve světě: Polsko 4. 6., Maďarsko 23. 10., Berlín 9. 11., Bulharsko 10. 11., Rumunsko 22. až 25. 12.

Co se plete

17. listopad 1989 byl vzpomínkou na 17. listopad 1939 (Opletal, vysoké školy); proto Den studentstva. Student Šmíd nezemřel.
Havel byl zvolen 29. prosince 1989 (ne 1990) a to parlamentem plným komunistů; přímá volba je až 2013.
Charta 77 nebyla organizace ani opozice, ale „volné sdružení“ bez stanov; Anticharta byla masová, Charta stovek.
Husák byl prezidentem 1975 až 1989 a generálním tajemníkem 1969 až 1987; Jakeš vedl stranu jen dva roky.

Mezitím ve světě

1975 Helsinský závěrečný akt, na který se Charta odvolává, podepsal i Husák; Vietnam padá, Franco umírá.
1977 Charta 77 vzniká v roce Carterovy lidskoprávní politiky; obdobné výbory v Polsku (KOR 1976) a SSSR (helsinské skupiny); Solidarita v Polsku 1980.
1985 až 1989 Gorbačov, Reykjavík, Černobyl, INF, Afghánistán: sovětský blok se rozpadá zvenčí; Brežněvova doktrína zrušena (1988, „Sinatrova doktrína“).
17. 11. 1989 Osm dní po Berlínské zdi, čtyři dny po pádu bulharského Živkova; Bush a Gorbačov se sejdou na Maltě 2. až 3. prosince.

**Památník Jana Palacha a Jana Zajíce**Kříž v dlažbě pod sochou sv. Václava; Palach se upálil 16. ledna 1969, Zajíc 25. února 1969.

**Václavské náměstí, listopad 1989**Večerní demonstrace během sametové revoluce; každý den přicházelo přes 200 tisíc lidí.

**Letná, 25. 11. 1989**Tři čtvrtě milionu lidí na Letenské pláni; dva dny nato generální stávka rozhodla o konci vlády jedné strany.

**Václav Havel (1936 až 2011)**Dramatik, mluvčí Charty 77 a vůdce Občanského fóra; prezident 1989 až 2003.

Kapitola 24 · Dvacáté století

Od sametu k dnešku

Třicet pět let, které se ještě nevešly do učebnic: rozdělení státu, kuponová privatizace, Klaus a Zeman, NATO a Evropská unie, povodně, přímá volba prezidenta, Babiš, covid, tornádo, válka za hranicemi. Česko je dnes bohatší než kdykoli v dějinách, bez války 80 let a s hranicemi, které nikdo nezpochybňuje: to je v českých dějinách novinka.

1990 až 1994TransformaceScénář ekonomické reformy (Klaus, září 1990), liberalizace cen (1. ledna 1991: inflace 57 procent), malá privatizace (dražby, 1991), restituce (do 1948), kuponová privatizace (dvě vlny 1992 až 1994, 1 000 Kčs za knížku, 6 milionů účastníků, Harvardské fondy Viktora Koženého), velká privatizace, banky v rukou státu, „tunelování“. Lustrační zákon (říjen 1991), zrušení trestu smrti (1990), nezávislost ČNB. Rozpad RVHP a Varšavské smlouvy (1991). HDP klesá do 1993, pak roste.

1991 až 1992Rozpad OF a volby 1992Občanské fórum se dělí (únor 1991): Občanská demokratická strana (Klaus) a Občanské hnutí (Dienstbier); VPN na HZDS (Mečiar) a ODÚ. Volby 5. a 6. června 1992: ODS 30 procent v Česku, HZDS 37 na Slovensku. Klaus a Mečiar (vila Tugendhat 26. srpna 1992) se dohodnou na rozdělení; Havel abdikuje 20. července 1992 poté, co slovenští poslanci zablokovali jeho volbu. Federální shromáždění schvaluje zánik federace 25. listopadu 1992 (183 hlasů, těsně). Bez referenda.

1. 1. 1993Česká republikaÚstava ČR (16. prosince 1992): parlament (Poslanecká sněmovna 200, Senát 81, poprvé volen 1996), prezident, vláda, Ústavní soud, Listina práv; hymna jen česká sloka, vlajka ČSFR ponechána (proti dohodě). Václav Havel zvolen prezidentem 26. ledna 1993 (slib 2. února). Měnová odluka 8. února 1993 (kolkování). Vstup do OSN 19. ledna, Rada Evropy, Visegrádská skupina (od 1991), CEFTA. Klaus premiérem (ODS, KDU-ČSL, ODA).

1996 až 1998Krize a SarajevoVolby 1996: ODS těsně, menšinová vláda s tolerancí ČSSD (Zeman předsedou sněmovny). Bankovní krize (Kreditní banka, Agrobanka), měnová krize (květen 1997, plovoucí kurz), balíčky úspor. Povodně na Moravě (5. až 16. července 1997: 50 mrtvých, Troubky, Otrokovice, 60 miliard škod). Sponzorské aféry ODS (Bács, Sinha, švýcarské konto): Ruml a Pilip z Sarajeva (28. listopadu 1997) vyzvou Klause k odstoupení; vláda padá 30. listopadu. Tošovského úřednická vláda (leden až červenec 1998), vznik Unie svobody.

1998 až 2002Opoziční smlouvaVolby 19. a 20. června 1998 vyhrává ČSSD (32 procent); Zeman uzavírá s Klausem „smlouvu o vytvoření stabilního politického prostředí“ (9. července 1998): menšinová vláda ČSSD tolerovaná ODS, Klaus předsedou sněmovny, dělení postů. Protesty „Děkujeme, odejděte“ (1999, Impuls 99), televizní krize (prosinec 2000 až leden 2001, 100 tisíc na Václavském náměstí). Vstup do NATO 12. března 1999 (Independence, Missouri, Kavan). Povodně (srpen 2002, Čechy, Praha: metro, Karlín, zoo, 17 mrtvých, 73 miliard).

2003 až 2004Klaus prezidentem, vstup do EUŠpidlova vláda (ČSSD, KDU-ČSL, US-DEU, 2002 až 2004). Václav Klaus zvolen prezidentem 28. února 2003 (třetí volba, hlasy KSČM), slib 7. března. Referendum o EU (13. a 14. června 2003: 77 procent pro, účast 55). Vstup do Evropské unie 1. května 2004 s devíti dalšími státy; Gross premiérem (2004 až 2005, aféra s bytem), Paroubek (2005 až 2006). Volby 2006: pat 100:100, Topolánek (ODS, KDU-ČSL, Zelení) až s přeběhlíky.

2007 až 2009Schengen, radar, předsednictvíSchengenský prostor od 21. prosince 2007 (letiště březen 2008). Spor o americký radar v Brdech (2007 až 2009, zrušen Obamou). Klaus znovu zvolen (15. února 2008). Lisabonská smlouva: Klaus ji podepisuje jako poslední v EU (3. listopadu 2009) po výjimce. České předsednictví EU (leden až červen 2009, „Evropě to osladíme“, Entropa Davida Černého); Topolánkova vláda padá uprostřed předsednictví (24. března 2009), Fischerova úřednická vláda (2009 až 2010). Finanční krize: HDP −4,7 procenta (2009).

2010 až 2013Nečas, přímá volba, ZemanVolby 2010: ČSSD vítězí, ale vládne Nečas (ODS, TOP 09, Věci veřejné): úspory, důchodová reforma, církevní restituce (2012: majetek a 59 miliard v náhradách), metanolová aféra (2012). Klausova amnestie (1. ledna 2013, 6 500 vězňů, zastavené kauzy). První přímá volba prezidenta (11. až 12. a 25. až 26. ledna 2013): Miloš Zeman poráží Karla Schwarzenberga 54,8 procenta, inaugurace 8. března 2013. Nečasova vláda padá po zásahu ÚOOZ na Úřadu vlády (Nagyová, 13. června 2013); Rusnokova prezidentská vláda bez důvěry (2013 až 2014).

2013 až 2017Babiš vstupujePředčasné volby (25. až 26. října 2013): ČSSD 20,5, ANO Andreje Babiše 18,7, KSČM 15; Sobotkova vláda (ČSSD, ANO, KDU-ČSL, 2014 až 2017), Babiš ministrem financí (EET, kontrolní hlášení). Výbuchy ve Vrběticích (16. října a 3. prosince 2014, dva mrtví; ruská GRU odhalena 2021). Migrační krize (2015: Česko odmítá kvóty). Zeman: „Já jsem tady doma“, Číňané, Rusko; znovu zvolen 27. ledna 2018 proti Jiřímu Drahošovi (51,4 procenta).

2017 až 2021Babišovy vládyVolby 20. až 21. října 2017: ANO 29,6 procenta (78 mandátů); první vláda bez důvěry (prosinec 2017 až červen 2018), druhá s ČSSD a tolerancí KSČM (12. července 2018: komunisté poprvé od 1989 tolerují vládu). Kauzy Čapí hnízdo (opakovaně zproštěn, naposledy 2025) a střet zájmů (Agrofert, audit EU). Demonstrace Milionu chvilek (Letná 23. června 2019, 250 tisíc). Covid-19: první případy 1. března 2020, nouzový stav 12. března, uzavřené hranice a školy, roušky; druhá a třetí vlna (podzim 2020 až jaro 2021) s nejvyšší úmrtností v Evropě; celkem přes 40 tisíc mrtvých. Tornádo na jižní Moravě (24. června 2021, Hrušky, Moravská Nová Ves, Mikulčice, 6 mrtvých).

2021 až 2023Fiala a PavelVolby 8. až 9. října 2021: koalice SPOLU (ODS, KDU-ČSL, TOP 09) 27,8 procenta těsně před ANO 27,1; Piráti a STAN 15,6; ČSSD a KSČM poprvé mimo sněmovnu. Zeman v nemocnici, Fialova vláda jmenována 17. prosince 2021 (pětikoalice). Ruská invaze na Ukrajinu (24. února 2022): Česko přijímá přes 300 tisíc uprchlíků, dodává zbraně, Fiala v Kyjevě (15. března 2022); energetická krize, inflace 15 procent (2022), předsednictví EU (červenec až prosinec 2022). Prezidentská volba: Petr Pavel poráží Babiše ve druhém kole (27. až 28. ledna 2023, 58,3 procenta), inaugurace 9. března 2023.

2024 až 2026Povodně a volby 2025Povodně na severní Moravě a ve Slezsku (13. až 17. září 2024: Jeseník, Opava, Krnov, Bohumín, 5 mrtvých); Ostravsko, Litovel. Střelba na Filozofické fakultě (21. prosince 2023, 14 obětí). Volby do sněmovny 3. až 4. října 2025: hnutí ANO vítězí (kolem 35 procent), SPOLU druhé; Andrej Babiš jmenován premiérem prezidentem Pavlem 9. prosince 2025 a sestavuje vládu s SPD a Motoristy. Česko 2026: 10,9 milionu obyvatel (s Ukrajinci), HDP na hlavu na 90 procentech průměru EU, členem NATO 27 let, EU 22 let.

Premiéři České republiky

Klaus (ODS) 1993 až 1997 · Tošovský 1998 · Zeman (ČSSD) 1998 až 2002 · Špidla 2002 až 2004 · Gross 2004 až 2005 · Paroubek 2005 až 2006.
Topolánek (ODS) 2006 až 2009 · Fischer 2009 až 2010 · Nečas (ODS) 2010 až 2013 · Rusnok 2013 až 2014 · Sobotka (ČSSD) 2014 až 2017.
Babiš (ANO) 2017 až 2021 · Fiala (ODS) 2021 až 2025 · Babiš od prosince 2025.
Prezidenti: Havel 1993 až 2003, Klaus 2003 až 2013, Zeman 2013 až 2023, Pavel od 2023.

Česko v číslech 1993 a 2025

Obyvatel: 10,3 milionu (1993), 10,9 milionu (2025, včetně 600 tisíc cizinců a uprchlíků); naděje dožití mužů z 69 na 77 let.
HDP na hlavu (parita): z 60 procent průměru EU (1995) na 90 procent (2023); nezaměstnanost 2 až 3 procenta, nejnižší v EU (2016 až 2024).
Auta: 1,1 milionu vyrobených ročně (Škoda, Hyundai, TPCA); 5. největší výrobce v EU na hlavu první.
Volební účast: 76 procent (1996), 65 procent (2021), 69 procent (2025); Senát 15 až 30 procent.

Co se plete

Československo se nerozpadlo referendem; rozhodly politické elity (Klaus, Mečiar) a Federální shromáždění; průzkumy ukazovaly většinu proti.
Do NATO vstoupilo Česko 1999, do EU 2004, do Schengenu 2007; euro nemá, ačkoli se ke vstupu zavázalo.
Prezident byl do 2013 volen parlamentem (Havel 1993, 1998; Klaus 2003, 2008); Zeman byl první přímo zvolený.
Opoziční smlouva 1998 nebyla koalice: ODS tolerovala menšinovou vládu ČSSD a nebyla ve vládě.

Mezitím ve světě

1993 Česko vzniká ve stejném roce jako Evropská unie (1. listopadu), Slovensko a Eritrea; Jelcin ostřeluje parlament, Clinton nastupuje.
1999 NATO přijímá Česko, Polsko a Maďarsko dvanáct dní před bombardováním Jugoslávie; euro se zavádí bezhotovostně.
2004 Největší rozšíření EU (10 států), Facebook, tsunami, Putinovo druhé období; 2008 finanční krize, Obama.
2013 až 2025 Krym (2014), migrace (2015), brexit (2016), covid (2020), Ukrajina (2022), Trump podruhé (2025): vnější otřesy, na které česká politika reaguje.

**Petr Pavel**Generál a bývalý předseda vojenského výboru NATO, prezident od 9. března 2023.

Kapitola 25 · Napříč časem

Země Koruny české a hranice

Hranice Čech jsou jedny z nejstarších v Evropě: hory a lesy je vymezily už za Přemyslovců a od té doby se skoro nepohnuly. Co se měnilo, byla velikost celku kolem nich: Morava, Slezsko, Lužice, Chebsko, Kladsko, Braniborsko, Slovensko, Podkarpatská Rus. Kvízy se ptají, co kdy patřilo k Čechám a kdy se to ztratilo.

Co z Koruny české zůstalo a co ne: Lužice připadly Sasku 1635, Slezsko a Kladsko Prusku 1742. Dnešní Česko odpovídá Čechám, Moravě a zbytku Slezska.

Země	Připojena	Ztracena	Jak a proč
Morava	asi 1019/1029 (Oldřich, Břetislav)	trvale	Po Boleslavu I. (955), ztracena 1003, dobyta zpět na Polácích; markrabství 1182; od 1918 součást ČSR, 1949 zrušena jako země (kraje), 1990 Morava jako pojem bez správního obsahu.
Slezsko	1327 až 1335 (Jan Lucemburský), Trenčín 1335	1742 (většina), zbytek 1918/1920	Piastovská knížectví v lénu; Vratislavský mír 1742: Prusku vše kromě Těšínska, Opavska, Krnovska (Rakouské Slezsko). Po 1918 rozděleno s Polskem (Těšínsko 1920), Hlučínsko získáno 1920, dnes „české Slezsko“ v Moravskoslezském kraji.
Horní Lužice	1319 (Budyšín), 1329 (Zhořelec)	1635 (pražský mír)	Jan Lucemburský; ztracena Saskem za pomoc Ferdinandovi II. proti stavům; formálně české léno do 1806. Lužičtí Srbové dodnes v Německu.
Dolní Lužice	1370 (Karel IV.)	1635	Koupena Karlem IV.; po 1635 Sasko, po 1815 Prusko (Chotěbuz), dnes Braniborsko.
Chebsko	1322 (zástava Ludvíka Bavora Janovi)	trvale (fakticky od 1322)	Původně říšské město; zástava nikdy nevyplacena, Cheb si udržel zvláštní postavení do 18. století (vlastní sněm). Součást Čech od Marie Terezie.
Kladsko	od 10. století (Slavníkovci, Přemyslovci)	1742	Hrabství, jazykově české („český koutek“ do 1945); ztraceno s Slezskem Prusku, po 1945 Polsko; čs. nároky 1919 a 1945 neuspěly.
Braniborsko	1373 (koupil Karel IV.)	1415 (Zikmund dal Hohenzollernům)	Karel IV. koupil s kurfiřtským hlasem; Zikmund je zastavil a udělil Fridrichovi z Hohenzollernu: základ Pruska.
Rakousy, Štýrsko, Korutany, Kraňsko	1251 až 1269 (Přemysl Otakar II.)	1276 až 1278	Dědictvím a sňatkem; ztraceny po Moravském poli, Habsburkům jako jejich domovské země.
Polsko	1300 (Václav II.), 1003 (Boleslav Chrabrý opačně)	1306	Václav II. korunován v Hnězdně; Jan Lucemburský se nároku vzdal 1335 za Slezsko.
Uhry	1301 (Václav III. jako Ladislav V.)	1305	Krátký pokus Přemyslovců o třetí korunu; po 1526 sdílené s Čechami pod Habsburky.
Slovensko	1918 (ČSR)	1939 až 1945, 1993	Součást Velké Moravy (9. století), pak Uher do 1918; ve společném státě 1918 až 1992 s výjimkou Slovenského státu; od 1. 1. 1993 samostatné.
Podkarpatská Rus	1919 (Saint-Germain)	1939 (Maďarsko), 1945 (SSSR)	Autonomní území ČSR, nejchudší část; obsazena Maďarskem 1939, postoupena SSSR 29. 6. 1945; dnes Zakarpatská oblast Ukrajiny.
Hlučínsko, Valticko, Vitorazsko	1920	trvale (Hlučínsko 1938 až 1945 Říše)	Malé zisky z mírových smluv: Hlučínsko od Německa (Versailles), Valticko a Vitorazsko od Rakouska (Saint-Germain).
Sudety (pohraničí)	vždy součást Čech	1938 až 1945 (Německo)	Mnichov: 29 tisíc km² připojeno k Říši (župa Sudety, Bavorsko, Slezsko, Dolní Podunají); vráceno 1945, Němci odsunuti.

Rozloha v číslech

Čechy 52 tisíc km², Morava 22 tisíc, české Slezsko 4,5 tisíce: Česko dnes 78 866 km².
Země Koruny české 1400 (s Lužicemi a Slezskem): asi 120 tisíc km²; s Braniborskem asi 150 tisíc.
Říše Přemysla Otakara II. 1270: asi 200 tisíc km²; ČSR 1920: 140 tisíc km²; po Mnichovu: 99 tisíc; Protektorát: 49 tisíc.
Nejzápadnější bod Aš (12° 5′), nejvýchodnější Bukovec (18° 52′); od Aše do Bukovce 493 km.

Sousedé

Německo 810 km (Bavorsko, Sasko); dřív Bavorsko, Sasko, Prusko/Slezsko: samostatné státy do 1871.
Polsko 762 km: hranice od 1742 (Prusko) a 1920; Těšínsko sporné 1919 až 1958 (smlouva).
Rakousko 466 km: hranice od Přemyslovců, 1920 upravena (Valticko); železná opona 1948 až 1989.
Slovensko 252 km: vnitřní hranice 1918 až 1992, státní od 1993; Uhry před 1918.
Bez moře od roku 1278 (Přemysl Otakar II. měl Jadran); přesto námořní vlajka (1918 až 1993, Hamburk: Vltavská rejdařská, přístav Moldauhafen v pronájmu do 2028).

Co se plete

Slezsko je většinou v Polsku (Vratislav, Katovice), Česko má jen jihovýchodní zbytek (Opava, Krnov, Těšín, Ostrava zčásti).
Lužice byly české 300 let (1319 až 1635) a jsou v Německu; lužická srbština je nejbližší češtině.
Kladsko je v Polsku od 1945 (Kłodzko), předtím Prusko od 1742; do 1742 bylo součástí Čech, nikoli Slezska.
Hranice Čech se od 11. století změnily jen na okrajích: Chebsko přibylo, Kladsko ubylo, Vitorazsko a Valticko přibyly 1920.

Mezitím ve světě

1335 Trenčínská smlouva o Slezsku je z doby, kdy Anglie a Francie spějí ke stoleté válce (1337) a v Itálii kvete Petrarca.
1635 Lužice odcházejí ve stejném roce, kdy do třicetileté války vstupuje Francie a Španělsko ztrácí převahu.
1742 Slezsko a Kladsko: Fridrich II. začíná vzestup Pruska, které Německo sjednotí; ve stejném roce Händelův Mesiáš.
1920 Hranice ČSR kreslí Versailles, Saint-Germain a Trianon; podobně vznikají hranice Polska, Jugoslávie, Rumunska a Pobaltí.

Kapitola 26 · Napříč časem

Kultura, věda a vynálezy

Co z českých zemí přišlo do světa: slovo robot, kontaktní čočky, lodní šroub, kostkový cukr, Mendelovy zákony, polarografie, Semtex, antivirotika, Švejk, Kafka, Dvořák a Kundera, Zátopek a Navrátilová. Kapitola řadí osobnosti podle oborů s daty, na která se ptají, a připomíná, kdo se tu jen narodil a kdo tu tvořil.

Odhadovaný počet obyvatel českých zemí. Hodnoty před rokem 1750 jsou hrubé odhady historiků; sčítání lidu je až od roku 1754.

Kdy	Kdo	Co	Poznámka
Věda a vynálezy
1754	Prokop Diviš	Bleskosvod	Farář v Příměticích u Znojma; „meteorologická mašina“ uzemněná, dva roky po Franklinovi.
1815 / 1817	Josef Božek	Parovůz, paroloď	Mechanik pražské polytechniky (založena 1806, nejstarší technika ve střední Evropě).
1827	Josef Ressel	Lodní šroub	Lesník z Chrudimi, patent v Terstu; zkušební plavba 1829, zbohatli jiní.
1837	Jan Evangelista Purkyně	Buněčná teorie, Purkyňovy buňky	Fyziolog (1787 až 1869), otisky prstů (1823), kinesiskop; zakladatel Živy a Časopisu lékařů českých.
1843	Jakub Kryštof Rad	Kostkový cukr	Ředitel cukrovaru v Dačicích; pomník cukrové kostky.
1865	Gregor Johann Mendel	Zákony dědičnosti	Opat augustiniánů v Brně, pokusy s hrachem (1856 až 1863), přednáška 1865, tisk 1866; znovuobjeveno 1900.
1880 / 1891	František Křižík	Oblouková lampa, elektrická tramvaj	Zlatá medaile Paříž 1881; tramvaj Letná 1891, dráha Tábor–Bechyně (1903, první elektrifikovaná).
1907	Jan Janský	Krevní skupiny	Psychiatr, popsal čtyři skupiny (I až IV) nezávisle na Landsteinerovi (1901).
1912 / 1913	Viktor Kaplan	Kaplanova turbína	Profesor německé techniky v Brně, patent 1913; vodní elektrárny po světě.
1922 / 1959	Jaroslav Heyrovský	Polarografie	Nobelova cena za chemii 1959, jediná česká vědecká.
1961	Otto Wichterle	Měkké kontaktní čočky	Odlévání na stavebnici Merkur o Vánocích 1961; hydrogel HEMA (1953); Wichterle už za války vyvinul vlákno silon (1941); patent stát prodal 1965 pod cenou.
1966	Stanislav Brebera	Semtex	Plastická trhavina v Semtíně u Pardubic; do 1991 bez značkovače.
1986	Antonín Holý	Antivirotika (tenofovir, cidofovir)	ÚOCHB, spolupráce s Gileadem; léky proti HIV a hepatitidě B pro miliony lidí.
Rodáci světové vědy
1838	Ernst Mach	Machovo číslo	Narozen v Chrlicích u Brna; fyzik a filozof.
1856	Sigmund Freud	Psychoanalýza	Narozen v Příboře na Moravě, ve třech letech do Vídně.
1896	Gerty a Carl Coriovi	Metabolismus glykogenu	Rodáci z Prahy, Nobelova cena 1947 (Gerty první Američanka).
1906	Kurt Gödel	Věty o neúplnosti (1931)	Narozen v Brně, největší logik 20. století.
1875	Ferdinand Porsche	Automobily	Narozen ve Vratislavicích u Liberce; Lohner-Porsche (1900), VW Brouk.
Literatura
1836	Karel Hynek Mácha	Máj	Zakladatel moderní české poezie, † 26 let.
1855	Božena Němcová	Babička	„Šťastná to žena“; † 1862 v bídě.
1878	Jan Neruda	Povídky malostranské	Fejetonista Národních listů; Pablo Neruda si po něm vzal jméno.
1915 / 1925	Franz Kafka	Proměna, Proces, Zámek	Pražský Němec, pojišťovací úředník, † 1924 Kierling; přítel Max Brod rukopisy nespálil.
1920	Karel a Josef Čapkovi	R.U.R., slovo robot	Karel: Válka s mloky (1936), Bílá nemoc, Matka; † 25. 12. 1938. Josef zemřel v Bergen-Belsenu 1945.
1921 až 1923	Jaroslav Hašek	Osudy dobrého vojáka Švejka	Nedokončeno, † 1923 Lipnice; přeloženo do 60 jazyků, ilustrace Josef Lada.
1984	Jaroslav Seifert	Nobelova cena za literaturu	Jediný český laureát; chartista; Maminka, Morový sloup.
1967 / 1984	Milan Kundera	Žert, Nesnesitelná lehkost bytí	Od 1975 ve Francii, psal francouzsky; † 2023 Paříž.
1965 / 1970s	Bohumil Hrabal	Ostře sledované vlaky, Obsluhoval jsem anglického krále	Kersko, kočky, pábitelé; † 1997 pádem z okna nemocnice.
1963 / 1978	Václav Havel	Zahradní slavnost, Moc bezmocných	Absurdní drama, esej o „životě v pravdě“; prezident 1989 až 2003.
Hudba
1866 / 1874 až 1879	Bedřich Smetana	Prodaná nevěsta, Má vlast	Hluchý od 1874; Vltava; † 1884 v ústavu.
1893	Antonín Dvořák	Symfonie č. 9 Z Nového světa	Ředitel konzervatoře v New Yorku 1892 až 1895; Rusalka (1901), Slovanské tance.
1904 / 1926	Leoš Janáček	Její pastorkyňa, Glagolská mše	Brno, nápěvky mluvy; Liška Bystrouška; † 1928.
1930s až 1959	Bohuslav Martinů	Symfonie, Julietta	Polička, Paříž, USA, Švýcarsko; nejhranější český skladatel 20. století v cizině.
1908 až 1930	Ema Destinnová	Sopranistka Metropolitní opery	Partnerka Carusa; na bankovce 2000 Kč.
Výtvarné umění a film
1895 / 1928	Alfons Mucha	Plakáty pro Sarah Bernhardtovou, Slovanská epopej	Secese v Paříži; 20 pláten epopeje darováno Praze.
1912	František Kupka	Amorfa, Dvoubarevná fuga	Jeden z prvních abstraktních obrazů světa (Salon d'Automne 1912).
1966 / 1968	Ján Kadár a Elmar Klos; Jiří Menzel	Obchod na korze; Ostře sledované vlaky	První a druhý Oscar za cizojazyčný film; třetí Kolja (Jan Svěrák, 1997).
1975 / 1984	Miloš Forman	Přelet nad kukaččím hnízdem, Amadeus	Dva Oscary za režii; Amadeus natáčen v Praze.
1958 / 1960s	Karel Zeman, Jiří Trnka	Vynález zkázy, Ruka	Trikový a loutkový film; Krteček (Zdeněk Miler, 1957).
Sport
1952	Emil Zátopek	Tři zlaté v Helsinkách (5 km, 10 km, maraton)	„Česká lokomotiva“; Dana Zátopková zlato v oštěpu týž den.
1964 / 1968	Věra Čáslavská	Sedm olympijských zlatých	Podepsala Dva tisíce slov; na stupních v Mexiku odvrátila hlavu od sovětské vlajky.
1983	Jarmila Kratochvílová	Světový rekord na 800 m (1:53,28)	Nejdéle platný rekord v atletice (dosud).
1978 / 1980s	Martina Navrátilová, Ivan Lendl	Tenis	Navrátilová 18 grandslamů ve dvouhře, emigrace 1975; Lendl 8 grandslamů.
1998	Hokejové Nagano	Olympijské zlato (Hašek, Jágr, Hlinka)	Finále s Ruskem 1:0 (Svoboda); Staroměstské náměstí. MS 1947, 1949, 1972, 1976, 1977, 1985, 1996, 1999, 2000, 2001, 2005, 2010, 2024.

Slohy v české krajině

Románský (10. až 13. století): rotundy (sv. Jiří na Řípu 1126, Znojmo s freskami Přemyslovců 1134), bazilika sv. Jiří, Strahov, Juditin most.
Gotika (1230 až 1530): Anežský klášter, sv. Vít (Parléř), Karlštejn, Karlův most, Vladislavský sál (pozdní, Rejt), sv. Barbora.
Renesance (1530 až 1620): Belvedér, Litomyšl, Telč, Český Krumlov, Rudolfova Praha; baroko (1620 až 1780): Dientzenhoferové, Santini, Braun, Brokoff.
Klasicismus a empír (Stavovské divadlo, Kačina), historismus (Národní divadlo, muzeum, Rudolfinum), secese (Obecní dům, Mucha, Kotěra), kubismus (Gočár, dům U Černé Matky Boží 1912, jediná kubistická architektura na světě), funkcionalismus (Tugendhat 1930, Baťův Zlín, Veletržní palác).

Bankovky jako tahák

100 Kč Karel IV. · 200 Kč Komenský · 500 Kč Božena Němcová · 1 000 Kč Palacký · 2 000 Kč Ema Destinnová · 5 000 Kč Masaryk (20 Kč Přemysl Otakar I., 50 Kč Anežka: staženy).
Mince: 1 Kč koruna, 2 Kč velkomoravský gombík, 5 Kč Karlův most, 10 Kč Brno (Petrov), 20 Kč sv. Václav, 50 Kč Praha.
Autorem bankovek Oldřich Kulhánek (1993 až 1999).

Co se plete

Slovo robot vymyslel Josef Čapek (od „robota“), Karel ho použil v R.U.R. (premiéra 25. ledna 1921 v Národním divadle).
Mendel byl opat, ne mnich-zahradník; nedostal Nobelovu cenu (zemřel 1884, cena od 1901).
Kafka psal německy a byl pražský Žid; Rilke (Praha 1875) také německy; „pražská německá literatura“ (Werfel, Brod, Kisch, Urzidil).
Nobelovy ceny: Heyrovský (1959, chemie) a Seifert (1984, literatura) jako občané ČSSR; Coriovi (1947), Suttnerová (1905), Grünberg (2007, fyzika, narozen v Plzni) jako rodáci.

**Emil Zátopek v Helsinkách (1952)**Zátopek (vpravo) v běhu na 5 000 metrů; na jedněch hrách vyhrál 5 km, 10 km i maraton.

**Gregor Mendel (1822 až 1884)**Opat augustiniánského kláštera v Brně, zakladatel genetiky; jeho pokusy s hrachem (1856 až 1863) zapadly na 35 let.

**Jaroslav Heyrovský (1890 až 1967)**Objevitel polarografie (1922), nositel Nobelovy ceny za chemii 1959; jediná česká vědecká Nobelova cena.

Kapitola 27 · Napříč časem

Čechy a svět vedle sebe

Souběžná osa z české strany: co se stalo doma a co v tom roce ve světě. Kvízy milují otázky typu „kdo byl papežem, když upálili Husa“ nebo „kolik let dělí Bílou horu od Mayflower“ (nula). Tabulka jde po řádcích od Sáma po dnešek; podrobnosti ke světové straně jsou v okruhu Světové dějiny.

Rok	V českých zemích	Ve světě
631	Sámo poráží Dagoberta u Wogastisburgu	Mohamed vládne v Medíně, Byzanc právě porazila Persii
863	Cyril a Metoděj na Moravě	Vikingové v Anglii, Bulhaři se křtí (864), Fótiovo schizma
935	Zavraždění sv. Václava	Ota I. nastupuje (936), Athelstan sjednotil Anglii, Córdobský chalífát (929)
973	Pražské biskupství	Ota I. umírá, Ota II. císařem; Fátimovci zakládají Káhiru
1085	Vratislav II. prvním králem	Toledo dobyto na Maurech, Řehoř VII. umírá, Domesday Book (1086)
1126	Bitva u Chlumce	Ludvík VI. ve Francii, Roger II. na Sicílii, Petr Abélard učí v Paříži
1158	Vladislav II. druhým králem	Barbarossa proti Milánu, založen Mnichov, Jindřich II. v Anglii
1212	Zlatá bula sicilská	Las Navas de Tolosa, „dětská“ výprava, Fridrich II. římským králem
1278	Moravské pole	Marco Polo v Číně, Eduard I. staví hrady ve Walesu, Rudolf Habsburský
1306	Vymření Přemyslovců	Robert Bruce skotským králem, Filip IV. vyhání Židy z Francie, Giotto v Padově
1348	Univerzita, Nové Město, Karlštejn	Černá smrt v Itálii a Francii, Boccaccio, Podvazkový řád v Anglii
1356	Zlatá bula Karla IV.	Poitiers (zajat Jan II.), Ottomané v Evropě (Gallipoli 1354)
1415	Hus upálen v Kostnici	Azincourt, Portugalci v Ceutě, koncil sesazuje papeže
1420	Vítkov, Tábor, čtyři artikuly	Mír v Troyes, Brunelleschiho kupole, Portugalci na Madeiře
1434	Lipany	Jana z Arku upálena (1431), Cosimo Medicejský zpět ve Florencii, Zikmund císařem (1433)
1458	Jiří z Poděbrad zvolen králem	Matyáš Korvín v Uhrách, Pius II. papežem, Konstantinopol pět let turecká
1500	Vladislavské zřízení zemské	Cabral v Brazílii, Michelangelo tesá Davida (1501 až 1504), Karel V. se rodí
1526	Moháč, Ferdinand I. zvolen	Bábur zakládá Mughaly (Pánípat), Turci před Vídní (1529), Luther devět let po tezích
1583	Rudolf II. do Prahy	Gregoriánský kalendář (1582), Alžběta I. a Marie Stuartovna, Galileo studuje v Pise
1609	Majestát	Kepler v Praze: Astronomia nova; Galileo s dalekohledem; Hudson na Manhattanu
1620	Bílá hora	Mayflower v Plymouthu (tři dny později), Bacon: Novum organum
1627	Obnovené zřízení zemské	Richelieu obléhá La Rochelle, Šáhdžahán v Indii, Kepler: Rudolfínské tabulky
1648	Švédové na Malé Straně	Vestfálský mír, Cromwell vítězí, fronda v Paříži, Chmelnický na Ukrajině
1683	České pluky u Vídně	Sobieski před Vídní, Newton dokončuje Principia, Petr Veliký jedenáctiletý
1742	Ztráta Slezska	Händel: Mesiáš, Fridrich II. „Veliký“, Karel VII. Bavorský císařem
1781	Toleranční patent, zrušení nevolnictví	Yorktown, Herschel objevuje Uran, Kant: Kritika čistého rozumu
1805	Slavkov	Trafalgar (21. října), Napoleon italským králem, Lewis a Clark u Pacifiku
1836	Máj, Palackého Dějiny, korunovace Ferdinanda V.	Alamo, Dickens (Pickwickovci), Chopin a Liszt v Paříži
1848	Slovanský sjezd, zrušení roboty	Jaro národů, Komunistický manifest, zlatá horečka v Kalifornii
1866	Hradec Králové, Prodaná nevěsta	Prusko-rakouská válka, transatlantický kabel, Dostojevskij: Zločin a trest
1883	Národní divadlo podruhé otevřeno	Krakatoa, Brooklynský most, Marx umírá, Nietzsche: Zarathustra
1891	Jubilejní výstava, Petřín	Trans-sibiřská magistrála zahájena, Rerum novarum, Edison patentuje kinetoskop
1918	28. října vznik ČSR	Příměří 11. listopadu, rozpad říší, španělská chřipka, volební právo žen v Británii
1938	Mnichov	Anschluss, křišťálová noc, Orson Welles: Válka světů, Čapek umírá 25. 12.
1942	Anthropoid, Lidice	Wannsee, Midway, Stalingrad začíná, El Alamejn
1948	Únor, Jan Masaryk	Gándhí zavražděn, Izrael, Berlínská blokáda, Tito proti Stalinovi
1953	Gottwald umírá, měnová reforma	Stalin umírá, konec Koreje, Everest zdolán, DNA, Alžběta II. korunována
1968	Pražské jaro, 21. srpen	Tet, King a Kennedy zavražděni, Paříž, Apollo 8, Mexiko
1977	Charta 77	Carter prezidentem, Sadat v Jeruzalémě, Hvězdné války, Elvis umírá
1989	17. listopad, Havel prezidentem	Tchien-an-men, polské volby, Berlínská zeď, Ceaușescu, Malta
1993	Vznik České republiky	Vznik EU, Oslo (Rabin, Arafat), Jelcin a parlament, Clinton
1999	Vstup do NATO	Kosovo, euro, Putin nastupuje, Y2K
2004	Vstup do EU	Rozšíření EU o deset států, tsunami, Facebook, Bush podruhé
2013	Zeman první přímo zvolený	František papežem, Snowden, Krym za rok
2023	Petr Pavel prezidentem	Hamás útočí na Izrael, Turecko zemětřesení, Karel III. korunován

Kdo byl papežem, když…

…přišli Cyril a Metoděj (863): Mikuláš I.
…vzniklo biskupství (973): Benedikt VI.
…Vratislav byl korunován (1085/86): Viktor III. (po Řehoři VII.)
…byla Zlatá bula sicilská (1212): Inocenc III.
…Karel IV. zakládal univerzitu (1348): Kliment VI. (v Avignonu)
…byl upálen Hus (1415): nikdo uznávaný: Jan XXIII. sesazen, Martin V. až 1417
…Jiří byl dán do klatby (1466): Pavel II.
…byla Bílá hora (1620): Pavel V.
…byl svatořečen Nepomucký (1729): Benedikt XIII.
…vznikla ČSR (1918): Benedikt XV.
…byl únor 1948: Pius XII.
…přijely tanky (1968): Pavel VI.
…cinkaly klíče (1989): Jan Pavel II. (v Praze 1990)

Kdo vládl sousedům, když…

…zemřel sv. Václav (935): Jindřich I. Ptáčník (Německo)
…Boleslav bojoval na Lechu (955): Ota I.; Maďaři bez krále
…Vratislav se stal králem (1085): Jindřich IV.; Vladislav Heřman (Polsko); Ladislav I. (Uhry)
…padl Přemysl Otakar II. (1278): Rudolf I. Habsburský; Ladislav IV. Kumán (Uhry)
…vládl Karel IV. (1346 až 1378): Kazimír III. Veliký (Polsko), Ludvík I. Veliký (Uhry)
…byly husitské války: Zikmund (Uhry, říše), Vladislav II. Jagello (Polsko)
…vládl Jiří z Poděbrad: Fridrich III. (říše), Matyáš Korvín (Uhry), Kazimír IV. (Polsko)
…byla Bílá hora (1620): Zikmund III. Vasa (Polsko), Bethlen (Sedmihradsko), Maxmilián I. (Bavorsko)
…vládla Marie Terezie: Fridrich II. (Prusko), August III. a Stanislav Poniatowski (Polsko)
…byl rok 1848: Fridrich Vilém IV. (Prusko), Mikuláš I. (Rusko), Ludvík I. (Bavorsko)
…vznikla ČSR (1918): Vilém II. abdikuje; Piłsudski (Polsko); Károlyi (Maďarsko)
…byl Mnichov (1938): Hitler, Horthy (Maďarsko), Mościcki a Beck (Polsko)

Kapitola 28 · Procvičení

Tahák

Když na učení není čas. Sedmdesát letopočtů, které pokryjí většinu otázek z českých dějin v běžném hospodském kvízu, plus panovníci v pořadí, osmičky a dvojice, na které se ptají nejčastěji.

Věstonická venuše29 až 25 tis. let

Sámova říše623 až 658

Wogastisburg631

Karel Veliký v Čechách805

Křest 14 českých knížat845

Cyril a Metoděj863

Křest Bořivojeasi 883

Zánik Velké Moravy906/907

Zavraždění sv. Václava28. 9. 935

Bitva na Lechu955

Pražské biskupství973

Vyvraždění Slavníkovců28. 9. 995

Seniorát1055

Vratislav II. králem1085

Kosmova kronika1119 až 1125

Chlumec1126

Vladislav II. králem1158

Statuta Konráda Oty1189

Zlatá bula sicilská26. 9. 1212

Mongolové na Moravě1241

Moravské pole26. 8. 1278

Pražský groš1300

Vymření Přemyslovců4. 8. 1306

Jan Lucemburský1310

Arcibiskupství1344

Kresčak, Karel IV. králem1346

Univerzita, Nové Město1348

Zlatá bula Karla IV.1356

Karlův most9. 7. 1357

Smrt Karla IV.29. 11. 1378

Dekret kutnohorský1409

Upálení Husa6. 7. 1415

První defenestrace30. 7. 1419

Vítkov14. 7. 1420

Smrt Žižky11. 10. 1424

Domažlice14. 8. 1431

Lipany30. 5. 1434

Kompaktáta1436

Jiří z Poděbrad zvolen2. 3. 1458

Vladislavské zřízení zemské1500

Moháč, Habsburkové1526

Rudolf II. v Praze1583

Majestát9. 7. 1609

Druhá defenestrace23. 5. 1618

Bílá hora8. 11. 1620

Staroměstská exekuce21. 6. 1621

Obnovené zřízení zemské1627

Valdštejn v Chebu25. 2. 1634

Švédové v Praze1648

Selské povstání, robotní patent1680

Pragmatická sankce1713

Ztráta Slezska1742

Bitva u Kolína18. 6. 1757

Školní řád1774

Toleranční patent, nevolnictví1781

Dobrovský: Dějiny české řeči1792

Slavkov2. 12. 1805

Národní muzeum1818

Kde domov můj1834

Máj1836

Revoluce, zrušení roboty1848

Sokol1862

Hradec Králové3. 7. 1866

Dualismus1867

Národní divadlo (kámen, otevření)1868, 1881, 1883

Rozdělení univerzity1882

Všeobecné volební právo mužů1907

Zborov2. 7. 1917

Vznik ČSR28. 10. 1918

Ústava29. 2. 1920

Smrt Masaryka14. 9. 1937

Mnichov29./30. 9. 1938

Okupace15. 3. 1939

Uzavření vysokých škol17. 11. 1939

Anthropoid27. 5. 1942

Lidice10. 6. 1942

Slovenské národní povstání29. 8. 1944

Pražské povstání5. až 9. 5. 1945

Volby26. 5. 1946

Únor25. 2. 1948

Milada Horáková27. 6. 1950

Měnová reforma1. 6. 1953

ČSSR11. 7. 1960

Invaze21. 8. 1968

Jan Palach16. 1. 1969

Charta 771. 1. 1977

Národní třída17. 11. 1989

Havel prezidentem29. 12. 1989

Česká republika1. 1. 1993

NATO12. 3. 1999

Evropská unie1. 5. 2004

Panovníci v pořadí

Přemyslovská knížata: Bořivoj, Spytihněv, Vratislav, Václav, Boleslav I., Boleslav II., (krize), Oldřich, Břetislav I., Spytihněv II., Vratislav II., …, Soběslav I., Vladislav II., …, Přemysl Otakar I.
Králové: Přemysl Otakar I., Václav I., Přemysl Otakar II., Václav II., Václav III. · Jan, Karel IV., Václav IV., Zikmund · Albrecht, Ladislav Pohrobek, Jiří · Vladislav, Ludvík.
Habsburkové: Ferdinand I., Maxmilián II., Rudolf II., Matyáš, (Fridrich Falcký), Ferdinand II., Ferdinand III., Leopold I., Josef I., Karel VI., Marie Terezie, Josef II., Leopold II., František I., Ferdinand V., František Josef I., Karel I.
Prezidenti: Masaryk, Beneš, Hácha, Gottwald, Zápotocký, Novotný, Svoboda, Husák, Havel, Klaus, Zeman, Pavel.

Osmičky a dvojice

Osmičky: 1278 Moravské pole, 1348 univerzita, 1378 † Karel IV., 1458 Jiří, 1618 defenestrace, 1848 revoluce, 1918 republika, 1938 Mnichov, 1948 únor, 1968 srpen.
Tři defenestrace: 1419, 1483, 1618. Dvě Zlaté buly: 1212 (sicilská), 1356 (Karlova). Jeden Majestát: 1609.
Dva Václavové svatí a královští: kníže Václav († 935), král Václav I. (1230), II. (1278), III. (1306), IV. (1378).
Dvě okupace: 15. 3. 1939 a 21. 8. 1968. Dva odchody: Němci 1945 až 1946, Sověti 1991.

Co se plete nejčastěji

Václav byl kníže; první král Vratislav II. (1085); dědičně Přemysl Otakar I. (1198/1212).
Hus upálen 1415, defenestrace 1419, Lipany 1434, kompaktáta 1436.
Nevolnictví zrušil Josef II. 1781, robotu říšský sněm 1848; toleranční patent 1781, rovnoprávnost 1861.
Masaryk zvolen 14. 11. 1918, ne 28. 10.; abdikoval 1935, † 1937. Havel prezidentem 29. 12. 1989.
Berlínská zeď padla před 17. listopadem (9. 11. 1989); Německo sjednoceno 1990; SSSR zanikl 1991; ČSFR 1992.

Kapitola 29 · Procvičení

Kvíz

101 otázek ze všech předchozích kapitol. Vyberte si okruhy a délku, odpovídat lze i klávesami 1 až 4. Po každé odpovědi se ukáže vysvětlení, na konci přehled toho, co si zopakovat.

Okruhy

Délka